Na hranici Anglie a Skotska se nachází malá, poměrně nenápadná vesnice. V bývalé hornické obci Lindal-in-Furness žije něco přes sedm stovek lidí. Většina z nich za prací dojíždí do nedalekých měst Barrow-in-Furness, Dalton-in-Furness a Ulverston. Na první pohled se tak Lindal-in-Furness se svými kamennými domky a kostelem typickým pro anglický či skotský venkov příliš nevymyká průměru. Jenže tato vesnice má v historii zapsaný příběh, který je dodnes záhadou a jenž doposud vyvolává řadu spekulací a inspiroval také vznik detektivní povídky.

Obec Suchý Důl založili na úpatí Broumovských stěn již ve 13. století Benediktýni. Před 130 lety se v lese nedaleko obce začala údajně zjevovat Panna Maria
Napřed tajemné zjevení, pak vražda. Záhada Suchého Dolu dodnes znepokojuje

Přesně před 130 lety, ve čtvrtek 22. září 1892, na železnici kousek od obce došlo k bizarní nehodě. Před parní lokomotivou se z ničeho nic v kolejišti objevila obří jáma, do které stroj vjel. To by ještě samo o sobě nebylo nic až tak velkolepého, zejména když se vezme v potaz, že se zachránil strojvedoucí i jeho pomocník.

Jenže od této chvíle "obyčejnost" končí. Obří parní lokomotiva se totiž propadla do země takovým způsobem, že se pětatřicetitunový stroj dodnes nepodařilo nikomu vytáhnout. A nejen to. Stroj totiž zmizel pod povrchem naprosto beze stopy. „Nikdo absolutně netuší, v jaké vůbec hloubce by lokomotiva mohla být,“ konstatuje web Bang Shift

Pohyblivá země

Vesnice Lindal-in-Furness, u níž k nehodě došlo, byla koncem 19. století těžařským centrem. Nedaleko se totiž našla ložiska železné rudy, a v okolí se začalo ve velkém kopat, což trvalo až do poloviny 20. století, kdy byl uzavřen poslední důl.

Těžařské společnosti v obci postavily pro horníky domky, kapli, knihovnu, městskou halu i školu, hornictví zajistilo, že se obyvatelům dobře dařilo. Těžba v oblasti rovněž podpořila rozvoj železniční dopravy, a prakticky kousek od lindalského nádraží se křižovalo několik železničních cest.

Původně bílý Ford Pinto, který americká policie vytáhla druhý prosincový týden roku 2021 z říčního proudu, je klíčem k více než 45 let nerozluštěné záhadě
Děsivý případ znovu ožívá. Student zmizel před 46 lety, teď voda vydala jeho vůz

Jenže neustálé hýbání se zemí si brzy vybralo svoji daň. Nejvíce ji pociťovali právě zaměstnanci dráhy. „Místo, kde v roce 1892 došlo k neštěstí, lze popsat jako oblast, kde železnice vede po vysokém náspu, a kde se dlouhodobě v důsledku činnosti nedalekých dolů Parkside Mines společnosti Lindal Moor Company, mluvilo o tom, že je zemina velmi nestabilní. Kvůli nestálosti země, kterou způsobila těžba, zde vlaky pravidelně zpomalovaly,“ připomíná web obce Lindal-in-Furness

Lokomotiva značky Sharp Stewart společnosti Furness Railway ze 60. let 19. století. Podobné stroje projížděly i vesnicí Lindal-in-Furness a lokomotiva stejné značky (ovšem jiný typ) se nyní nachází pohřbena pod lindalskou tratí.Lokomotiva značky Sharp Stewart společnosti Furness Railway ze 60. let 19. století. Podobné stroje projížděly i vesnicí Lindal-in-Furness a lokomotiva stejné značky (ovšem jiný typ) se nyní nachází pohřbena pod lindalskou tratíZdroj: Wikimedia Commons, Tall Fool - Steam Locomotive 2, CC BY 2.0

Nebezpečnou oblastí vedlo hned několik kolejí, po kterých jezdily jak nákladní vlaky s vytěženým materiálem, tak osobní pro cestující do Londýna a dalších měst. Inženýři železničních společností byli vratkostí země, na které ležely koleje, znepokojeni, a ještě více je děsilo množství projíždějících vlaků, kvůli kterému byla vytíženost železniční cesty značná. Přistoupili proto k několika opatřením. „Aby byla trať za daných okolností co nejbezpečnější, dvě hlavní koleje byly navíc ze stran podepřeny hranoly dřeva, a byla zřízena funkce hlídače, který měl upozornit, kdyby se mu něco nepozdávalo,“ konstatuje web vesnice Lindal-in-Furness.

Jenže nakonec ani tato opatření nestačila. „Jen pár minut před nehodou hlídač prošel přes místo, kde pak došlo k sesuvu, a ničeho podezřelého si nevšimnul,“ zmiňuje web obce.

