Debatovali vědci, vysokoškolští učitelé, studenti, ale také novináři Jindřich Šídlo a Nora Fridrichová, exposlankyně Evropského parlamentu Jana Hybášková nebo bývalý eurokomisař Pavel Telička.

Večer si rozčlenili do čtyř tématických částí. Vždy se třemi hosty, z nichž každý představoval jedno období našeho státu v porevoluční době. První tři po jednotlivých desetiletích a čtvrtý se věnoval budoucnosti.

Každé období zahájilo promítání krátkého filmu, který připravili studenti univerzit, kteří zároveň vymysleli dotazy pro diskutující.

Debatu s publikem vedl novinář a komentátor Luboš Palata z Deníku.

ROZDĚLENÍ ZEMĚ  A KUPONOVÁ PRIVATIZACE

O soužití Čechů a Slováku se za komunistického režimu nemluvilo.

„Většinová odpověď, se kterou se setkávám, je, že rozdělení byl šok. Pro československou společnost to byla novinka, ale pro řadu politiků, kteří hýbali veřejným míněním, to bylo téma, které leželo na stole,“ připomněl rektor Univerzity Palackého Jaroslav Miller.

Když v lednu 1993 vzniklo samostatné Slovensko a Česko zůstalo „osamoceno“, obyvatelé obou zemí měli už více než roční zkušenost s kuponovou privatizací.

Bylo to rozdělení majetku tehdy ještě společného státu, které se dalo udělat rychle  a politicky průchodným způsobem.

„A zároveň způsobem, který kdyby se právně lépe ošetřil, především  z hlediska ochrany menších akcionářů, tak by to bylo řešení, které by mělo v české paměti lepší zvuk, než dnes má,“ nadhodil Lubomír Kopeček z Katedry politologie Masarykovy univerzity v Brně.

ZAČÁTKY V UNII

Období po roce 2000 přineslo téma vstupu do Evropské unie.

„Byl to historický proces, který se do určité míry nedal řídit, ale na druhé straně celý státní systém, vědom si cíle, pracoval mimořádně silně a kooperativně,“ popsal svůj pohled v Olomouci Vladimír Špidla, expremiér, který Česko do EU přivedl.

V prvním období členství mohlo podle některých diskutujících Česko lépe využít svůj potenciál.

„První dekáda ukázala, že jsme nebyli na integraci připraveni. To dnešní příznivé pole pro populistické a nacionalistické politické síly je toho důsledkem,“ ozval se bývalý člen Evropského parlamentu Pavel Telička.

Známý novinář Jindřich Šídlo považuje za jeden z nejdůležitějších momentů nezvládnutý konec předsednictví Česka: „A také konec vyjednávání o radaru protiraketového systému USA v Brdech, kdy byl tehdejší přístup populistický  a diktovaný krátkodobými zájmy. Dělo se tehdy to samé, co dnes. Roky vrcholu ekonomické konjunktury se promrhaly a podílely se na tom všechny strany a také stoupající korupce.“

JE SPOLEČNOST ROZDĚLENÁ?

„Pouhý fakt, že je rozdělená společnost, není žádnou tragédií, ale pokud ji rozděluje nenávist, tak je to vážný problém, se kterým si zatím, nevíme rady. Náš současný prezident téměř při každém svém vystoupení tu nenávist dál šíří. Ale není to jediná příčina toho nenávistného rozdělení společnosti. Máme čtvrt milionu bezdomovců, 900 tisíc lidí v exekuci a ve společnosti jsou velké rozdíly,“ zmínil v Olomouci předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

„Velký prostor ve veřejném dění a ovlivňování lidí má lež. Zažíváme vzestup v uvozovkách médií, které se lží zručně operují a nám to, zdá se, vůbec nevadí,“ doplnila moderátorka České televize Nora Fridrichová.

CO NÁS ČEKÁ PO 2020?

V poslední části debaty se řešila klimatická krize, ale také budoucnost univerzit. Je pro Česko reálnou hrozbou?

„Je to zcela reálná hrozba, když se podíváme například na hořící deštné pralesy. Měli bychom se bát,“ nechala se slyšet Ester-Marietta Sidibé, studentka žurnalistiky na Karlově univerzitě.

Po ní mluvil rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima o tom, že univerzity měly dosud dvě role – vzdělávat a bádat.

„Teď přibyla třetí role, a to komunikovat s veřejností. Tedy vést diskuzi s lidmi mimo vědeckou a studentskou komunitu, setkávat se s nimi při besedách,“ řekl Zima.