Za to, že areál františkánského kláštera s přilehlou zahradou existuje a je chloubou města, může výrazným způsobem i Evropská unie. V roce 2010 se totiž podařilo městu získat na vzkříšení areálu výraznou dotaci.

Projekt obnovy františkánského kláštera stál bezmála 50 milionů korun. Dotace z fondů Evropské unie činila téměř 46 milionů korun. Město Hostinné jako vlastník objektu pak zaplatilo zbylou částku, více než sedm milionů korun. A po skončení rekonstrukce v roce 2012 je to místo, kam se lidé rádi vracejí. I když v této době je vše poněkud složitější.

Jak eurofondy vracejí život nevyužívaným areálůmJak eurofondy vracejí život nevyužívaným areálůmZdroj: MMR

Areál františkánského kláštera byl už tehdy kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek ČR. Jenže areál byl zpustlý a nevyužívaný. Ve své podstatě ztratil svou původní funkci,a proto byl chápán jako brownfield – nemovitost, která je nedostatečně udržovaná a zanedbaná.

Sloužil armádě, řád ho prodal městu 

Z novější historie připomeňme, že v roce 1946 část přízemí kláštera zabrala armáda. V roce 1950 pak byl klášter násilně vyklizen a zrušen. Poté areál sloužil jako sklad celulózy či obuvi. V roce 1960 se dokonce uvažovalo o zřízení kina v kostele. Po roce 1989 byl vrácen františkánům a od nich jej roku 2007 koupilo město.

„Už když jsem byl zaměstnán na radnici, od roku 2000, psal jsem žádosti na krajský úřad, na ministerstvo a vždy se nějaké dotace podařilo získat. Jenže to bylo vždy v řádu statisíců, nebylo možné se pustit do rozsáhlé rekonstrukce. I tak jsme ale za tyto dotace dokázali hodně – odvodnili jsme areál, budovy byly staticky zajištěné a zahájena oprava střech.

Podívejte se na Mapu projektů EU.

 Klášter se začal měnit, ale vše šlo hodně pomalu. Když se objevila možnost získat dotaci z fondů EU, neváhali jsme a přihlásili se. První žádost nám bohužel nevyšla, ale podruhé se nám podařilo dotaci získat. Rekonstrukce byla vyčíslena na skoro 50 milionů korun, evropská dotace pokryla 85 procent,“ vrací se do minulosti Tomáš Anděl, ředitel městského muzea, které sídlí ve františkánském klášteře.

Rekonstrukce, která byla dokonce oceněna v soutěží Stavba roku, spočívala v rehabilitaci původního stavu objektu kláštera. Odborníci takový přístup označují jako památkové očištění. Chodby, okna a podlahy byly uvedeny do původní podoby. Do té se vrátila také dispozice konventu a rajské zahrady, kterou narušila proměna kláštera na sklad. Nové prvky byly přidány pouze v případě, že se staré nedochovaly.

Knihovna a antické sochy 

Areál františkánského kláštera, jehož součástí je i kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, tak po rekonstrukci v prostorách konventu disponuje městskou knihovnou čítající 21 tisíc knih. Je tu Galerie antického umění se sbírkou odlitků antických soch z majetku pražské Univerzity Karlovy a také městské muzeum představující regionální historii. Nacházejí se zde prostory pro různé zájmové činnosti a koná se tu řada vyhlášených akcí.

Projekty v číslech: HostinnéProjekty v číslech: HostinnéZdroj: MMR

V této době je však klášterní dění utlumeno a všechny aktivity jsou uzavřeny. „Ani tak nezahálíme. Už na podzim jsme připravovali výstavu betlémů a v prosinci jsme ji na několik dnů zpřístupnili veřejnosti. Vloni se nám podařilo získat část vybavení bývalé městské lékárny do sbírky. Chceme expozicí připomenout rekonstrukcí barokní lékárny a upozornit na existenci dvou lékáren ve městě. Věnujeme se přípravě akcí pro letošní rok, uvidíme, jaké budou podmínky. Samozřejmě pracujeme i v archivu a pokračujeme v restaurování exponátů. Práce je tu dost, ale přiznávám, že se na to, až otevřeme, všichni těšíme,“ dodává Tomáš Anděl.

Františkánský klášter v Hostinném je typickou raně barokní stavbou pocházející z let 1677–1684. Čtyřkřídlý areál uvnitř ukrývá rajský dvůr, uprostřed nějž bývala studna, nyní nahrazená fontánkou. Stavbu zahájil pražský stavitel Martin Reiner, u nějž jako polír pracoval tehdy neznámý Wolfgang Dientzenhofer. Právě on pak stavbu dokončil a později se stal jedním z předních barokních architektů působících v českých zemích.