V poslední sekundě

Jediným štěstím v neštěstí onoho 22. září 1892 bylo, že se vše semlelo brzy ráno, kdy provoz na železnici teprve začínal. „V Lindalu právě zastavil nákladní vlak, který směřoval do Carnforthu,“ připomíná web obce.

Pomocník strojvedoucího si odskočil na snídani a strojvedoucí Thomas Postlethwaite tak zůstal v lokomotivě sám. „Vlak bylo potřeba připravit k posunu, a tak lokomotiva vyjela, aby se otočila,“ popisuje web Bang Shift.

Jenže sotva Postlethwaite s mašinou vyjel ze stanice, pocítil, že něco není v pořádku. „Zdálo se mu, že země praská, a pocítil také zvláštní chvění motoru. Okamžitě začal brzdit, a zároveň rychle vyskočil z lokomotivy,“ zmiňuje web Lindal-in-Furness.

Jeden z vagonů osobního vlaku po srážce s motorákem
Katastrofa u Stéblové. Tajemné zelené světlo poslalo na smrt 118 lidí

Postlethwaite si zachránil život v poslední chvíli. „Při skoku narazil do vedle stojícího vagonu, což mu způsobilo zranění, kvůli kterým musel být co nejrychleji převezen do nejbližší nemocnice. Jenže sotva se dostal z lokomotivy ven, viděl, jak se před strojem náhle otevřela díra široká zhruba devět metrů a stejně hluboká,“ uvádí web obce.

Přímo před očima strojvedoucího, i opodál stojícího snídajícího pomocníka, pak lokomotiva vjela rovnou do velké jámy. Při tom se přetrhly koleje a najednou směřovaly do nicoty. Z obřího stroje, který zcela zapadl do jámy se stěnami rovnými, jakoby je někdo usekl, byl vidět jen kousek zadní části.

Díra v zemi, do které u Lindalu v roce 1892 vjela lokomotiva.Díra v zemi, do které u Lindalu v roce 1892 vjela lokomotivaZdroj: Wikimedia Commons, neznámý autor, volné dílo

Když se svědci děsivé události vzpamatovali z prvního šoku a celou věc nahlásili, na trati byla okamžitě zastavena železniční doprava. Netrvalo dlouho a Lindalem se začala nést strašidelná šeptanda. Pouhých 45 minut po propadu země totiž měl dle jízdního řádu projíždět osobní vlak, kterým běžně jezdily i desítky lidí, a říkalo se, že kdyby vjel do jámy on, mohli tito cestující přijít o život, neboť by země zřejmě pohltila vlak i s vagony. „V nedalekém Ulverstonu se v ten den konal tradiční čtvrteční trh a ruch na dráze tak byl opravdu velký,“ píše web Lindal-in-Furness.

Zachraňte Sharpie

Na místo nehody se rychle sjeli inženýři, horníci i kopáči. Za úkol měli dvě věci - stabilizovat podloží a pokusit se vytáhnout zabořený stroj. Ani jedno nepředstavovalo lehký úkol. Lokomotiva třídy D1 0-6-0 značky Sharp Stewart vyrobena ve druhé polovině 19. století, přezdívaná dle značky Sharpie, vážila 35 tun. „Problémem rovněž bylo, že v ní stále hořel oheň a byla upouštěna pára. To se ale povedlo zvládnout poměrně rychle, když muži na stroj nalili dostatek vody,“ konstatuje web obce.

Mezitím dělníci odstranili trosky poškozených kolejí a inženýři rozhodli, že stroj ze země silní muži vytáhnou pomocí kladky a lan. Zatímco chystali kladku, kolem procházeli zvědaví cestující z osobních vlaků. Inženýři totiž po zvážení povolili průjezd alespoň jim. Fungovalo to tak, že v Lindalu lidé vystoupili z vagonů, celý vlak byl následně přemístěn na okrajovou kolej, po které prázdný a pomalu projel kolem jámy, a za dírou si zase cestující nastoupili nazpět. „Mnozí, zejména pak dámy, se při vystupování a nastupování mimo stanici uhodili, ale to bylo samozřejmě něco, čemu se nedalo předejít,“ píše web obce.

Posmrtná fotografie Somertonského muže
Záhadný případ Somertonského muže: Po 74 letech prý vědec odhalil jeho totožnost

Dělníkům se po pár hodinách povedlo vyprázdnit a vytáhnout zadní část lokomotivy, kde bylo uloženo uhlí. Jenže brzy odpoledne, když se chystali vytáhnout motor, se země opět pohnula. A znovu bylo jen dílem náhody, že to nestálo někoho život. Osud Sharpie byl ale zpečetěn. „V poledne to ještě vypadalo, že do pár hodin bude přední část lokomotivy stát znovu na kolejích. Kolem půl třetí dělníci poodešli, aby si dali tolik potřebné občerstvení. A přesně tehdy nastal další, a mnohem hrozivější sesuv půdy. Díra se náhle zhruba dvojnásobně prohloubila a lokomotiva se zabořila ještě víc. Brzy zmizela z dohledu, a bylo slyšet hlasité dunění, jak padala stále níž a níž,“ nastiňuje web obce.

