Kliknutím zvětšíteNa marnivou okázalost nebylo na pozemku kolem venkovských chalup nikdy místo ani čas. Každý kousek půdy bylo třeba prakticky využít pro pěstování zeleniny, ovoce či bylinek tak, aby je hospodyně měla po ruce. Po dvoře pobíhaly slepice, kachny a husy, z chlévů se ozývalo bučení krav a mečení koziček, každá rodina chovala také pašíka. Nesmělo chybět hnojiště a stodola.
Na dvoře pro rostliny, natož květiny, místo rozhodně nebylo. Za humny bývala zahrada se zeleninovými záhony, samozřejmě co nejblíž domu, za nimi zatravněný ovocný sad a louka.
Mučenka modrá lidem svými trny připomínala ukřižování Ježíše Krista a jeho trnovou korunu.
Květinám patřila předzahrádka, „výkladní skříň“ každé hospodyně. Většinou nevelký prostor mezi plůtkem a domem býval potěchou pro oči domácích, kolemjdoucích nebo sousedů. Některé dřeviny plnily ochrannou roli. Stavení a jeho obyvatele chránil před zlem šeřík nebo jeřáb.
Spousta květin je zase spojena s křesťanskou vírou, především mariánským kultem, ať už jde o zvonky, hvozdíky, přezdívané slzičky panenky Marie, kopretiny, panenské lilie, kosatce, kontryhel, pomněnky a pochopitelně růže. Pod okny těšily svým půvabem také pivoňky, sléz lesní maurský, šater, divizny, plamenky, fialky, topolovky, řebříčky, orlíčky, srdcovky, astry a také jiřinky.
Vedle vysokých květin k řezu zbylo místo i na nízké druhy. Většinou šlo sice o nádherné, ale při pěstování a množení nenáročné druhy rostlin, zpětně viděno mimořádně odolné vůči škůdcům a chorobám. Kolem dobytka a pole bylo práce nad hlavu, tak proč si přidávat ještě další na květinové zahrádce. Užitek přinášely bylinky a léčivky, i mnohé trvalky byly navíc léčivé, například oman pravý, třapatka neboli rudbekie nebo třapatkovka, dobře známá echinacea, kterou hospodyně využívaly k léčení neduhů.
Na zahrádce se našlo místo i pro keře, nejen rybíz, ale také dříve oblíbený dřín, z jehož plodů pilné hospodyně dělaly marmeládu. Mezi další původní keře patřila svída krvavá, brslen evropský nebo klokoč zpeřený, z jehož plodů se zase vyráběly růžence.
Pokud jste dostali chuť začít pěstovat květiny starých selských předzahrádek, nebojte se k nim přidat letničky, třeba slunečnice, pupalky či měsíčky zahradní. Na okrajích záhonů najde místo lichořeřišnice větší nebo černucha damašská. Jejich výsev nebudete muset obnovovat, protože se samovolně přesévají.
Co kvetlo za oknem
K venkovskému koloritu patřívala také okna s parapety zaplněnými kytkami. Ještě koncem devatenáctého století byla v tomto ohledu nejvyhledávanější rostlinou, pro někoho možná překvapivě, fuchsie. Pochází sice z Jižní Ameriky, ale v Evropě se dokonale zabydlela díky pěstitelům, kteří šlechtili nové odrůdy. Od poloviny dvacátého století se začala vytrácet, v současné době se zase pomaličku vrací. Chybět za oknem selského stavení nesměl ani dnes velmi oblíbený zvonek stejnolistý. Odrůdě se široce otevřenými modrými květy se říkalo ženich, odrůdě s květy bílými zase nevěsta.
Některé dřeviny plnily ochrannou roli. Stavení a jeho obyvatele chránil před zlem třeba šeřík nebo jeřáb.
V oknech obrácených k jihu si hověla kráska až z Brazílie – liána s metrovými výhony, vedenými na drátu upevněném v květináči a stočeném do oblouku. Mučenka modrá lidem svými trny připomínala ukřižování Ježíše Krista a jeho trnovou korunu. Rozhodně nadchne svými velkými bílo-modrými květy. Když se hospodyni podařilo, aby právě za jejím oknem mučenka vykvetla, vysloužila si od sousedek velký obdiv. Oblíbená byla také nenáročná myrta, jejíž lístky a bílé kvítky příjemně voní. Zvyk zdobit jejími snítkami obleky svatebčanů prý do Česka přišel ze sousedního Německa. Ostatně už ve starověku bývala myrta symbolem plodnosti, později čistoty a nevinnosti.
