Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Perem studenta. Soutěžní příspěvky prvního kola, 3. část

Regionální Deník společně s Ústředním školním inspektorem Tomášem Zatloukalem vyhlásil soutěž nazvanou Studentským perem, jejímž cílem je ukázat mladým lidem krásy literární tvorby.  

1.10.2015
SDÍLEJ:

Perem studentaFoto: DENÍK

Téma pro 1. kolo zní:
Tradice versus pokrok aneb Uměl by sv. Václav s mobilním telefonem?

Všechny studentské příspěvky z 1. kola najdete ZDE

Soutežní příspěvky (zveřejňujeme postupně)

Kam ten svět utíká

Kam ten svět spěje,
kam ten svět utíká,
to nikdo neví,
to nikdo neříká.

Kupředu čas letí,
vše jinak je.
Svatý Václav na koni sedí
a někomu telefonuje.

Kristýna Takáčová
Gymnázium Jana Opletala, Litovel

Progres není jen o technice

Lidstvo se dělí na dvě velké skupiny. První skupina – převážně mladších lidí – zastává názor, že pokrok je super věc, nedokáže si svůj život představit bez nejnovějšího „ájfounu", permanentního připojení k internetu nebo dokonce bez auta, které dokáže samo zaparkovat. Pak je tady druhá skupina – lidé, kteří raději zůstávají u tradic a nové technologie nezřídka kritizují. Telefony používají jen na volání nebo posílání SMS a taje všemožných aplikací jim jsou neznámé. Nepotřebují auto, které parkuje samo, přece nejsou tak neschopní, aby to nedokázali sami. Na co by měli vyhazovat peníze za předražené auto?
Někteří lidé se dokonce pokroku bojí. Co když lidé na této planetě nebudou potřební? Co když stroje začnou myslet a nahradí lidi? Ano, tohle je tématem nejednoho sci-fi filmu. Naše generace se však nikdy nedozví, jestli štítek „scifi" nebude nahrazen štítkem „dokument". O tom můžeme zatím jen diskutovat.
Co by tady ale bylo bez pokroku? Možná bychom pořád bydleli v jeskyních, upalovali ženy za čarodějnictví, nebo si dokonce vybírali blechy z kožichu. Pokrok není jen o nejnovějších technologiích, ale i o posunu lidského vnímání, které jde ruku v ruce s vývojem. A pokud nás jednou nahradí stroje? To už není naše věc, stejně se toho nedožijeme.

Michaela Holišová
Gymnázium Otrokovice

Ani lidské zvyky nezastavíš

Kdysi se začalo říkat, že pokrok nezastavíš, a vlastně se to říká dodnes, ale pokud se budeme hnát jen za pokrokem a nebudeme se ohlížet na nic jiného, co se stane s tradicemi? Co se stane s historií, která z nás dělá to, co jsme dnes?
Je pravda, že pokrok nikdo z nás nezastaví, a byla by hloupost se o něco podobného pokoušet, ale tradice a zvyky by myslím neměly být zapomenuty. Byla by škoda ztratit některé tradice, nemyslíte? Mnoha dětem by chyběl třeba Mikuláš s andělem a čertem nebo Vánoce a mnohým dospělým by chybělo například zapíjení čerstvě narozeného člena rodiny.
Je hloupost se zabývat tak hypotetickými otázkami, jako třeba zda by kníže Václav dovedl zacházet s mobilním telefonem. Samozřejmě že by to dovedl, kdyby někdo byl schopen vysvětlit sice pokrokovému, ale silně věřícímu knížeti, který nezná nic jiného než brk, inkoust a pergamen, že to není ďábelská krabička, ale užitečná věc, která by mu pomohla 
v mnohých aspektech vlády. Jenže jak dlouho by vydržel mobilní telefon v té době? Bez téměř denního nabíjení nejspíš moc dlouho ne. Navíc bez sítě a internetu, který v té době ani neexistoval, by byl stejně neužitečný jako kámen na cestě, po které by si kníže vykračoval.
K pokroku se muselo lidstvo pracně dostat a bylo nutno mnoho přemýšlení a úsilí, aby se nějakého dosáhlo, a celou dobu provází pokrok jedna věc. Tradice. Tradice, která předcházela pokroku a která přetrvala, právě třeba pro nedůvěru lidí.
Správně by se možná mělo říkat, že pokrok, zvyky a tradice nezastavíš.

