„Jen shodou šťastných okolností napadená přežila,“ řekl při odůvodnění rozsudku soudce olomoucké pobočky ostravského krajského soudu Vladimír Hendrych.

Obžalovaný se na místě proti rozsudku odvolal, státní zástupkyně si ponechala lhůtu na rozmyšlenou.

Obžalovaný muž, který v té době žil na jedné ubytovně v Přerově přišel 17. května do herny přibližně o půl čtvrté odpoledne a zasedl k jednomu z výherních automatů.

Poté, co vypil osm dvanáctistupňových piv prohrál veškeré své peníze, což činilo přibližně čtrnáct stovek, zavolal si obsluhující barmanku, aby mu vyplatila čtyřicet korun, které mu zbývaly v automatu. Když se barmanka otočila, vytáhl provázek a začal ji škrtit.

„Přepadení! Dej mi peníze! Nedělej blbosti, nebo tě zabiju!“ těmito slovy doplnil své jednání.

Přestože s ním obsluhující žena spolupracovala a podala mu dva číšnické fleky s hotovostí, on své škrcení zesiloval a pokračoval v něm, i když mladá žena upadla a následně ztratila vědomí. Obžalovaný se hájil tím, že šlo o zkrat a rozhodně nechtěl zabíjet.

„Otázka je, proč ji škrtil i na zemi. Odpověď není Já nevím, jak tvrdil obžalovaný, ale Protože ji chtěl zabít. Barmanka jej znala, útočník se nemaskoval, takže se pokusil zlikvidovat svědka. Velmi dobře věděl, co dělá,“ řekl Hendrych.

Napadená přežila jen díky shodě okolností.

„Je pouze náhodou, že u napadené nedošlo k trvalé poruše zdraví. Velmi snadno mohlo dojít k její smrti. Není vyloučeno, že bude mít v budoucnu trvalé následky, například padoucnici. Škrcení bylo velmi silné, u lidí, kteří na následky uškrcení zemřeli bývají menší zranění než v tomto případě,“ vypověděla u soudu znalkyně Olga Císařová.

Lup hned prohrál

Obžalovaný měl při loupeži přibližně dvě promile v krvi.

Patnáct stovek, které si z herny odnesl následně prohrál v nedaleké podniku stejného zaměření. Podle vlastního tvrzení si pak vše uvědomil a šel se přiznat na policii. Jenže tam přišel s tím, že jej přepadla nějaká banda a obrala jej o peníze.

„To, že jste šel na policii oznámit fiktivní přepadení, rozhodně nelze brát jako přiznání k činu,“ reagoval na tento argument předseda senátu.

Oběť: Ještě jsem nechtěla umřít

Státní zástupkyně jako jednu z přitěžujících okolností připomněla, že Přerov se v té době potýkal s povodněmi a lidé řešili zvedající hladiny řek.

„U obžalovaného je mizivá možnost resocializace, svého činu nelituje a obviňuje z něj okolí a ne sebe. Jeho osobnost má agresivní rysy, které projevil i proti své tehdejší družce,“ řekla při závěrečné řeči krajská žalobkyně Alice Zatloukalová.

Napadená žena se dodnes léčí u psychiatra a trpí posttraumatickou stresovou poruchou a užívá antidepresiva. „Stále pracuji v té herně, protože nikde jinde není práce. Kdybych měla možnost, už tam nepracuji,“ vypověděla u soudu napadená, která si vyžádala, aby u jejího výslechu nebyl obžalovaný přítomen.

„Šlo mi o život. Žiji díky vnitřní síle a tomu, že jsem ještě nechtěla umřít,“ dodala.

Ve vazbě se pokusil o sebevraždu

Senát se nakonec přiklonil k verzi podané obžaloby a stíhaného muže odsoudil na devatenáct let ve věznici se zvýšenou ostrahou. Násilníkovi přitom hrozil i výjimečný trest.

„Podmínky pro udělení výjimečného trestu jsme neshledali,“ řekl soudce Hendrych.

Výše trestu se blíží horní dvacetileté hranici sazby za činy, kterých se obžalovaný dopustil. Stíhaný muž, jenž se ve vazbě pokusil o sebevraždu, se na místě proti rozsudku odvolal, státní zástupkyně si ponechala lhůtu na rozmyšlenou.