Voňavou rozmarýnu opěvovaly často lidové písně, protože symbolizuje lásku a věrnost nejen pro našince, ale taky pro Slováky nebo Poláky. I proto ženich a nevěsta mívali při obřadu na hlavě rozmarýnový věneček. Hospodyně rozmarýnu pěstovaly, větvičky sušily a ukládaly do truhel. Opomenout nelze samozřejmě muškáty, především staré, původní vonné druhy. Většinou se za okny pěstovala odrůda se světle červenými květy s tmavším žilkováním. Jemně citronovou vůní kolem sebe však šířila odrůda s malými bílými kvítky. Jiné odrůdy zase šířily vůní skořice, meduňky či máty. Je dobře, že po letech zapomnění se voňavé muškáty opět začínají objevovat.
Kousek venkova na balkoně
Pěstování rajčat a mnoha dalších druhů zeleniny, které byste ještě před pár lety hledali jen na zahradě, na městských lodžiích a balkonech pomalu zdomácnělo. Nadto jsou k dispozici odrůdy vyšlechtěné právě pro tohle prostředí. Přenést si domů trochu nostalgie s vůní starých dobrých časů pomocí letniček, co rostly kdysi na venkovských předzahrádkách a zdobily okna stavení, vlastně také není zase tak složité. Začít můžete tou nejtypičtější a tradiční trvalkou. Ano, řeč je o muškátech. Pro někoho v případě těch převislých břečťanolistých možná už víc symbol dokonalých alpských stavení než českého venkova.
Zatracovat je by však bylo na škodu. Když sáhnete po vzpřímených muškátech, které zdobily okna venkovských stavení, objevíte třeba půvabné, staromilsky působící druhy s drobnými kvítky, nádherné jsou také pelargonie velkokvěté. Proč si na terasu nepořídit muškáty s listy, které voní po citrusech nebo růžích? Na trhu najdete také muškáty s vůní eukalyptu nebo cedru. Osvědčenými a vděčnými trvalkami, které s sebou přinesou špetku venkovského klidu, jsou zvonky a zbytečně opomíjené zápleváky. Ozdobou balkonu se stanou také letničky, jako jsou měsíčky či aksamitníky, troufnout si můžete i na pěstování slunečnic, pořiďte si malé, kompaktní odrůdy.
Přenést do městského prostředí lze s úspěchem třeba pěstování cínií nebo hledíků. Ukrýt pod svými bohatými květy nevábný beton vám pomohou popínavé rostliny, jako je povijnice, hrachor nebo lichořeřišnice. Ruku v ruce s pěstováním venkovských rostlin by měl jít i výběr květináčů a dalšího vybavení. Bez proutěných nádob, pozinkovaných květináčů nebo dřevěné dlažby staré dobré časy venkovského poklidu na svůj balkon nepřivoláte.
Než louka začne kvést
Na rozdíl od trávníku není květnatá louka náročná na údržbu a zcela jistě nebude vyžadovat tak vydatnou zálivku stále vzácnější vodou, kterou dokonce prostřednictvím hlubších kořenů zadrží. Proměna zahradního trávníku v květinovou louku vypadá snadno a lehce. Jenže takhle jednoduché to nebude.
Měli byste vědět, že každá rostlina má jinak rychlý životní cyklus a jinou délku klíčení. Oproti trávě mají přírodní luční květiny pomalý počáteční vývoj.
Stačí přece jen sáhnout po sáčku s lákavě pojmenovaným osivem, poházet na trávník a za krátký čas už bude zahrada plná nádherných lučních květů. Jenže pokud budete takto postupovat, semena dostanou jen nepatrnou šanci vyklíčit, natož vyrůst.
Nejdřív se proto raději projděte po svém zeleném království a vyberte části zahrady, které jsou pro luční porost vhodné. Mělo by to být otevřené místo, kam svítí slunce a kde není moc stromů, zároveň nejde o plochu, po níž budete často chodit. Šikovným řešením tak může být vytvoření květinových ostrůvků ve stávajícím trávníku, případně kopečků z písku a hlíny, na které vysejete třeba mateřídoušku. Dosévat semínka lučních kytek lze také na holá místa nebo do rozhrabaných krtin.