Vendula Geržová,
Střední průmyslová škola Otrokovice

Vývoj je jak děsivý, tak příjemný

To není jako za nás. „Starý dobrý časy," slyšíme čas od času říkat příslušníky starších generací. Ale není pokrok vlastně to, co jsme vždycky všichni chtěli?
Občas se přijde na něco převratného, ať už je to vynález žárovky, použití speciálních vláken na výrobu silonek nebo možnost připojit se k internetu v podstatě kdykoli a kdekoli. Vše se hýbe kupředu, nic nezůstává stejné. Deformují se lidské hodnoty, domy mění své tvary a elektronické spotřebiče, co máme doma, se stávají čím dál více nedokonalými. Chceme toho víc, chceme vše hned a být vždy tak nějak o krok napřed. Nechce se nám na nic příliš dlouho čekat, moc přemýšlet nebo se o cokoli nějak dlouho snažit, když to jde jednodušeji a rychleji.
A taky se nám toho dostává, svět se zdokonaluje. To, co se zdálo ještě včera zhola nemožné, se dnes už vesele používá a jsme šťastní, že máme takové možnosti. Máme to, co jsme si přáli. Nebudeme sto let za opicemi, hurá! Pryč s tlačítky, kabely, špinavýma rukama a dlouhým čekáním. Stejně ale nakonec dojdeme do bodu, kdy se ohlédneme za sebe a svět ve vzpomínkách a vyprávěních našich babiček se zdá být hezčí a tak nějak čistší. Možná, že ty veselé děti neznalé počítačů, co běhají venku, a lidé, co plní zvědavosti hledají odpovědi v knihách, jsou jen pouhou iluzí dokonalé minulosti a nám to jen připadá, že dřív bylo lépe, ale stejně se nás v určitém momentě nepustí touha vše nové zahodit a žít tak, jako to šlo dřív. Ale ne, že bychom si dokázali život bez všech těch smartphonů a mikrovlnek představit, to vůbec ne, jen nás najednou začíná tížit ta svoboda volby a možnost jednoduchosti. Chceme říct „už stačí, dost, už je to příliš."
A tak v sobě máme touhu vracet se ke kořenům, upouštět od techniky, WiFi router rvát ze zásuvky a deaktivovat si Facebook účet. Ale nám to stejně dlouho nevydrží, protože pokrok, tak děsivý a neuvěřitelně příjemný zároveň, se nedá zastavit. A tím pádem nelze ani udržet tradici, která je stejně zase jen součástí pokroku samého. Tradice je pokrok a pokrok je tradice.
A pokud jde o svatého Václava a mobil, taky by si k němu jednou našel cestu. A určitě by ho nepustil z ruky.

