„V archivech jsme dohledali spisy, kde je možné dovodit, že členové řádu byli v době nacismu perzekuováni za pro české postoje. Někteří zemřeli v koncentračních táborech," poukazoval vikář Metoděj Hofman na obsah spisů z archivu bezpečnostních složek, které byly odtajněny v roce 2013.

Na členy Německého řádu proto podle něj nelze pohlížet jako na kolaboranty a nemohly na ně dopadnout dekrety prezidenta Beneše.

„Řád, o kterém se šířilo, že kolaboroval a byl nepřátelský Československé republice, je postaven do pozice, že to byla Československá republika, která byla nepřátelská vůči řádu – kvůli tomu, že měl obrovský majetek a v názvu „německý"," zdůrazňoval vikář Hofman.

Řád nestál proti Republice, říká Hofman

Připomněl, že prezident Edvard Beneš v roce 1937 svolal na Bouzov jednání tehdejší vlády a zástupce řádu požádal o vytvoření většího počtu pracovních míst v pohraničí na obranu šíření propagace Henleinovy strany.

„To jasně ukazuje, že řád nestál proti Československé republice," poukázal na další listinný důkaz, který je založen ve spise.

Vyhláška, na základě níž měla být provedena konfiskace Bouzova, je podle zástupců řádu „pouze" úpravou vyhlašující národní správu.

„Navíc konfiskační vyhlášky, které používají (NPÚ), nejsou na katastrální území, na němž se nachází hrad Bouzov," poukazovali zástupci řádu, že katastrální územní Bouzov a Bouzov-Doly nejsou totéž.

Právní zástupce památkářů shazoval argumenty protistrany pod stůl a v jedné fázi zaútočil, že jen odvádí pozornost, protože podmínky zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi stejně nesplňuje.

Žalobce odvádí pozornost od podstatných okolností, tvrdí právník

„Žalobce zahlcuje soud listinnými důkazy, což v kombinaci s až téměř inkviziční aktivitou soudu ve prospěch strany žalující (Německý řád) odvádí pozornost od podstatných okolností , které naopak jsou pro rozhodnutí soudu podstatné a jsou v neprospěch strany žalující," uvedl právník.

Podle památkářů nebylo prokázáno, že by majetek byl v rozhodném období (25.2. 1948 až 1.1. 1990) využíván pro duchovní a pastorační účely. Před soudem argumentoval také tím, že současný řád není právním nástupcem původního vlastníka a po 2.světové válce nebyl vlastníkem hradu, takže nemůže chtít, aby mu byl vrácen.

„K žádnému zpětnému převodu na subjekt, kterému byl majetek konfiskován, nemohlo dojít. Majetek byl ve vlastnictví Československého státu a bylo na Německém řádu, pokud by si ovšem troufal tvrdit, že byl státně spolehlivým, vznést nárok – že byl majetek konfiskován v důsledku politické perzekuce – obával se však, že by s takovým nárokem neuspěl," opíral se právní zástupce památkářů do protistrany.

Zpochybněnou právní kontinuitu řád doložil stanoviskem Vatikánu.

Před olomouckým soudem již zaznělo také to, že soudy se v minulosti nároky Německého řádu zabývaly. Takzvané určovací žaloby, prostřednictvím kterých se rytíři chtěli domoci vlastnictví, soudy všech stupňů zamítaly.

Chtějí i hradní mobiliář

Kromě hradního komplexu, včetně parku, usiluje Německý řád také o hradní mobiliář.

Seznamem nárokovaných předmětů listoval soudce několik minut. Položek je více než 3 tisíce. Památkáři přitom před soudem argumentovali tím, že movitý majetek po 1.světové válce propadl českému státu na základě mírových smluv.

„Máme důkazy, že řád odkoupil majetek, který patřil habsburské dynastii. Tento movitý majetek byl ve vlastnictví řádu," oponoval Metoděj Hofman o přestávce soudního jednání, které předseda senátu odročil na konec července. Obě strany dostaly 30 dnů na doplnění a prozkoumání důkazů.

Na Olomoucku usilují rytíři také o navrácení stovky hektarů lesních a zemědělských pozemků. S nárokem týkajícím se 1270 hektarů půdy na Bouzovsku, v Dlouhé Loučce a Pasece však u pozemkového úřadu neuspěli. Řád ve lhůtě podal žalobu je Krajskému soudu v Ostravě.

(tau)