Kliknutím zvětšíte„Včera jsme tady jeden takový případ měli. V takovýchto ojedinělých situacích vždy kontaktujeme lékaře,“ popisuje lékárník Petr Harant, který vede specializovanou laboratoř v Nučicích kousek za Prahou.
Zatímco kráčí vymydlenou místností, kolem kmitají laborantky s dózami a kelímky. Jakmile je jejich přípravek umíchaný, pečlivě ho opatří nálepkou. Na ni vepíšou nejen jméno pacienta, ale i přesné složení medikamentu. Pak se pustí do dalšího receptu.
„Šlo o celkem raritní případ,“ pokračuje jejich vedoucí. Strychnin si objednal lékař urologického pacienta, který má zavedený v těle katétr. To znamená hadičku, díky které se může vyprázdnit. Kapsle s látkou mu prý má pomoci od křečí a bolesti.
„Jde o skutečně starou recepturu, kterou už si dnes odváží předepsat jenom velmi zkušený specialista s dlouhou praxí,“ popisuje Harant. Mladí lékaři podle něj po strychninu obvykle nesáhnou. Laboratoř proto vyrobí jen několik takových kapslí ročně. Stejně jako je tomu u dalších přípravků, které se míchají na přání konkrétního lékaře a pro individuální potřebu pacienta. Také kvůli nim ale tato laboratoř před lety vznikla.
Když dojde lék
„Děláme tady opravdu leccos,“ říká vedoucí lékárník a ukazuje moderní přístroje, ve kterých se rychle vrtí kelímky s různými mastmi. „Většinou jde o oční kapky a krémy, které se pacientovi na míru dělaly v lékárně vždycky. V poslední době k tomu ale přibývají i poptávky po přípravcích, které se standardně vyrábějí sériově, ale které kvůli nějakému výpadku nejsou v lékárnách k dostání. My je někdy dokážeme nahradit,“ vypráví.
Jen pro ilustraci, o jakém množství medikamentů je řeč: podle dat Státního ústavu pro kontrolu léčiv z oku 2017 firmy stáhly z českého trhu 257 svých přípravků. Celkem je přitom na trhu obchodovaných 8724 léků.
Další přípravky sice výrobci dělat nepřestali, přesto ale v českých lékárnách chybí. Buďto se staly tučnou kořistí reexportérů, kteří vydělávají na přeprodávání levnějších medikamentů do zahraničí, nebo musela firma řešit nějaký problém na výrobní lince.
Třeba v září loňského roku zaznamenala Česká lékárnická komora 93 případů výpadků léčiv. Osm bylo naprosto fatálních pro lék nebyla dostupná náhrada.
Typickým případem je antibiotická mast Framykoin. Lidé si ji mažou na vředy, hnisavé rány nebo v oční variantě i na záněty spojivek.
Mast ale na trhu už podruhé za tři roky chybí. Spolu s ní zmizely i všechny náhrady, lékárny je rychle vyprodaly. „Doktoři se proto začali obracet na nás. Každý den tady tak desítky dávek mastí umícháme,“ přibližuje každodenní práci laborantů Harant.
Příprava prý zabere deset až patnáct minut, cenově vyjde mast jen asi o třetinu dráž. Všechno i tak zaplatí pojišťovna. Mast ale musí vždy předepsat lékař. Pokud jde o přípravek vyráběný takto na přání, musí navíc recept obsahovat kompletní složení léku, nikoliv jen název. Pacient si pak lék do dvou dnů vyzvedne v lékárně.
Česká tradice
„Děláme tady i další žádané přípravky, po kterých se postupně slehla zem, ale po kterých je mezi pacienty hlad. Jde většinou o přípravky, u nichž se v poslední době odhalilo nějaké riziko třeba že jejich dlouhodobé užívání může vyvolat rakovinu.