Lucie Zelená,
Gymnázium Jiřího Wolkera, Prostějov

Kníže by se v naší době neztratil

V první řadě se zamysleme nad tím, jak by asi vypadala dnešní doba, kdyby mobilní telefony byly již v 10. století, kdy kníže Václav žil. V té době se zprávy šířily velmi pomalu, prostřednictvím rychlých jezdců na koních, kterým se říkalo poslové. Můžeme jen spekulovat o tom, jak by dopadly válečné výpravy, kdyby soupeřící strany měly rychlejší a přesnější informace.
Svatý Václav byl pokrokový člověk, kterému se dostalo dobrého vzdělání, proto si myslím, že by se nové technice nebránil. Určitě ale lidé v té době měli k sobě blíž, protože když si chtěli pohovořit, museli se osobně setkat.
Dnes je na trhu s elektronikou spousta mobilních značek a stovky různých druhů telefonů od tzv. pevných linek, přes tlačítkové mobilní telefony až po modernější dotykové. Zajímavé je, že první mobilní telefon byl vynalezen okolo roku 1876 v USA.
Můžeme se tedy zamyslet nad tím, co nám rychlý vývoj této techniky přinesl a co nám vzal. Určitě se zlepšila informovanost lidí na celém světě. Díky modernějším telefonům, které mohou přenášet rychlý internet, se dozvídáme nejnovější novinky z celého světa. Jsme rychleji informováni o nebezpečí a moderní technika nám může zachránit i život. Mobilní telefony nám zrychlily život, ale také nás obraly o osobní kontakty s našimi přáteli.
Svatý Václav jako český kníže, který je patronem Čech a Moravy, by se určitě v této době neztratil.

Ivana Stuchlíková,
Stř. škola hotelová Zlín

S telefonem by problém neměl

Říká se, že pokrok nezastavíme. Tradice je však nutné dodržovat a ctít. Já osobně si myslím, že svatý Václav byl velmi vzdělaný a učenlivý člověk a že by s nějakým mobilním telefonem neměl vůbec problém.
Kníže Václav žil v 10. století a od té doby uplynulo již tisíc let a my si po „Václaváku" vykračujeme s cihličkami, do kterých každý jen bezduše hledí. Při chůzi nedáváme pozor na kolem-jdoucí, dokonce ani na dopravu. Mobilní telefony zavinily mnoho dopravních nehod, neboť řidiči jsou nepozorní.
Předpokládám, že kníže Václav by telefon používal naprosto odlišným způsobem, než ho používáme my. Možná by se také nechal vtáhnout různými trendy a hity do světa Facebooku či Twitteru, ale rozhodně by se nevyjadřoval stylem: Ta růžová kabelka je absolutně boží! jako se nyní vyjadřuje polovina dívek na internetu.
Na druhou stranu, co kdybychom poslali pár mobilních telefonů do 10. století? Poradil by si malý Vašík s podivnou svítící krabičkou? Jako každé dítě by ji nejprve všude vyválel a omlátil s očekáváním, že se něco stane. Nestalo by se vůbec nic, protože telefon by byl rozbitý. Kdyby ovšem uměl číst, což tuším uměl, přečetl by si k onomu podivnému přístroji manuál, který je u každého telefonu. Nevidím jediný důvod, proč by svatý Václav neuměl s mobilním telefonem.
Určitě by ho využíval mnohem chytřeji, než jej využívají někteří jedinci z přítomnosti. No jen si to představte, že se díváte na video z 10. století v neuvěřitelném rozlišení, čistým zvukem a natáčí ho sám Václav! A protože byl stále na cestách, jeho blízcí by určitě ocenili rychlý rozhovor přes mobil místo poslů, kteří se dostaví s velkou časovou prodlevou, neaktuálními informacemi a pocity. Mohl by nafotit krajinu Čech a Moravy v prvním tisíciletí a my bychom měli přesné údaje o poloze různých významných nalezišť.
Bylo by to skvělé umět cestovat časem a zkusit Václavovi dát mobil do ruky a pozorovat jeho reakce. Ale bohužel žádný člověk zatím časovou trhlinu neobjevil a my zůstaneme plní otázek: „Co kdyby…".

Dagmar Chlachulová
 Stř. škola hotelová Zlín

Krok za krokem: Co by patron české země s mobilem udělal

N a takovou otázku se jenom těžko hledá odpověď, protože nikdo z nás nepoznal svatého Václava, který byl zavražděn ve Staré Boleslavi svým bratrem Boleslavem.

Mobilní telefon je vynález až 20. století. Proto si nejsem zcela jistá, že se na takovou zrovna nelehkou otázku dá najít odpověď. Když vidím v dnešní době starší lidi, kteří s mobilním telefonem nic neumí, tak nevím, co by dělali lidé ve středověku s takovým zařízením.

