Současná situace je jako na houpačce, jeden den se zdá, že pandemie bude brzy za námi, druhý, že stojíme před katastrofou obrovských rozměrů. Co to může udělat s lidskou psychikou?
Rád bych řekl něco velmi učeného a chytrého, co tu ještě nebylo, ale budu-li zcela upřímný, nedokážu na tuto otázku jednoznačně a spolehlivě odpovědět. V takto závažné situaci většina z nás ještě nikdy nebyla, dotýká se mnoha oblastí našeho života. Navíc jsme zvyklí na vysokou míru blahobytu a de facto i bezpečí, které nám Česká republika dlouhodobě poskytuje. O to je nyní náš stres větší. Ze dne na den nám bylo řečeno, že se osudným může stát i setkání se sousedem… Informace o šíření viru jsou barvité, a tím také pádem je taková i naše úzkost… Představa, že skončíme v izolaci, obalení igelitem a za clonou dezinfekce, je určitě děsivá, a jak se zdá, začíná se u mnoha lidí projevovat i ve snech, kterých si také více pamatujeme, protože spíme déle a nebudí nás budík…

Navíc nevíme, kdy to všechno skončí…
Ano. Změna, která přišla „ze dne na den“, se postupně mění do dlouhodobého stavu s nejistou dobou trvání. A navíc s tím nemůžeme nic dělat. Pravidla hry se mění, nemáme je v rukách a často jim ani plně nerozumíme, nebo o nich máme vážné pochybnosti, které vyplývají z jejich dopadu na náš život, přičemž se můžeme cítit bezmocní. Všichni jsme vystaveni vlivu neviditelného nepřítele, který působí vznik pocitu velké nejistoty a ohrožení základního parametru, kterým je zdraví vlastní i zdraví blízkých. Nejistota se pro mnoho profesí začíná vynořovat i v oblasti finančního zajištění a jasné odpovědi jsou prozatím z pochopitelných důvodů v nedohlednu.

A ještě k tomu nás karanténa přiměla změnit život.
Narušení pravidelného životního rytmu, k čemuž přispěla i málo zmiňovaná změna času, jde ruku v ruce s poruchami spánku, ale má také negativní vliv na náladu. Dalším nepříznivým faktorem je výrazné snížení množství fyzické aktivity, jako příklad mohou posloužit vrcholoví sportovci, kteří už jako první popisují změny nálad a výskyt depresí. V neposlední řadě nemá dobrý vliv případná konzumace alkoholu, ale zde lze zatím jen odhadovat, zda došlo ke zvýšení nebo pouhému přesunu konzumace z restaurací do domácího prostředí. Upozornil bych také, že koncentrované soužití může vyostřit partnerské problémy či nesoulady dlouhodobého charakteru.

Zabýváte se depresemi. Máte nyní více pacientů?
Budu-li hovořit za klienty Psychiatrické kliniky VFN a ze své zkušenosti z ambulantních služeb, tak prozatím nikoliv. Na jednu stranu to přičítám tomu, že stále trvá nouzový stav a obecně se deklaruje, že nemocnice pracují méně, takže řada lidí řešení problémů odkládá nebo si slibuje, že se po změně okolností jejich stav rapidně zlepší. Na druhou stranu současná situace řadu lidí mobilizuje, a někteří se cítí paradoxně lépe, ale ani to jim nevydrží do nekonečna a může dojít k tzv. fenoménu odbřemenění, kdy po odeznění delšího období stresu, které jedinec dobře zvládá, dojde k rozvoji psychické nepohody. Některé studie ukazují, že mozek reaguje na silné stresory až s odstupem čtyř let, takže kdo ví, co nás ještě čeká…

Je stav lidí s depresemi a úzkostmi více závislý na jejich vlastních problémech více než na vnějších událostech?
Současná situace je další stresový podnět, který se sumuje s těmi nedávno již prožitými stresovými událostmi, a tak může dojít k selhání odolnosti vůči stresu právě nyní, přičemž covid-19 a karanténa jsou pouze tou poslední kapkou.

Takže pokud někdo trpí depresí či úzkostí, může soustavný tlak dnešních dní zhoršit jeho stav?
Ano a vidíme to na již léčených pacientech, kteří se ozývají lékařům. Platí, že u lidí s depresivní poruchou prakticky celoživotně přetrvává snížená odolnost vůči stresu, kdy i jeho nižší intenzita může tzv. spustit novou depresivní epizodu se vší její závažností.

