Neštěstí se stalo v úterý 27. května.

Mrtvým je 47 letý muž a podle nepotvrzených informací čtyřletá dívka. 

Podle všeho se jednalo o rodinnou tragédii. Spekuluje se o sebevraždě výfukovými plyny.

„V souvislosti s tímto případem byly nalezeny dvě osoby bez známek života. Jednalo se o muže ve věku sedmačtyřiceti let a o malé nezletilé dítě, které s ním bylo v příbuzenském vztahu," sdělila krajská policejní mluvčí Marie Štrbáková.

Podle policejních informací je zřejmě viníkem tragédie mrtvý muž, který po činu spáchal sebevraždu. Kriminalisté nyní prověřují různé motivy, které by ho k činu mohly vést. Jedním z nich jsou i rodinné neshody.

Podle dostupných informací rodina pocházela z Rapotína.

„Šlo o čtyřletou holčičku. Údajně měli odjet někde k Rejcharticím, kde se otrávili výfukovými zplodinami z auta," sdělil člověk který zná podrobnosti k případu, ale nepřál si být citován v novinách.

Bližší informace policisté s ohledem na to, že jde o nezletilou oběť trestného činu, nechtějí zveřejňovat.

„Další informace k případu nebudeme poskytovat s ohledem na pozůstalé," dodala Marie Štrbáková.

Malou Karolinku už nikdy nenašli

Na severu Olomouckého kraje kriminalisté případ násilí na dítěti ze strany jeho příbuzného vyšetřovali před osmnácti lety.

Rodiče tehdy čtyřleté Karolínky Plané řešili v roce 1996 rozvodové neshody, které se týkaly také péče o dítě.

V osudný den 5. září 1996 si otec Jaroslav Planý převzal Karolínku od maminky Bohdany pod záminkou, že společně s dcerkou oslaví její narozeniny u příbuzných v Jeseníku. Od té doby holčičku už nikdy nikdo nespatřil.

Policie při pátrání po Kaolínce pracovala se dvěma základními vyšetřovacími verzemi: vražda a únos. Ani jednu z nich se nepodařilo stoprocentně vyvrátit či potvrdit.

Přestože se tělo Karolínky nikdy nenašlo, Jaroslav Planý byl na základě řetězce nepřímých důkazů odsouzen za její vraždu na třináct let vězení. Ke skutku se nikdy nepřiznal. Tehdy šlo o jeden z nejsložitějších skutků v dějinách kriminalistiky a soudnictví.

Trest vůči partnerovi?

Společná smrt s dítětem je podle olomouckého psychologa Lubomíra Smékala určitým trestem vůči partnerovi.

Otec či matka, kteří se rozhodnou zemřít současně s potomkem, obvykle mívají s partnerem vleklé spory, konflikty nebo jsou v rozvodovém řízení.

„Člověk, který se pro něco takového rozhodne, bohužel příliš nemyslí na důsledky svého činu. Zaměří se hlavně na to, aby druhého rodiče ranil a způsobil mu co největší bolest. Ke společnému potomkovi se tito lidé chovají jako k nějaké věci nebo majetku a chtějí ho mít jen pro sebe," řekl Lubomír Smékal.

Rozhádaní a rozcházející se rodiče jsou schopni dětem dlouhodobě ubližovat. Považují je za nástroj, kterým zasáhnou expartnera nejúčinněji.

Odchod ze světa i s dítětem obvykle bývá až krajním řešením sporů v rodině. U obou rodičů je přitom jejich potomek tím nejcitlivějším místem.

„Například otec, který nemá dítě svěřené do péče, si řekne, že pokud ho nesmí mít on, tak ať ho tedy nemá nikdo. Pak zvolí společnou smrt. Matka, která zemře společně s potomkem, tím otci naopak vzkazuje Podívej, kam až jsi mě svým chováním dohnal, budeš za všechno pykat a bude tě trápit svědomí. Takoví lidé obvykle trpí poruchou osobnosti," vysvětlil olomoucký psycholog