Ale svatý Václav nebyl jenom tak ledajaký člověk, byl vzdělaný a velice moudrý člověk. Podle mého názoru by byl na mobilní telefon pyšný, kdyby se mu dostal do rukou. Byl by za ten objev rád, ale nerozuměl by, k čemu že by mu byl vlastně dobrý. Myslel by si, že mu ho posílá Bůh. Ale kdyby ho někomu ukázal, asi by se vyděsil, myslel by si, že je to ďáblova lest.

Technoskop.
Svatý Václav by tedy nevěděl, k čemu ho používat, také jak ho používat. Šel by k nějakému hodně vzdělanému člověku, aby mu řekl co je to a jak to používat. Svatý Václav by mu pevně důvěřoval, že si to nechá jen pro sebe, ale on to řekl Václavovým nepřátelům. Ti by ten objev chtěli získat pro sebe. Svatý Václav by zatím zjistil, jak s mobilním telefonem zacházet, a dal by mu název Technoskop, protože udělal velkou díru v tehdejší technologii a ve vědě.

Ale nepřátelé by Technoskop chtěli získat čím dál více pro sebe, ale Václav by nevěděl, jak Technoskop ochránit, aby ho nedostali Václavovi nepřátelé. Svatý Václav denně mluvil a rozjímal o Technoskopu s Bohem, ale to nepřinášelo žádné výsledky, jak Technoskop ochránit před nepřáteli českého krále. Jeho chamtiví nepřátelé zatím dorazili až do Prahy, kde Václav čelil útoku.
Do pece s ním.

V poslední chvíli Václava napadlo: „Když nebudu mít Technoskop já, tak moji nepřátelé už vůbec," a vhodil Technoskop do rozžhavené pece. Z Technoskopu nic nezbylo, nepřátelé utekli, protože měli za to, že svatého Václava posedl ďábel. Ale nic z tohoto by se pravděpodobně nikdy nestalo.

Jana Müllerová,
Obchodní akademie Prostějov

Ze začátku s přístrojem zápasil, stejně jako naši někteří prarodiče

Dnes se mi zdál zvláštní sen. Cestovala jsem v čase a dostala se na dvůr knížete Václava, jednoho z panovníků naší dávné historie a patrona české země. Měla jsem tam důležitý úkol – nabídnout Václavovi jeden z vynálezů 20. století, a to mobilní telefon.
Čekala jsem na nádvoří hradu, až sluhové ohlásí můj příchod. Znovu jsem si uvědomila, jak by mu byl užitečný. V době mého čekání přijel totiž posel se zprávou od Drahomíry, jeho matky, kterou nechal vyhnat. Když jsem viděla, jak byl po týdenní cestě unavený, napadl mě další důvod, proč Václavovi mobil doporučím. Chvíli nato přišla obrovská bouřka. Objevila se náhle, a proto si kramáři nestihli schovat své zboží, a tak se jim ho spousta rozbila. Kdyby měli mobil s internetovým připojením, mohli se podívat na počasí a věděli by, co je čeká.
Než jsem ukončila své úvahy, přišel sluha a vedl mě dlouhým schodištěm do přijímacího sálu. Tam už seděl kníže Václav. Působil příjemným dojmem a zvědavě si mě prohlížel. Čekal, co mu budu nabízet. Položila jsem před něj mobilní telefon a začala vysvětlovat, jak by mu ulehčil vládu i soukromý život. Díval se na mě nedůvěřivě. Zapnula jsem tedy telefon, spustil uvítací melodii, načež se Václav lekl a tasil meč. Musela jsem ho uklidnit a pustit i další tóny. Očividně se mu zalíbily. Hned mě poprosil, abych mu vysvětlila, co dalšího telefon umí.
Po chvíli vstoupil do sálu posel s dárkem od jeho bratra Boleslava. Byla to karafa s vínem na usmířenou. Kníže se chtěl napít, ale nejprve musel nápoj okusit jeho ochutnávač. Ten se však po chvíli začal svíjet v křečích. Co teď?! Václav ihned povolal další sluhy. Nikdo si ale nevěděl rady. Mě však okamžitě napadlo vzít mobil a vyhledat podle příznaků, co se mohlo stát. Otrava! Rychle jsem hledala, jak mu pomoci. Na internetu bylo napsáno, že jed musí z těla ven. Ochutnávač dostal na vypití slanou vodu a tím jsme ho zachránili.
Kníže byl ohromen rychlostí, jakou jsem zajistila sluhovi pomoc, aniž bych opustila komnatu. Zaplavil mě spoustou otázek, jak ještě může být mobilní telefon užitečný a co všechno dokáže. Strávila jsem u něj nakonec několik hodin. Chtěl, abych ho nechala vyzkoušet si tento novodobý vynález. Byl to inteligentní panovník, takže brzy pochopil, jak jej používat, přestože ze začátku s ním zápasil, stejně jako někteří naši prarodiče.
Telefon se mu zalíbil, proto ode mne dostal další na zkoušku. Dohodli jsme se, že po třech měsících se znova setkáme, a pokud bude spokojený, domluvíme se na další spolupráci.
Když jsem se probudila, bylo mi hned jasné, že se sv. Václav o mobilu nic nedozvěděl. Myslím ale, že by se mu opravdu zalíbil, a kdyby bylo možné cestování v čase, ráda bych toto setkání uskutečnila a seznámila ho i s dalšími vynálezy naší doby.

