Mimořádná bezpečnostní opatření provázela proces se čtveřicí žhářů z Vítkova. David Vaculík, Jaromír Lukeš, Ivo Műller a Václav Cojocaru nemuseli mít na rukou pouta, i když vězeňská služba požádala, aby jim zůstaly po celou dobu přelíčení.

Obžalovaní sledovali jednání v soudní síni mlčky pod drobnohledem těžkooděnců a dalších ozbrojených příslušníků vězeňské služby a justiční stráže.

Když předseda soudního senátu Milan Kaderka vynášel konečný verdikt, který je poslal na dvacet a dvaadvacet let za mříže, nijak se neprojevovali.

Mlčeli. Dívali se před sebe nebo do země.

Vaculík a Lukeš nevyužili ani posledního slova, které jim ve čtvrtek odvolací soud dal, aby se mohli vyjádřit k tomu, co ve Vítkově udělali. Chladně jen pronesli, že se nechtějí jakkoliv vyjadřovat.

Obžalovaný Műller, kterému odvolací soud snížil trest, byl i v Olomouci sdílnější:

„Souhlasím s tím, co přednesla obhájkyně a s vrácením věci ke krajskému soudu. Do Vítkova jsem nejel s tím, abych někoho připravil o život a už vůbec ne malé dítě,“ využil možnosti závěrečného slova.

Cojocaru si ve vazební věznici připravil proslov písemně. Když v jednací síni spustil o rozporech, které zazněly u krajského soudu, předseda senátu jej přerušil s tím, že by opakoval slova svého obhájce.

„Nejsem vrah, ani násilník. Nic takového se neprokázalo. Je mi to líto co se stalo a chci, aby došlo k vrácení ke krajskému soudu,“ sdělil poté k žhářskému útoku obžalovaný.

Když soudce ukončil páteční jednání a obžalovaní se spolu s příslušníky justiční stráže a vězeňské služby začali zvedat z první lavice v soudní síni, otočil se Vaculík na muže ve třetí řadě.

Pokynuli na sebe.

Soudce pokáral obžalované, aby se neotáčeli.

Poté, co známý vítkovského útočníka odsouzeného na 22 let zvedl nad hlavu ruku a dal palec nahoru, Vaculík na něj pohlédl na cestě ke dveřím a levým okem mrkl.

Všechny útočníky poté odvezla stráž do věznice. Od zítřka jim za mřížemi začíná výkon trestu.