Tehdy, v roce 1874, když byl ještě Franz Josef takřka štramák, na svou důvěřivost doplatil jistý pan František Wagner z Horní Lipky. Stařík se vydal v ošklivém únorovém nečase na cestu do vesničky Vlaské, kde chtěl nakoupit přízi.

Měl s sebou také proto dost peněz, což by samo o sobě bylo v pořádku, kdyby ovšem nebyl ten dobrák tak prostoduchý, že se svými zlaťáčky a stříbrňáky chlubil. U hostince ve Vlaském se k němu přidal jistý Josef Drexler, osmnáctiletý žebrák ze Starého Města.

Pan Wagner usoudil, že se mu ve dvou lépe půjde a cesta bude příjemněji ubíhat. Po chvíli si všiml, že mladý žebrák má hezčí hůl než on sám, i navrhl mu výměnu s doplatkem šesti krejcarů.

Drexler souhlasil, a pak už jen nevěřícně zíral, jak stařík prohrabuje v hrsti spoustu hodnotných mincí, aby našel oněch šest krejcárků. Jako ve snách vyměnil hůl a vzal svých pár drobných. Pohled na malé jmění ve Wagnerově ruce mu nedal pokoj.

Pak už přišlo to, co přijít muselo – oba muži kráčeli nějakou dobu mlčky vedle sebe, poté se mladík jakoby náhodou trochu opozdil, načež se rozběhl a zezadu vší silou uhodil dobromyslného Wagnera holí do hlavy.

Staříkovi vytryskla krev a mlčky se skácel k zemi. Žebrák se na něj vrhl a z kapes mu horečnatě vytahoval mince, z nichž část skončila kdesi ve sněhu, pak nechal starce napospas osudu a mrazu a utekl.

Panu Wagnerovi při vší smůle přálo nakonec štěstí – brzy jel kolem povoz a vozka si nemohl ležícího zraněného nevšimnout. Pomohl mu, naložil ho do vozu a jel k nejbližšímu hostinci.

Tam je čekalo překvapení – u jednoho ze stolů seděl lupič Drexler. Wagner na něj ukázal a vykřikl, že to je on, kdo jej oloupil. Ostatní hosté žebráka v mžiku zpacifikovali a prohledali – a mince měl u sebe.

Senát krajského soudu v Olomouci pak Drexlera poslal na čtyři roky do těžkého žaláře, navíc zpřísněného každých čtrnáct dní půstem.