Patricie Macháčková,
Obchodní akademie Tomáše Bati a Vyšší odborná škola ekonomická Zlín

Ulehčení práce bratra Boleslava

Lidstvo se neustále posunuje dopředu. Největší pokrok zaznamenáváme určitě v technologiích. Máme letadla, raketoplány, televize, mobily a tak dále. Pořád se zabýváme nevysvětlitelnými věcmi. Co by se ale asi stalo, kdybychom třeba mobilní telefon ukázali někomu, pro koho je vrcholem technologie meč? Třeba svatému Václavu?
Co byste dělali vy, kdyby vám někdo ukázal nějakou věc, kterou byste si nemohli nijak racionálně vysvětlit? Já osobně bych byl vyděšený a toužil bych se dozvědět, co to je. Takže co by teda udělal Václav? Záleželo by taky určitě na modelu tohoto zařízení. Kdybychom mu ukázali starou Nokii 3310, tak by si řekl, že je to jen nějaký kámen. Ale po tom, co by z tohoto kamene začaly vycházet zvuky, by se asi lekl. Jenomže my už máme tolik různých modelů, že by se strach a zděšení ve Václavových očích dalo několikanásobně zvýšit. Existují totiž i mobily s dataprojektorem. A teď si představte tu reakci, když by mu na zeď pustili z dataprojektoru třeba pochod nějaké armády. Já myslím, že by buď začal utíkat, nebo by se zbláznil, anebo by to chtěl koupit a podle mě by byl za to ochotný dát veškerý svůj majetek. To by však byl jeho konec, protože dnešní mobilní telefony mají výdrž maximálně den až 2 dny.
A jelikož ve středověku ještě neznají elektřinu, tak by se mu ten magický předmět rychle vybil. Takže nakonec by skončil s bezcenným vybitým mobilem a asi by spáchal sebevraždu a tím by usnadnil práci svému bratru Boleslavovi.

