Bezradní, sami. Ukrajinští teenageři unikli válce, život bez rodičů je ale tvrdý

Když Rusko napadlo Ukrajinu a v zemi se rozhořela válka, jeho rodiče nemohli odjet ze země. Situace se stávala stále složitější, maminka se proto domluvila se svými známými, kteří chtěli emigrovat, že vezmou s sebou aspoň jejího šestnáctiletého syna Mykhayla (jeho jméno bylo změněno). Přejeli s ním přes hranice, aby měl při jejich přechodu svého opatrovníka.

Dorazili do Prahy, žili v provizorním ubytování a postupně se jejich cesty rozdělily. Mykhayl nevěděl, kam se vrtnout. Na sociálních sítích si všiml projektu Armády spásy Hnízdo, které inzerovalo, že v srpnu 2022 otevírá v Praze bydlení a sociální péči právě pro nezletilé ukrajinské uprchlíky bez doprovodu.

Kariérní poradce Maksym: Teenageři z Ukrajiny touží po světlé budoucnosti

Z toho nejhoršího byl venku. Jenže ve složitém věku, bez rodičů, se špatnými zprávami z domova a v cizím prostředí na něj vše dolehlo. Upadl do depresí a do letargie, v ničem nenacházel smysl. „Na tyto klienty jdeme opatrně a pomalu, nemůžeme na ně moc tlačit, snažíme se je nenásilně vést k cíli,“ vylíčila vedoucí Hnízda Aline Sivak. „Jejich frustrace je však veliká, neumějí jazyk, špatně se jim shání zaměstnání,“ dodala.

Mykhayl si časem alespoň našel práci na stavbě, protože na ní si vystačí jen s ukrajinštinou. V Hnízdu se ale mladé snaží motivovat, aby se naučili česky a měli možnost kvalifikovanější práce. Mladík tu však nechce zůstat, po konci války se touží vrátit na Ukrajinu, takže se mu do výuky jazyka nechce.

„Když jsme jako pracovníci Armády spásy vypomáhali v běženeckých centrech, všímali jsme si, že se nám tam hromadí děcka bez doprovodu dospělých. Byla dost bezradná, tak jsme si říkali, že pro ně zkusíme vytvořit bezpečné zázemí,“ zavzpomínala na začátky Hnízda jeho zakladatelka Johana Růžková. Pražský magistrát jim pro tyto účely poskytl část budovy. V ní ubytovali v pokojích po dvou asi třicítku těchto teenagerů.

Celkově se jich ale v Česku nachází přes dvě stovky.

Mají narušenou psychiku

Zdejší sociální pracovníci dětem poskytují intenzivní podporu a řeší s nimi v podstatě všechno: zdraví, psychický stav, vzdělání, začleňování mezi českou mládež, výuku češtiny, vztahy s rodinou.

„Vedeme vše hodně komunitním způsobem. Aby se klienti zajímali jeden o druhého, pomáhali si, dávali si vědět důležité informace. Není to jednoduché, máme třicet puberťáků v jednom baráku, takže je to docela mazec. Ale někdo se o ně musel postarat,“ popsala Růžková. Jejich služba je má stabilizovat a slouží i jako prevence, aby nepropadávali na okraj společnosti.

Nejvíce tu řeší jejich psychiku. Vytržení z dosavadního života, konec studií na Ukrajině a místo toho podřadné práce v Česku jim dávají zabrat. „Je potřeba se jim opravdu věnovat, jinak hrozí, že tu budou vyrůstat jako občané druhé kategorie,“ upozornila zakladatelka Hnízda. Část jejich klientů se připravuje na maturitu, část na univerzitu, někdo studuje dálkově ukrajinskou školu.

„A pak tu máme takovou šedou zónu kluků, kteří se plácají v letargii a celkové demotivaci. Utíkají před realitou a sní, jak tu rychle vydělají milion a odjedou do Ameriky,“ přiblížila.

V ČR jsou bez blízkých. Jak Ukrajinkám i zahraničním studentům pomáhají místní

Hnízdo má fungovat do konce roku 2024. I když válka může skončit dříve, mnohé děti se nebudou mít hned kam vrátit. Jestli se v Česku natrvalo usadí, zatím nikdo neví. „Nyní je důležité nenechat je padnout na dno a dávat jim smysl života. To je pro ně klíčové, ať už zůstanou tady, nebo se vrátí obnovovat Ukrajinu,“ zdůraznila Růžková.

Ani Ukrajinci s rodiči to nemají jednoduché

Ukrajinské mládeži pomáhá i program Člověka v tísni SOS Ukrajina pro ČR. Jeho vedoucí Zuzana Ramajzlová upozornila, že i teenageři, kteří uprchli před válkou s rodiči, to nemají v Česku jednoduché. Neumějí jazyk, české střední školy praskají ve švech. Na Ukrajině se navíc maturuje v šestnácti či sedmnácti letech, jenže s takto mladými žadateli české univerzity nepočítají.

„Děti v tomto křehkém věku jsou zde často izolované, nepropojené s českými vrstevníky. Celá skupina ukrajinských mladistvých ve věku mezi patnácti a osmnácti lety je ohroženou skupinou, protože se na ně v Česku nevztahuje povinná školní docházka,“ vysvětlila Ramajzlová.

Aby je motivovali studovat, ať už českou školu, nebo dálkově tu ukrajinskou, zavedli v rámci projektu SOS Ukrajina program Retrostipendií. Za poctivou školní docházku jim dávají drobnou finanční podporu. Nabízí jim také kariérní a vzdělávací poradenství, doučování, výuku češtiny v konverzačních klubech nebo volnočasové aktivity. „Aby věděli, že v tom nejsou sami, že se mohou obrátit o pomoc nebo si třeba jen promluvit,“ podotkla Ramajzlová.

Útěk před hrůzami války: Z Ukrajiny přišly do Česka manažerky a učitelky

Nyní Člověk v tísni začíná po vzoru Armády spásy vytvářet zázemí pro další ukrajinské teenagery bez doprovodu. „Jejich situace je velmi složitá a potenciálně ohrožující. Mohou se nacházet v obtížných podmínkách, bez podpory a také se stát snadnou obětí pracovního nebo sexuálního vykořisťování,“ dodala Ramajzlová.