Výrobci se jich proto zbavili, neboť nechtějí mít oplétačky se zbytečnými žalobami. Lékaři je ale pořád poptávají,“ říká k tomu Michal Petrov mluvčí sítě lékáren Dr. Max, pod kterou laboratoř za Prahou spadá.
Do této skupiny patří třeba někdejší šampon Polytar. Oblíbený je u lidí se zánětlivou lupénkou a svěděním hlavy. Kvůli obsaženému dehtu se ale dostal na černou listinu. Podle posledních výzkumů totiž může být látka potenciálním karcinogenem. Pokud ji lidé užívají dlouhodobě, může se stát spouštěčem zhoubného bujení.
„Výrobci je z těchto důvodů dělat nechtějí, takže jsme je začali míchat my. Je ovšem třeba, aby lékař pacienta skutečně důkladně poučil o způsobu užívání. Pokud ho ale někomu předepíše, pak ho připravíme,“ uvádí Harant.
Podobně na ústupu je tradiční Višněvského balzám na hnisavé rány a záněty. „Zkuste, jak voní,“ otevírá lékárník krabičku s takzvaným višňákem. Laboratoř okamžitě protne typické aroma po uzeném, které má na svědomí bukový dehet.
Tím ale objednávky nekončí. Laboratoř se prý setkává i s přesně opačnými případy tedy že doktor předepíše přípravek, který se v Česku nikdy nevyráběl. Lékař si ho našel v nějaké zahraniční studii a chce ho vyzkoušet.
„Takto jsme nedávno připravovali třeba patnáctiprocentní roztok chloridu hlinitého na zmírnění komplikací po zánětech či odnětí příušních slinných žláz. Pacient si měl vodičkou místa jemně potírat,“ popisuje lékárník.
V odborné literatuře se prý o podobném roztoku skutečně píše, jde o zcela ověřenou léčbu. Využívaná je ale spíš v zámoří, konkrétně v Americe. „Ostatně, když jsem to studoval, dočetl jsem se dokonce, že lze použít i takzvané deosticky, tedy deodoranty. V nich je totiž chlorid hlinitý také obsažený, i když v nižší koncentraci,“ vypráví o další ze zvláštností Petr Harant.
Záleží zkrátka vždy na zkušenostech a odvaze konkrétního lékaře. „Spolupracujeme dokonce se třemi dermatologickými klinikami, které zahájily studii a u nás si nechají zkoumané přípravky namíchat. Vždy jde samozřejmě o schválenou studii, kterou povolil lékový ústav a pro niž je vyjednaná i výjimka ministerstva zdravotnictví, která se týká použitých substancí,“ uvádí vedoucí lékárník. Doktoři zkoušejí třeba nový lék na pigmentové skvrny.
Drtivá většina poptávek se prý ale točí kolem běžných přípravků, dost často určených pro děti. Lékárníci pro ně musí některé medikamenty „naředit“ do nižších koncentrací či dávek. „Nemalá část kapslí, které tady připravíme, obsahuje také efedrin. Tedy látku dostupnou jen v omezeném režimu, protože může být zneužívaná k výrobě drog,“ vypráví Petr Harant.
Vždy ve střehu
Jednou se podle něj podařilo lékárníkům jednoho narkomana dokonce odhalit. „Byla to vlastně docela šťastná náhoda. Na jednom stole se nám totiž sešlo vícero receptů od pacienta, který si nechal léky s obsahem efedrinu napsat od několika doktorů z různých moravských měst. A tak jsme to nahlásili,“ říká lékárník.
Podobných zařízení, jako je laboratoř v Nučicích, se v Česku najde jen nevelký počet. Většinou působí při velké fakultní nemocnici nebo poliklinice.
„Žádné z těchto zařízení si ale nebere za cíl konkurovat klasické průmyslové výrobě. Spíš tu to výrobu doplňujeme, nebo ji v případě nejvyšší nouze dočasně nahrazujeme,“ uzavírá vedoucí lékárník Petr Harant.
10
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