Tomáš Málek,
Gymnázium Otrokovice

Zvyklosti nemají bránit pokroku. Platí to i naopak

Když se někdo zeptá, jestli jsou důležitější tradice nebo pokrok, drtivá většina lidí odpoví jedno nebo druhé. Ale proč? Není snad oboje stejně podstatné? Proč bychom nutně museli vybrat, zda je pro nás přednější vývoj nebo ctění tradic, když k životu zcela jistě potřebujeme obojí? Svět se neustále vyvíjí a my jako lidé i jako stát se musíme vyvíjet s ním, vytvářet nové možnosti a využívat je, což ale nutně neznamená, že musíme stavět na druhou kolej naše zvyky, to, že jdeme kupředu, není důvod, abychom zapomínali, že jsme Češi. Jsme poměrně bohatý národ, který se dokázal během pětadvaceti let vypracovat, ale ne tím, že jsme se byli v hruď, jací jsme vlastenci, kteří ctí tradice, ale tím, že jsme šli dopředu.
Máme spoustu věcí, na které můžeme být hrdí a právem bychom měli být, je správné, že si je připomínáme jako právě na svátek svatého Václava alias Den české státnosti, ale ctění tradic nám nesmí bránit v pokroku, stejně tak jako nám pokrok nesmí bránit ve ctění tradic. Přeci nebudeme nakupovat v obchodě české firmy, když víme, že vedle stojí pobočka německé společnosti, kde nakoupíme levnější a kvalitnější zboží. Stejně tak si ale nemusíme pokrokově kupovat v supermarketu jablka z Francie, když třeba máme vlastní zahrádku, kde si můžeme jabloň zasadit a mít plody mnohem chutnější a získané tradičním způsobem, protože v tomto případě je to rozumnější a lepší varianta.
Nemůžeme zarytě bojovat za pokrok nebo bezhlavě hájit naše tradice, vždy si musíme vybírat, co je pro nás v dané situaci lepší, musíme si umět najít vlastní cestu a to je opravdové pokrokové myšlení. Jděme vpřed, buďme pokrokovými lidmi a staneme si i pokrokovým státem, ale nenechme si brát naše tradice, pokud budou v ohrožení, musíme je bránit, což je v dnešní době téma ožehavé.
Oni i zarytí konzervativci časem dojdou k jistému pokroku, proto by se mohl svatý Václav klidně naučit fungovat s mobilním telefonem, vždyť i ten Miloš má svého Aligátora.

Radim Nemela
Střední odborná škola podnikání a obchodu, Prostějov

Svatý Václav by nás považoval za blázny

Každá doba přináší své. Jsou lidé, kteří žili před dávnými lety, jiní než my? Myslím, že jsme nuceni se přizpůsobovat své době, prostředí a podmínkám, ve kterých fungujeme.
Proto na otázku, jestli by svatý Václav uměl obsluhovat vymoženosti dnešního moderního světa, jako je mobilní telefon, počítač, televizi, co by řekl dálkovým ovladačům a jak by se díval na dopravní prostředky, kterými se v neuvěřitelně rychlém čase dokáže přemístit z jednoho konce světa na ten druhý, je těžké odpovědět. Ocenil by to? Nebo by nás považoval za blázny, spíše otroky moderního hektického světa, kteří jsou každým okamžikem ovlivňováni, zahlcováni informacemi, zážitky, které nám přinášejí média. Spoustu skutečností ani nechceme přijímat, ale valí se na nás jako lavina ze všech stran. Tak je na zvážení, jestli bylo snadnější žít v minulosti, nebo v dnešním moderním světě.
Možná hospodyňky by ocenily nějakou tu pomocnici ve formě pračky, sušičky, myčky, elektrické žehličky. Avšak tím, jak dříve hospodařili, dokázali si možná více vážit věcí a práce. Do dění byli zapojeni všichni členové rodiny, které tyto činnosti vzájemně spojovaly.

Z hektické doby by byl vykolejený
Pro nás děti moderních technologií by byl život v minulosti těžký, nepochopitelný, příliš pomalý, možná i dokonce nudný. Na druhou stranu by byl svatý Václav z dnešní uspěchané hektické doby asi pěkně vykolejený a tento nový svět by se mu nezamlouval.

Eva Jurigová,
Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazyk. zkoušky Zlín

Jak tradice, tak i pokrok jsou velice důležitou součástí našich životů

Lze skloubit dvě tak odlišné věci, jsou tradice a pokrok? Jen si to představte, sv. Václav, patron naší země, vezme do ruky namísto brka a kusu pergamenu mobil. Přístroj, který je jeho době vzdálený asi jako dnešním dětem úklid domácnosti.

