Pan Oldřich dodnes lituje, že nezašel do videopůjčovny v přízemí sousedního domu.

Možná by mohl ženu zachránit.

Možná by pomohl dopadnout vraha, po kterém policie pátrá a s prosbou o pomoc se kriminalisté obrací i na veřejnost.

Případu se teď věnuje speciální tým Tempus, který se zabývá neobjasněnými zločiny z minulosti.

Vražda ve videopůjčovněDne 29. 7. 2005 přibližně hodinu po poledni neznámý pachatel vstoupil do videopůjčovny na Hlavním nám. ve Šternberku a zavraždil jednatřicetiletou zaměstnankyni, která se nacházela v provozovně.

Oběť byla zavražděna zvlášť surovým způsobem.

Z tehdejších dostupných poznatků kriminalistů vyplývá, že pachatelem mohl být muž vysoký kolem 180 až 190 centimetrů, štíhlé postavy a v době, kdy k události došlo, se jeho věk mohl pohybovat mezi 30 až 45 lety.

„Měl jsem hlavní sezónu. Plno práce. Doma tehdy desetiletá dcera a neteř. Když jsem hluk uslyšel, myslel jsem, že to holky," vzpomínal pan Oldřich.

„Podívejte, už mám husí kůži. To vždycky, když o tom mluvím," svěřil se podnikatel, který si nepřál zveřejnit celé jméno.

Vrátil se zrovna z banky, když za zdí vedle vstupních dveří prodejny slyšel, jako by padaly věci z regálu, něco se povalilo na zem. Hluk mohl trvat několik minut a nato bylo ticho.

„V tu chvíli jsem si neuvědomil, že hluk nejde z patra, kde byly holky, ale v vedlejšího domu," popisoval pan Oldřich. Zhruba o půl třetí šla do videopůjčovny jeho dcera – pro kazetu.

„Jen nahlásila, že je tam pořád zavřeno. V tu chvíli jsme vůbec nic netušili," popisoval den, na který nedokáže zapomenout.

Asi jsem vraha potkal. Cesou do banky

Nejen proto, že třeba mohl pomoci zachránit život mladé ženy.

„Asi jsem ho potkal. Cesou do banky," popisoval.

Tehdy byl horký letní den a po poledni slunce pořádně pálilo.

„Nepodíval jsem se na něj. Neotočil jsem se. Jen periferně jsem viděl, jak mě míjí vyšší chlap a jde do videpůjčovny. Podle chůze spíše mladší. Barvu vlasů, očí, tvar obličeje, bohužel nic z toho nevím," svěřil se po téměř deseti letech regionálnímu Deníku. Stejně jako tehdy policii.

Po rozsáhlém policejním pátrání, které neskončilo dopadením vraha, pan Oldřich i jeho manželka přestali věřit, že kriminalisté někdy útočníka najdou.

„Občas si vzpomeneme… A manželka zakroutí hlavou nad tím, proč jsem ten rachot připsal holkám, když šel z vedlejšího domu. To víte, že mě to netěší. Toho blbého pocitu se už asi nezbavím. Kéž by se vraha podařilo dopadnout," dodal podnikatel.

V nebytových prostorách na Hlavním náměstí ve Šternberku, kde došlo k vraždě, je dnes prodejna oblečení.

V nebytových prostorách na Hlavním náměstí ve Šternberku, kde došlo k vraždě, je dnes prodejna oblečení. Autor: DENÍK/Daniela Tauberová

Znala jsem ji od vidění

To si ve Šternberku přeje snad každý.

„Když si uvědomím, že po městě se možná pohybuje někdo, kdo dokázal brutálně ubodat mladou ženu, je mi zle," svěřila se paní Veronika, která byla v době vraždy stejně stará jako oběť. Tehdy navíc pracovala v textilu asi dvacet metrů od videopůjčovny.

„Znala jsem ji od vidění," vzpomínala na zavražděnou. O tom, že ji někdo v prodejně ubodal, se dozvěděla od manžela.

„Byl na odběru vzorku DNA mezi prvními," vzpomněla odběry otisků prstů a slin kvůli analýzám, které absolvovali nejen klienti videopůjčovny a jejich příbuzní, ale stovky dalších lidí.

Dohady nad motivem

O motivu vraždy se v okolí videopůjčovny, která už dávno nefunguje a na jejím místě je prodejna oblečení, dodnes vedou dohady.

„Ti dva se museli znát. Prý bývalá láska," spekulovala Veronika.

„Ne. Byl to jistě nějaký šílenec, který se tu už neukázal," domnívá se naopak pan Jiří, který má prostory někdejší videopůjčovny v pronájmu. Byl v zahraničí a o vraždě ví z vyprávění.

„Čas od času téma někdo otevře. Že tady, kde sedím, možná umřela? Je to dávno. Ale byl bych rád, stejně jako ostatní ve městě, pokud by toho darebáka chytili," dodal.

VÍCE: Policie znovu hledá vraha ze šternberské videopůjčovny. Žádá o pomoc