Pastva pro včelky
Pokud chcete přilákat na svou květinovou louku včelky, motýly nebo další opylovače, měli byste jim uchystat takovou skladbu rostlin, která jim bude k dispozici od pozdního jara do podzimu. Zároveň je dobré vždycky ponechat část louky, kterou nebudete kosit, aby včelky měly dost nektaru ke sbírání. Jistě luční kvítí přiláká také motýly. V tohle zarostlém koutku najdou rychle zázemí také kobylky nebo cvrčci. Dobré je však zarostlé, neposekané plochy každý rok střídat.
Při důkladné obhlídce svého pozemku také zjistíte, jaké luční kvítí už na zahradě roste. Kvetoucí druhy podporujte tím, že je nebudete sekat v době květu, ale až se vysemení. Pryč však musí agresivní traviny, především ovsík, které byste naopak měli sekat v době jejich květu. Pokud se rozhodnete pro vybudování květinového ostrůvku, zhutnělou půdu prokypřete a zbavte oddenkatých plevelů, jako je bršlice a urputný pýr, a samozřejmě trávy. Nenáročnou cestou, jak půdu dokonale vyčistit, je přikrytí ostrůvku plachtou, pod níž zhruba během měsíce všechny rostliny zahynou.
Potom je lehce odstraníte. Zdatnými pomocnicemi jsou při čistění zeminy slepice. Když jim vytvoříte přechodný výběh na místě budoucí květné loučky, máte vystaráno. Na uhrabané minipolíčko proveďte výsev semen lučních květin. Abyste si usnadnili práci, je dobré semínka předem promíchat s troškou písku. Snažte se směs rozložit rovnoměrně, pak ji lehounce zapravte do půdy a třeba plochou stranou hrabiček přitlačte do země. Ostrůvek není třeba zalévat a už vůbec ne hnojit.
Abyste dosáhli požadovaného výsledku a na kousku vašeho pozemku od jara do podzimu rostly trvalky a bylinky, které lákají motýly a včelky, je třeba vybrat správné složení směsi osiva. Hledejte takové rostliny, kterým bude vyhovovat půda na vaší zahradě. Na kyselém podloží vápnomilné květiny určitě neporostou. Sežeňte si takzvané regionální směsi vytvořené pro oblast, kde žijete. Kvalitní osivo s našimi původními druhy lučních květin, jako je třeba černohlávek, devaterník, divizna, hvozdíky, jitrocel, kopretiny, zvonky, len vytrvalý a spousta dalších, je dražší, ale neohrozíte okolní přírodu semeny neznámého původu, která mohou na pozemek zavléci nepůvodní, nebo dokonce invazivní druhy. Rozhodně odolejte pokušení smíchat osiva pravých květnatých luk s běžným travním a jetelotravním osivem.
Výsev můžete provádět celý rok, ale nejlepší dobou je jaro nebo podzim na vlhkou půdu. Peněženku ušetří výpravy do okolní přírody, na loukách přece stačí posbírat semena. Další možností je využití posekaného lučního kvítí, které rozprostřete na ostrůvku, kde se rodí budoucí květinová louka. Nastlání v tenké vrstvě byste měli provádět opakovaně od poloviny června třikrát, vždycky za jeden až dva týdny.
Pak už budete jen čekat, až se objeví první zelené lístky. Měli byste vědět, že každá rostlina má jinak rychlý životní cyklus a jinou délku klíčení. Oproti trávě mají přírodní luční květiny pomalý počáteční vývoj. První rok po osetí proto zázraky nečekejte a obrňte se trpělivostí. Většina rostlinek si musí budovat v zemi silný kořenový systém a na vaší zahrádce vzejde především nepohledný plevel. Až louka vyroste do zhruba dvaceti centimetrů, posečte ji, aby zůstalo zelené strniště vysoké kolem pěti centimetrů a podrostové rostliny mohly dýchat. Budete mít díky tomu příležitost se naučit používat kosu.
Na trhu však najdete speciální směsi, které obsahují jak semena vzácných nebo vyhynulých polních plevelů, například koukolu, hlaváčků či kravince, tak vlčí máky a modré chrpy. Právě tento půvabný plevel dokáže potěšit v prvním roce po založení lučního ostrůvku. Druhý rok po osevu už by se na ostrůvku mohly objevit luční kytky.
Kosit byste svou loučku měli dvakrát až třikrát během sezony. Poprvé až odkvetou kopretiny, podruhé na přelomu července a srpna a naposledy v září. Mulčování čerstvě posečeným porostem v tomto případě není vůbec vhodné, naopak je třeba rostliny odstranit. Přísun živin, což plně platí také o hnojení, by pomáhal především travinám, kterých se chcete zbavit.
8
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
