Uvidíte Kuzkinovu matku! Jak Sověti odpálili největší jadernou pumu v dějinách

Pro bývalé Československo znamenal začátek 60. let období určitého politického tání, ale ve světě studená válka ani zdaleka neskončila. Neúspěch invaze kubánských emigrantů, kteří se v dubnu 1961 vylodili s americkou podporou na Kubě v zátoce Sviní a pokusili se svrhnout komunistický režim Fidela Castra, vedl nejenom k jejich úplné porážce, ale také k prudkému zhoršení americko-sovětských vztahů.

Horká whiskey s ledem. Uvízlá sovětská ponorka před 40 lety málem spustila válku

V této atmosféře se tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov rozhodl demonstrovat sílu své mocnosti. Posloužit mu k tomu mělo mimo jiné zkušební odpálení největší jaderné bomby, jakou kdy lidstvo vytvořilo.

Ať je co největší

V červenci 1961 se tak začal na základě Chruščovova požadavku připravovat test třístupňové termonukleární pumy, vyvíjené zhruba pět let a oficiálně pojmenované jako RDS-220. Její síla 50 megatun (50 milionů tun) odpovídala síle zhruba 3800 hirošimských bomb. Dodnes zůstává tato zbraň nejsilnější odpálenou bombou v historii.

Vývoj supervýkonné pumy začal v roce 1956 a probíhal ve dvou etapách. V první fázi, která trvala od roku 1956 do roku 1958, jej mělo na starost výzkumné jaderné středisko NII-1011, které funguje dodnes, ovšem pod názvem „Ruské federální jaderné centrum – Všeruský vědecký výzkumný ústav technické fyziky“. Bomba byla původně označena krycím názvem „produkt 202“.

Umíral pomalu v krvi. Peter Fechter se stal nejslavnější obětí Berlínské zdi

Ve druhé fázi vývoje, která trvala od roku 1960 až do provedení testu v roce 1961, se bomba nazývala „produkt 602“ a pracovalo na ní středisko označované jako KB-11. Práce řídil Viktor B. Adamskij, do jehož nejbližšího týmu spolupracovníků patřili Andrej Sacharov, Jurij Babajev, Jurij Smirnov a Jurij Trutněv. 

Jejich zadáním bylo vyvinout ultravysokou jadernou nálož, přičemž původní sovětské ambice ještě dalece přesahovaly konečný výsledek. Chruščov totiž toužil po pumě o síle až 100 megatun, což byl důvod, proč byl k její termonukleární hlavici přidán třetí stupeň, přestože vodíkové pumy byly do té doby jen dvoustupňové.

Výzkumníci včetně Sacharova však Chruščova varovali, že taková zbraň by při explozi úplně zničila jadernou střelnici na poloostrově Nová země a působila značné škody na vzdálenost tisíců kilometrů, včetně rozbití oken v Moskvě. Teprve na základě jejich intervence byl explozivní potenciál bomby snížen.

Odtajněno. Rusko zveřejnilo záznam největšího jaderného testu v dějinách

Ačkoli oficiální název bomby zněl nakonec RDS-220, dnes ji zná svět zejména jako tzv. Car-bombu, což je přezdívka, kterou získala podle legendární Car-pušky, mamutího děla, největšího svého druhu na světě, které v roce 1586 vyrobil ruský puškař Andrej Čechov pro cara Fjodora (dělo je dodnes jedním z nejfotografovanějších turistických lákadel Moskvy). Přezdívka Car-bomba tak odkazovala k tomu, že jde o největší bombu na světě.

V Rusku je tato bomba známá také jako „Kuzkinova matka“, což je odkaz na otevřenou pohrůžku, kterou Nikita Chruščov adresoval tehdejšímu americkému viceprezidentovi (a pozdějšímu prezidentovi) Richardu Nixonovi: „Máme k dispozici finanční prostředky, které pro vás budou mít hrozné důsledky. Ukážeme vám Kuzkinovu matku!“ (Jde o pohrůžku pocházející z ruského folkloru. Kuzka neboli Kuzma má v ruských příslovích zlou, pomstychtivou a dračí povahu a předpokládá se, že jeho matka musí být ještě horší a nebezpečnější, pozn. red.)

Výbuch, jaký svět neviděl

Ke svržení bomby zvolili Sověti čtyřmotorový turbovrtulový bombardér Tupolev Tu-95V, který natřeli bílou reflexní barvou, aby ho ochránili před působením tepla. Po celém prostoru jaderné střelnice rozmístili měřící zařízení a bombardér doprovázelo další letadlo, které filmovalo a monitorovalo úroveň záření na různých místech.

Aby se puma po uvolnění z pumovnice snášela k zemi pomaleji a dala oběma letounům dostatek času k odletu, byla připevněna k obřímu, téměř tunu vážícímu padáku.

Před 70 lety odpálili Sověti první atomovku. Kvůli testu obětovali stovky zvířat

Tupolev svrhl pumu pět minut před půl dvanáctou z výšky 10,5 kilometru a vzdaloval se, zatímco car-bomba na padáku zvolna klesala k zemi. Zabudovaný tlakový senzor v ní spustil štěpnou reakci a čtyři kilometry nad zemí explodovala. Záblesk exploze byl vidět pouhýma očima až na vzdálenost jednoho tisíce kilometrů. Ohnivý „jaderný hřib“ vystoupal do výše 65 kilometrů a rozvinul se do klobouku o průměru 90 kilometrů.

Ve vojenském městě Severnyj, nacházejícím se 55 kilometrů od bodu nula, nad nímž k explozi došlo, zničil výbuch většinu domů.

Letadlo, jež bombu svrhlo, bylo v době její detonace už hodně daleko, přesto však nárazová vlna způsobila, že se propadlo ve vzduchu o tisíc metrů. Pilot naštěstí dokázal letoun vyrovnat a později s ním bezpečně přistál.

Necháme toho

Masivní účinek Car-bomby i další termonukleární atmosférické testy, prováděné Sověty na poloostrově Nová Země i Američany na tichomořských základnách USA, nicméně přesvědčily obě velmoci, že pokračovat v nich by znamenalo riskovat zamoření celé Země radioaktivním spadem.

Tajemný incident Vela: před 40 lety došlo k neznámému jadernému výbuchu

V roce 1963 tak Sovětský svaz a Spojené státy podepsaly Smlouvu o částečném zákazu jaderných zkoušek, která zakazovala jaderné testy v atmosféře, pod vodou a v kosmickém prostoru. Další jaderné zkoušky se tak odehrávaly pod zemí.

V roce 1996 přijala Organizace spojených národů Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, zakazující jakékoli exploze jaderných zbraní i jakékoli jiné jaderné exploze.