Když takhle jednou roku 1874 městští ostrostřelci slavili takzvané čepobití, bylo tudíž Horní náměstí plné lidí. A jak to tak bývá, kde je plno, tam se občas stane, že někdo do někoho nechtíc strčí nebo žduchne.

Dnes se tyto situace řeší omluvou, zabručením nebo úsměvem, dle nátury dotyčného a dotčeného, v sedmdesátých letech devatenáctého století ovšem panovaly poněkud jiné mravy. A právě tato drobnost vedla k soudnímu sporu, který na podzim onoho roku řešil soudní stolec v Olomouci.

Na přehlídku ostrostřelců se vydali nejen civilisté, ale i vojenské šarže, kterých bývalo v Olomouci coby pevnostním městě požehnaně. A jistý civilista Josef Loubal měl tu smůlu, že se v tlačenici dostal do kontaktu se dvěma pány od armády.

Nejprve nechtěně vrazil do setníka Kohmanna, načež, když chtěl ustoupit a omluvit se, narazil ještě jaksi navíc do poručíka Macickiewicze.

„Pan setník, maje nejspíš za to, že se mu má každý na deset kroků vyhýbat, vzkřiknul na Loubala tak silně, až se lidé počali sbíhat,“ napsal redaktor v tehdejším denním tisku.

Loubal se sice snažil upřímně oběma pánům oficírům omluvit, nicméně setník Kohmann na něho dál křičel a nevybíravým způsobem mu nadával.

Hrdý měšťan pan Loubal si to nemínil nechat jen tak líbit a setníkovi nebojácně opáčil, že pokud je mu známo, nestojí v jeho kumpanii, aby se nechal takto pucovat.

Odpor vojáka ještě více rozpálil; zavolal tedy strážníka a „nechal Loubala arestovat“. Nešťastný civilista strávil pak více než dvě hodiny na strážnici, čímž ovšem trapná kauza zdaleka nekončila.

Páni důstojníci, snad i proto, že Loubal byl Čech takříkajíc jako poleno, a že poslední třetina devatenáctého století byla v Olomouci ve znamení stupňujících se třenic mezi Němci a Čechy, jej chtěli hnát před soud.

Nejdříve však se svým záměrem neuspěli, obrátili se tedy na jednoho vlivného velitele posádky a ten zařídil, aby se soudní dvůr započal celým případem zabývat.

Josef Loubal dostal za neexistující trestný čin trest osmačtyřiceti hodin vězení s jedním půstem. Proti rozsudku se okamžitě odvolal. U druhého soudu za předsednictví prezidenta olomouckého krajského soudu došel ospravedlnění.

Představitelé justice konstatovali, že k žádnému trestnému činu nedošlo a že o tak malicherné věci by se u soudu vůbec jednat nemělo. Občan Loubal byl osvobozen, Kohmann s Macickiewiczem si pak nejspíš vylili zlost na svých vojáčcích.

Občanský princip tak zvítězil nad představami o všemocnosti vojenských pánů.