Hugo Schenk nebo také Šenk, jak se různě jméno tohoto mordýře psalo, jeho mladší bratr Karel a komplic Karel Schlossárek, či chcete-li Šlosárek, měli na svědomí přinejmenším čtyři lidské životy a několik zraněných, vyděšených a oloupených lidí.

Lavice v soudní síni byly plné zvědavců, kteří s napětím sledovali výslechy násilníků a samozřejmě také čekali, jaký nakonec padne rozsudek. I když, podobu rozsudku jistě předem s úspěchem odhadoval leckdo…

Vrazi a lupiči zpestřili divadlo v justičním paláci ironickými komentáři děsivých zločinů a cynickým chladnokrevným přijetím vlastního odsouzení.

Pětatřicetiletý Hugo a o dva roky mladší Karel Šenkovi pocházeli z Čech pod Kosířem, jejich kumpán Šlosárek ze Železného Brodu v Čechách. Nejvíce zločinů z celé povedené trojice padalo na vrub Hugo Šenka.

Ten začal svou velkolepou zločineckou dráhu už tím, že se vydával za knížete Wielopolského a obral tak řadu důvěřivců, zejména žen, o úspory. Nevyřešenou záhadou z té doby bylo zmizení Hugovy přítelkyně, jisté paní Wimmzové.

V době, kdy Hugo pobíhal po světě coby kníže Wielopolský, dal se do kupy s Karlem Šlosárkem, již zkušeným kriminálníkem. Poblíž Bzence spolu ti dva přepadli jistého obchodníka Podpěru.

Sice jej obrali, pak ale málem přišli za mříže, protože potlučený, nicméně živý Podpěra podal policii jejich zevrubný popis. Tehdy se prý lupiči rozhodli, že příště budou své oběti raději zabíjet, že tak budou ve větším bezpečí. A jak řekli, tak činili.

V následujícím období okradli a chladnokrevně zavraždili Josefinu Timalovou a její tetu Kateřinu, Terezii Ketterlovou a Rosinu Ferenezyovou a brutálně oloupili několik dalších lidí. Vraždili a ubližovali různými způsoby.

Často používali omamné látky v nápojích. Například Josefinu Timalovou, omámenou výše zmíněnou látkou, shodili do známé Hranické propasti, přičemž jí pro jistotu k tělu přivázali těžký kámen, aby se snad nějakou náhodou nedostala z oné děsivě hluboké jámy ven.

Její tetě Kateřině, kterou přilákali na Moravu až z Budějovic dopisem, sám Hugo zase prořízl hrdlo, když se předtím Karlu Šlosárkovi s Karlem Šenkem nepodařilo ženu zardousit.

Někdy v období po prvních zločinech se k původní dvojici připojil mladší Hugův bratr Karel, který prý hlavně pomáhal vyhledávat vhodná místa pro přepadení a následné ukrytí těl obětí. Tak třeba nápad s Hranickou propastí byl údajně jeho.

Za zmínku stojí, že s většinou ženských obětí měli lupiči před zločinem nějaký vztah, v případě Josefiny Timalové snad dokonce došlo i k sňatku s Hugem Šenkem.

Sám Hugo si údajně dopisoval ještě před zatčením s řadou dalších dívek, které by snad dříve či později rovněž dopadly zle, kdyby se nebylo podařilo policii tuto zločinnou trojici včas dopadnout.

Po dvou týdnech výslechů, konfrontací a hádek, za děsivých úšklebků a posměchu tří darebáků vynesl pak konečně soud očekávaný verdikt: všichni tři byli odsouzeni k smrti provazem.