Zábava byla v plném proudu, když se kolem půlnoci rozlehl po obci zoufalý křik. „Hoří, hoří!!!“ volali lidé a snažili se vrátit své sousedy z výšin, kam je vynesl tanec a alkohol, zpět dolů na pevnou zem.

To se naštěstí povedlo celkem rychle, takže místní hasiči mohli dokázat, že jsou každé obci velmi potřební – v krátké době uhasili hořící stodolu a oheň se nestačil naštěstí rozšířit na sousední objekty. I tak ale bylo samo sebou po zábavě a lidé v hrůze, aby se oheň neobjevil znovu, do rána nespali.

Mezitím se ozvali svědci z hospody páně Marka, kteří slyšeli jistého napitého chlapíka, jak prohlašuje, že se budou všichni divit, až budou Vlachovice hořet. Okřikli jej sice, ale to ho spíš ještě vyprovokovalo, a tak z hospody odešel.

Stavil se doma, v sousední vsi, pro zápalky a vrátil se do Vlachovic vykonat své zlé dílo. Pak prý stál s dalšími lidmi na kopci nad obcí a prohlašoval, „že se musí podívat, jak se bude Bohu tato zápalná oběť líbit“.

Těžko říct, co k tomu chalupáře vedlo, nicméně asi měl s Vlachovickými nevyřízené účty a hlavně mu pálenka zakalila rozum. Každopádně byl nad ránem zatčen, a když se k činu po krátkém mlčení bez dalších vytáček přiznal, čekal jej soud a také pár let v těžkém žaláři.

Ve Vlachovicích pak v dalších letech bývalo masopustní veselí o něco méně nevázané…