Tomáš Anděl: V klášteře se mi žije jako v nebi

Pracoval jako úředník Krkonošských papíren, pak se stal vedoucím odboru na Městském úřadě v Hostinném, později tajemníkem a čtyři roky tu působil jako místostarosta. A protože jeho celoživotním koníčkem je historie, zejména ta místní, když skončil na radnici, dostal nabídku starat se o místní muzeum. Před 12 lety se stal Tomáš Anděl (52 let) šéfem nově budovaného muzea, které našlo své sídlo ve zrekonstruovaném františkánském klášteře, jenž se ze zanedbaného zákoutí změnil na ozdobu města.

Tomáš AndělTomáš AndělZdroj: archiv města HostinnéPane Anděli, vy a historie. To jsou spojité nádoby, že?
Stoprocentně. Vždy jsem rád navštěvoval kulturní památky, obdivoval architekturu, měl a mám rád historii města a okolí. A právě historie města je úzce spojená s historií františkánského kláštera a existencí děkanského kostela. Tyto dvě krásné a cenné stavby v minulosti vznikly díky pracovitosti a mimořádným schopnostem zástupců místní šlechty a církve. Historii mám v krvi, ve městě jsem také od roku 1998 kronikářem.

Proč jste „zakotvil“ v klášteře?
Na radnici jsem působil jako tajemník a pak místostarosta. Na těchto pozicích jsem měl lepší možnosti shánět pro zchátralý areál kláštera dotace. Po volbách v roce 2006 jsem toto místo opustil a po čase mi bylo nabídnuto, zda-li bych se nestaral, kromě muzejní expozice na radnici, také o františkánský klášter.

Kdy to bylo?
Před dvanácti lety. Než město založilo nové muzeum v klášteře, existovala malá historická expozice, či spíše pamětní síň, ve staré radniční věži, která navázala na předcházející německé muzeum. To bylo v roce 1966 zlikvidováno. Po roce 1989 se začali objevovat němečtí starousedlíci a pátrat po svých kořenech. Hledali hroby předků, pátrali v matrikách, kronikách, a tady nic nebylo.

Proto město v roce 1995 založilo zmíněnou malou expozici ve třech místnostech. Podařilo se nám nashromáždit ucelenou dokumentaci o vývoji a proměnách města. To nám ale s postupujícím časem nestačilo a expozici jsme chtěli doplnit i trojrozměrnými předměty. Oslovili jsme místní obyvatele a ti na půdách, ve stodolách a ve sklepích našli spoustu cenných exponátů.

Byl tu nápad přemístit muzejní část do kláštera. Jenže bývalý františkánský klášter byl v havarijním stavu. Neměl okna, střecha byla zchátralá, konvent byl nevyužívaný, prázdný a opuštěný.

Takže nastal kolotoč se sháněním peněz na opravy, že?
Přesně tak. Psal jsem žádosti o dotace na kraj, na Ministerstvo kultury, havarijní fondy. Peníze jsme dostávali a areál se začal pomalu zachraňovat. Jenomže se ukázal zásadní problém. Jako město jsme investovali peníze do objektuv městské památkové zóně, který ale patřil církvi. Podařilo se nám od řádu františkánů v Praze areál koupit za tři mi᠆liony, což byla vlastně cena pozemku. A už jsme se o areál, který byl ostudou města, jako vlastníci postarat museli.

Na rekonstrukci areálu františkánského kláštera získalo město dotaci z EU více než 46 milionů korun. Co kdyby to nevyšlo?
I tato možnost byla, byť jsme si ji nepřipouštěli. Kdyby ta dotace nevyšla, postupovali bychom dál, ale pomaleji, hledali bychom jiné zdroje financování. Určitě by se stav zlepšoval, vše by ale pokračovalo daleko volnějším tempem. Tyto změny by ale nebyly bez neúnavné podpory a snahy tehdejšího starosty města Karla Klímy.

Na co jste ve své činnosti pyšný?
Že se podařilo klášter zachránit. Že se nám povedlo Hostinnému vrátit jeho historii a umístit ji do důstojného místa. Že jsme zachránili řadu cenných historických předmětů pro prezentaci v Hostinném. Například obrazy zakladatelů kláštera nebo třeba unikátní soubor devíti vyřezávaných včelích úlů z poloviny 18. století. Jsem pyšný na to, že dokážu žákům škol předávat své zkušenosti a znalosti o historii města tak, aby si vážili místa, kde bydlí, a vážili si historie.

Můj celoživotní sen bylo napsat knihu o Hostinném. To se mi, za přispění města, přede dvěma lety podařilo. Dokončil jsem publikaci o městě a okolí, která má přes pět set stran a váží dvě kila dvacet. Dal jsem městu a jeho obyvatelům muzeum a knihu. Stačí?

Bohatě. Řekněte mi na závěr, jak se žije panu Andělovi v klášteře?
Jako v nebi! Jsem tu rád!

Zdroj: MMR