Ale stačí se jen podívat do starých novin. Nemusíme chodit daleko, i?naši kolegové, olomoučtí novináři v devatenáctém století a na začátku dvacátého, měli díky zločincům o čem psát.

Tak třeba na konci roku 1907. Blížily se zrovna Vánoce, když došlo v jedné ne zrovna zámožné rodině v Brníčku na Zábřežsku k dost drsnému dramatu. „Hořím,“ křičel odpoledne 16. prosince pán domu, jistý Alois Havlíček.

Chvíli předtím ulehl, aby se prospal po práci, během pár minut však z postele vyskočil a se směsicí strachu a vzteku běhal po bytě, přičemž stále hořel a křičel. Nezahořel však láskou k vlasti ani k manželce či rodině, ale podle mínění tehdejších vyšetřovatelů vitriolem.

Bůhví, jakou že chemikálii tím tehdejší kriminalisté vlastně mysleli. Každopádně věděli, kdo za to může: milující manželka, paní Marie Havlíčková. „Vše svědčilo proti ní, navíc byla předchozího dne viděna, kterak si v Zábřehu kupuje nějakou tekutinu,“ psal tehdejší redaktor.

Hlavně ale už dříve vzbudila rozruch, když vícekrát prohlásila, že muže a děti, „kterých spolu měli pěknou hromádku“, něčím polije a zapálí. Žena vinu popírala, nicméně Krajský soud v Olomouci ji uznal vinnou a poslal na šest měsíců do těžkého žaláře. Havlíček měl zase těžké popáleniny.

A proč to vlastně Marie udělala? Démon alkohol je tomu na vině, jak praví dobový tisk. „Už léta žije tato žena, zaměstnaná jako nádenice, s manželem v neustálých hádkách. Oba hodně pijí, ona však je ještě náruživější ctitelkou otravného jedu nežli manžel.“