Yvonne Přenosilová se narodila 2. července 1947 v Praze. Absolvovala dvanáctiletku v Libni v Praze, konkurz dělala do Divadla Semafor, kam ji nepřijali. Zpívala se skupinou Olympic, v roce 1964 se proslavila jako šestnáctiletá s písní Roň slzy, jejíž text napsal Jiří Štaidl. Skladba se stala jedním z nejprodávanějších českých singlů 60. let.

Video: Roň slzy

Zdroj: Youtube

Od podzimu 1965 byla členkou nově vzniklého Divadla Apollo s Karlem Gottem, Pavlínou Filipovskou a Karlem Hálou. Po třech letech emigrovala do Mnichova. Nejdříve pracovala na letišti u British Airways na mnichovském letišti a později přešla do Rádia Svobodná Evropa. Z její pěvecké éry jsou známé ještě písně Boty proti lásce a Sklípek.

Hudební kritik Jiří Černý při uvedení do Síně slávy hudebních cen Anděl
Zemřel Jiří Černý. Významnému hudebnímu kritikovi bylo 87 let

V Mnichově se vdala za advokáta se šlechtickým původem von Schuckmann, s nímž má syna. Jejím pozdějším partnerem byl také Pavel Pecháček, ředitel československého a českého vysílání Rádia Svobodná Evropa.

Yvonne Přenosilová byla považovaná za průkopnici českého rhythm and blues a rock and rollu.

Jak na Yvonne Přenosilovou vzpomínají kolegové:

Petr Janda, muzikant:
„Je to zvláštní, že když chci někomu zavolat, už se k tomu nedostanu, protože dotyčný dřív zemře. Stejné to bylo s Jiřím Černým. Yvonne jsem chtěl volat včera večer. Když jí bylo patnáct let, tudíž byla pod zákonem, její maminka Vídeňačka ji měla snahu stále hlídat. Ale nakonec neuhlídala. Dva roky jsme s Yvonne hráli v Divadle Semafor. Několikrát jsem pak u ní byl v Mnichově, když tam v roce 1968 emigrovala. Tehdy mě zaujalo, že měla garáž, z níž se dalo vylézt přímo v bytě. Po revoluci, když se vrátila domů, jsem s ní chodil na manifestace, pak u mě bydlela i se synem. Poslední roky si stěžovala, že ji bolí sedací sval, ale už jsme to pak víc neřešili. Napsal jsem jí písničku na text Karla Kryla Fešák, její bývalý partner Pavel Pecháček chtěl, abych jí udělal celou desku, ale už k tomu bohužel nedošlo. Měla totiž v zásobě jenom covery, ale to víte, do toho se mi moc nechtělo. Ale doba, kterou jsme spolu zažili, byla skvělá.“

Radko Kubičko, kolega ze Svobodné Evropy:
Byla to skvělá kolegyně, kamarádka, se kterou se výborně mluvilo, vtipkovalo i popíjelo. Přestože ve Svobodné Evropě v Mnichově se moc hudba nehrála, spolupracovala tam s mnoha velkými jmény, zejména s Karlem Krylem. Všichni jsme sedávali v kantýně Svobodné Evropy a měli před sebou čtvrtku italského červeného, kterou nám číšnice Gabi nosila už automaticky a probírali jsme politickou i hudební situaci v Československu.Když jsme se vrátili v roce 1994, začala znovu zpívat, ale už nenastartovala plnohodnotnou kariéru. Spíše se věnovala moderování, uvádění písniček a rozhovorům v rámci pořadu PAST (Politický a společenský týdeník) ve Svobodné Evropě, která se stala součástí Českého rozhlasu. V Dykově 14, odkud vysílal Český rozhlas 6 – Rádio Svobodná Evropa, sdílela kancelář s kritikem Janem Rejžkem, který ji občas kritizoval, že zve do svého pořadu normalizační zpěváky. Ona ale říkala, že jsou to její kolegové. Jinak politiku moc neřešila, i když svůj názor uměla vyjádřit dost jasně.

Yvonne Přenosilová s kolegy ze Svobodné EvropyYvonne Přenosilová s kolegy ze Svobodné EvropyZdroj: se svolením Josefa Rakušana

Karel Šíp, moderátor a textař
Pamatuji její začátky v Semaforu, kam jsem po vojně chodíval. Líbily se mi hlavně její písničky z téhle éry - jako byla třeba Roň slzy podle Brendy Lee. Měla podobný styl jako ona. Jednou přijala pozvání do mého pořadu Všechnopárty, ale už je to delší čas. Byla velmi bezprostřední a vtipná.