Všichni dělníci zůstali v šoku. Stejně jako ráno strojvedoucí totiž před sebou viděli, že stačilo málo a byli by i oni pohřbeni. Díra se totiž rozšířila nejen do hloubky, ale také do šířky. „Kolejnice, které předtím byly nepoškozené kolem původní jámy, a působily bezpečně, teď trčely zkroucené a ohnuté. A i ty, které se neprotrhly, zjevně klesly o několik centimetrů. Vlečka, po které se předtím plazily prázdné osobní vlaky, teď byla životu nebezpečná,“ uvádí web Lindal-in-Furness.

Pohřbena pod Lindalem

Po druhém sesuvu nastala mezi cestujícími na dráze panika. Kolem zasaženého místa museli dělníci narychlo postavit barikády, neboť když se lidé, kteří ještě ráno místem (i když s komplikacemi) projeli, dozvěděli, že nyní musí mezi Lindalem a nejbližší obcí jít i se zavazadly pěšky, začali se hrnout k jámě, aby viděli, co se stalo. Vzhledem k tomu, že bylo místo pro vlaky zcela neprůjezdné, a daný úsek museli cestující absolvovat po vlastních, veškeré vlaky začali nabírat obří zpoždění, což způsobilo na vytížené trati doslova chaos.

Dalším problémem bylo, že místem samozřejmě od rána nemohly projet ani nákladní vlaky, a v továrnách v blízkých městech kvůli tomu musela být do večera zcela zastavena výroba. Majitelé fabrik i železniční společnosti tak brzy začali tlačit na inženýry, aby se pokusili upevnit násep alespoň jedné koleje, nejvzdálenější od jámy, aby mohly vlaky projet. „Jenže to byl extrémně náročný úkol. Ještě v sedm hodin večer se totiž země zjevně hýbala,“ konstatuje web Lindal-in-Furness.

Miguel José Viana a Manoel Pereira da Cruz. Oba muži byli nalezeni mrtví, s očima zakrytýma olověnou maskou a v dlouhých nepromokavých pláštích přes oblek, přestože nepršelo. Vyšetřování jejich smrti získalo název Případ mrtvých mužů s olověnými maskami
Záhada mrtvých mužů s olověnými maskami: Lovce UFO našli bez zranění, ale mrtvé

O záchraně Sharpie už se v tu chvíli vůbec neuvažovalo. „Lokomotiva byla zcela pohřbena a zamířila si to kamsi k zemskému středu. Jakmile byla oblast uznána za bezpečnou pro návrat dělníků, ti do jámy navezli spoustu materiálu, a pak postupně znovu položili koleje,“ uvádí web Bang Shift. Na úplné zasypání jámy, ve které zmizela lokomotiva, bylo potřeba celých tři sta vagonů zeminy.

U Lindalu se po opravení kritického úseku brzy rozjely vlaky. Osud lokomotivy označené číslem 115 ale dodneška zůstává záhadou. „Je stále pod zemí. Bezpochyby to sice bude někde pod lindalskou železnicí, nikdo ale netuší, v jaké vlastně hloubce,“ píše web Bang Shift.

Někteří lidé sice tvrdí, že by lokomotiva už nemusela být tak hluboko a teoreticky by snad ztracený stroj mohl jít vytáhnout, stále ale existuje i možnost, že se nachází i desítky až stovky metrů pod zemským povrchem. Její poloha tak nadále zůstává záhadou.

Kdesi ve francouzských lesích se skrývá tajemná bronzová soška sovy, jejíž nálezce by měl získat podobnou ze zlata a drahokamů. Ilustrační foto
Záhada zakopané sovy. Nevinná hra se změnila v posedlost lovců pokladů

Celý incident inspiroval "otce" slavného Sherlocka Holmese, spisovatele Arthura Conana Doyla, k sepsání povídky The Story of the Lost Special (Příběh ztraceného expresu), která byla zveřejněna v The Strand Magazine. V příběhu Doyle pojednává o vlaku z Liverpoolu do Londýna, jehož osazenstvo tvoří kromě strojvedoucího a personálu pouze dva Jihoameričané. Mezi dvěma malými stanicemi vlak najednou beze stopy zmizí, a jediným vodítkem je tělo strojvedoucího, nalezeno u kolejí.

Až po osmi letech vyšetřování se ke zločinu přizná muž, který vypoví, že na jeho příkaz parta dalších zločinců rozhýbala nepoužívanou výhybku tak, aby celý vlak zajel po léta nevyužívané vedlejší koleji pod zem, do opuštěného dolu, kde pak strůjce zločinu zavraždil cestující.