Požár totiž v době, kdy v domech bylo podstatně více dřevěných prvků než dnes, znamenal pro postižené mnohdy doživotní katastrofu. Právě takovou situaci zažili obyvatelé Tištína na Kojetínsku roku 1874 hned dvakrát za sebou. Během dvou požárů v dubnu shořelo pětatřicet domků a zahynuli tři lidé.

Za první pohromu podle všeho mohl sedmatřicetiletý zedník Václav Neťal. Večer 5. dubna seděl s kamarády v hospodě, a jak to tak bývá, ti do něj všelijak rýpali a dělali si legraci z jeho jména. Ačkoliv to zřejmě nikdo nemyslel zle, Neťala to nejspíš dost naštvalo.

Když dorazil v mírně podnapilém stavu domů, optal se tchyně, kde jsou sirky. Našel je, vzal krabičku a vyrazil ven. Nakonec se mu povedlo podpálit střechu na chlívu jisté Terezie Přecechtělové.

Jelikož bylo sucho a jak jsme si již říkali, mnoho domků bylo ze dřeva nebo mělo alespoň doškovou střechu, požár se rozšířil a v krátké době shořelo jednadvacet usedlostí. Neťal prý ve chvíli, kdy začalo hořet, dostal „opět rozum a dokonce pomáhal ostatním hasit“.

K činu se přiznal a omlouval jej tím, že mu alkohol zatemnil mysl, o čemž ovšem sousedé pochybovali, neboť podle kumpánů z hospody na tom Neťal při odchodu domů nebyl nijak zle.

O necelý týden později ale v Tištíně hořelo znovu. Tentokrát to měl na svědomí pětadvacetiletý tkadlec František Jehlička. Jak napsal redaktor dobových novin, Jehlička byl „člověk divoké, surové povahy, jak se tak říkává, rabiát“.

Často se prý vztekal, nadával ženě i staré tetě, která jim domek, v němž žili, darovala, a vůbec celkově byl prostě dost nepříjemný.

Jednoho dne dorazil v poledne v mizerné náladě domů a nazlobilo ho, že žena ještě nemá hotový oběd. Začal opět křičet a vyhrožovat a manželka tak, nejspíš proto, že ho už dobře znala, radši utekla naproti k sousedům Kroutilovým.

Zuřivý tkadlec se ovšem hned vypravil za ní, rozkopl sousedům dveře a navíc se popral s panem Kroutilem. Nato se vrátil domů a cestou ještě křičel, že všichni uvidí, co se stane.

Nejspíš se bohužel nechal inspirovat pár dní starým zážitkem, protože po chvíli začal ze střechy jeho domu stoupat dým. Následný požár pak zničil jedenáct domků. Jehlička sice nějakou dobu zapíral a tvrdil, že oheň asi přeskočil z komína nebo z kamen nějakou netěsností, ale všechny důkazy svědčily proti němu.

Porotní soud v Olomouci pak odsoudil oba žháře k velmi vysokým trestům. Neťal dostal patnáct let těžkého žaláře, surovec Jehlička dokonce doživotí.