Říkáte, že současná situace je další stresový faktor a covid-19 a karanténa mohou být poslední kapkou. Kdo je tou „kapkou“ vlastně nejohroženější?
Mezi nejohroženější patří ti, kteří mají potíže a nejsou léčeni, takže u nich může dojít ke spuštění závažné formy poruchy. Dále ti, u nichž je přítomno tělesné onemocnění, které svými mechanismy může spolupodílet na rozvoji psychických změn. Jako příklad lze uvést kardiovaskulární onemocnění, cukrovku, sníženou funkci štítné žlázy nebo jakékoliv autoimunitní onemocnění. I proto je důležitá i péče o tělesné zdraví.

Co lidem s depresí nyní radíte?
V tomto ohledu jsem trvale konzistentní, protože jsem přesvědčen, že platí stejná pravidla obecně. Doporučuji posilovat odolnost už primárně tím, že si ji nebudeme podlamovat nevhodným životním stylem. Je nezbytné udržet si základní denní rytmus, často komunikovat s blízkými, exponovat se dennímu světlu, a to především ráno, zachovat si určitou fyzickou zátěž, mít pravidelný a pestrý jídelníček s dostatkem všech nezbytných složek včetně omega tři nenasycených mastných kyselin, dodržovat pitný režim, a v neposlední řadě nepropadat konzumaci alkoholu, který není dobrým prostředkem pro mírnění úzkosti a obav. Lidé by si měli hlídat svá tělesná onemocnění, a v žádném případě nepřerušovat léčbu, jak jsme o tom slyšeli v případě některých kardiovaskulárních chorob.

Jak mám poznat, že už můj stav není „normální“ deprese?
Depresivní porucha je v medicínském slova smyslu duševní choroba, která se projevuje mnoha příznaky, ale ne všechny najdete u jednoho pacienta najednou. Mezi hlavní příznaky patří ztráta radosti. Pokud se třeba pacienta zeptám, kdy si naposledy něco užil nebo kdy se naposledy zasmál, nedokáže si vzpomenout a řekne, že se stejně na nic netěší. K dalším typickým potížím patří neobvyklá únava, nemocní netuší, proč jsou jí trpí a rádi by se svých potíží zbavili. Únavu často doprovázejí i poruchy spánku a změny chuti k jídlu, a to oběma směry. Někteří pacienti trpí nechutenstvím a úbytkem hmotnosti, jiní mají naopak zvýšenou chuť k jídlu. Trvá-li tento stav déle než dva týdny, mluvíme o depresivní epizodě. Depresivní stavy ve skutečnosti samozřejmě trvají mnohem déle. Pacienti v pokročilejší fázi mají i pocity životní beznaděje a myšlenky na konec života, kterým se z počátku snaží vzdorovat, ale někdy jim i podlehnou.

A kdy určitě máme vyhledat psychiatra?
Na odborníka je třeba obracet se co nejdříve, pokud již potíže narušují schopnosti běžného fungování v zaměstnání, v rodině apod. A urgentně vždy, pokud to „nelze vydržet“, nespavost trvá několik dní, jste unavení a nesoustředění nebo začnete mít myšlenky na sebevraždu.

A co s naší psychikou může udělat následné uvolnění, kdy se najednou objeví reálné problémy, jako jsou ztráta zaměstnání, které pro mnohé mohou být těžké k řešení?
Začal bych podobně jako u odpovědi na první otázku. Bude záležet na mnoha okolnostech a na tom, jak se podaří společnost nastartovat. Je zřejmé, že finanční problémy a nezaměstnanost se dále propisují i do problémů v rodinách a vztazích obecně. Pevně doufám, že se podaří nalézt způsob, jak ohroženým skupinám účinně pomoci, a to i třeba v oblasti finančního poradenství. V každém případě není ostuda, že některé z nás podobné okolnosti „položí na lopatky“ a třeba léčba – je-li úspěšná, otevře další životní možnosti. Nezapomeňme, že i v době, kdy se máme dobře, trpí 27 procent lidí v průběhu roku nějakou formou duševní poruchy. Ovšem šedivá je teorie a zelený strom života, takže se nabízí provokativní otázka, co když to všechno nakonec bude právě opačně?

VÁCLAV DVOŘÁK