Radomír Matulík (na snímku vpravo), rodák ze Zlína, chodil v době před německou okupací ještě do školy.
Ve druhé a třetí třídě ho učil pedagog Findais a později v rýsování a geometrii doktor Šenk.
close
zoom_in
Byli to Němci, patrně ze Sudet.
Když po okupaci Československa obsadila německá armáda i Zlín, překvapení školáků bylo veliké.
Z pana učitele Findaise byl najednou major Findais, velitel německých okupačních vojsk ve Zlíně.
Panu doktoru Šenkovi se také už neříkalo titulem, ale oslovením pane plukovníku. Měl na starosti oblast celého dnešního Zlínského kraje.
„Měl jsem je velmi rád, byli vzdělaní, ale byli to špioni, kteří připravovali situaci k okupaci. Na měšťance učili tři roky," vzpomíná Radomír Matulík.
Starší sestra pana Matulíka chodila do 2. měšťanky a učil ji pan Pachra, který byl také zapojený do odboje.
„Zrovna měli tělocvik, když přijelo gestapo a sháněli se po Pachrovi. Ten vyskočil z okna, běžel mezi skleníky a chtěl utéct do lesa. Gestapo ho ale honilo, postřelilo a nakonec i sebralo," vybavuje si pamětník.
S přibývajícím časem bylo hůře a hůře. Potraviny byly jen na příděl. Rodiče pana Matulíka dokonce chovali tajně slepice ve sklepě.
S bratrem se už nepotkal
Ke konci války hrozila panu Matulíkovi i oprátka. Jeho devatenáctiletý bratr se přidal k partyzánům. Už jen vědět tuto informaci bylo smrtelně nebezpečné.
Při jednom z přepadů však byli nezkušení partyzáni poraženi a skončili ve věznicích ve Zlíně a Uherském Hradišti. To bylo zlé i pro jejich rodiny.
„Ve čtyři ráno nám někdo zabouchal na dveře a oznámil, že Broníka zatkli, ať počítáme s návštěvou gestapa," vzpomíná.
Bratr měl ve starém komíně schované ilegální věci, náboje, letáky, a ty bylo nutné zničit.
„Nakonec vyslýchalo gestapo tatínka a nějak to prošlo," vypráví pamětník.
S bratrem se už nepotkal. Ten byl převezený do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl čtyři dny před příchodem spojenců popraven.
U strýce Radomíra Matulíka se na půdě schovávali uprchlí zajatci z koncentračních táborů.
Ukrývali se několik dní, než se pro ně podařilo zajistit šaty, jídlo a poté i společnost v podobě březnických partyzánů.
„Všichni byli neustále ve stresu. I já, ale nebál jsem se," říká.
Doktorku zatkli a popravili
Smrt hrozila kdykoli. Jednou například zastavila jednotka SS nedaleko jejich domu. Lidé nevěděli, kdy zaútočí.
V ulici bydlela i paní doktorka Vrbová. „Tu v rámci heydrichiády zatkli a popravili. Nikdo si nemohl být jistý, jestli ho neseberou a nepopraví," zakončil své vzpomínání Radomír Matulík.