Mně osobně se zdá tato představa vcelku komická, ale nemyslím si, že je až tak nereálná, jak se na první pohled může zdát. Kdyby se nějakým zázrakem dostal sv. Václav do naší doby, jistě by se mohl tuto dovednost naučit, jako se to učí děti. Navíc se nejedná o žádnou složitou záležitost, kterou by tak vzdělaný člověk, jakým on bezesporu byl, nedokázal pochopit. Ano asi by mu chvíli trvalo, než by si našel cestu k tak připravovanému přístroji. A rozhodně by nezůstal jen u telefonu.

Časem by se propracoval ke složitějším vynálezům a výdobytkům moderní doby a zvykl si na jiný životní styl. Dnešní lidé by na něj přenášeli některé vlastnosti, a nikoli jen ty pozitivní.
Pochytit současný život se dá během relativně krátké doby a požitky, které nabízí, tento proces jen urychlí. Co víc si může středověký panovník přát?

A čím víc vlastností by jsme na něj přenášeli a čím víc by zabředával do slastí, jež zde jsou ve více než jen hojném počtu, tím víc by se z typického Václava, jak ho známe a máme rádi, obránce z hory Blaník, stával moderní špínou prorostlý Václav. Nechci ovšem tvrdit, že by z něj proto musel být špatný člověk, ale jistě by ho to nějakým způsobem poznamenalo.
Jen si představte, že stejný zázrak, který ho dostal do současnosti, opět udeří a vrátí ho zpět do nazpět domů, do jeho doby.

To by se teprve poznalo, jaký na něj vlastně měl ten malý výlet vliv. Veškeré své poznatky by mohl využít na změnu ať už k lepšímu nebo naopak, třeba by historie byla zcela jiná, pokrok by byl urychlen a vše by vypadalo jinak, něčemu by se dalo zabránit a něco by se dalo ovlivnit. Teď už je jen na pováženou, jaký dopad by to mělo.

Abych to tedy shrnul. Tradice i pokrok jsou velice důležitou součásti našich životů, ač ne vždy jsou ruku v ruce. Co bylo tradiční před deseti, dvaceti lety, může být dnes už zastaralý přežitek. A proto je tomu tak, že se tradice vyvíjejí společně s pokrokem a pokrok se vyvíjí společně s tradicemi a tím se vlastně navzájem ovlivňuj. Jedno bez druhého si nedokážu představit. Pokrok by se zpomalil a nebyl by tak účinný, protože by neměl co reflektovat a tradice by se nijak nevyvíjely, držely by se dlouhá léta na místě, kde není tradic potřeba, zkrátka by se zpomalil celkový vývoj lidského snažení. Svět by přišel o tak důležitou věc jakou je změna, která je více než jen vítaná.

A tak mi dovolte konstatovat, že obojí je nesmírně důležité a potřebné. Jak nás historie nejednou naučila, nic netrvá věčně, a možná právě proto je pokrok největší a nejpotřebnější tradicí vůbec.

Petr Menšík
Obchodní akademie Prostějov

Vše bylo jednou moderní!

Když se mi před dvěma týdny rozbil můj dlouholetý společník na volání a psaní textových zpráv, zavítal jsem do nejbližšího obchodu s mobilními telefony.
„Co chcete?", pravila prodavačka v pátek v pozdních odpoledních hodinách. Nejraději si vše vybírám sám, a tak jsem ji s úsměvem odvětil: „Jen se dívám, děkuji." Pak jsem přistoupil k regálu, který byl napěchovaný přístroji, od těch jednoduchých až po absolutní špičky v oblasti mobilních telefonů, a tu mě napadla myšlenka, zda by některý z nabízených telefonů dokázal ovládat někdo absolutně z jiné doby. Co například Svatý Václav, kterému se podle tradice na Budči dostalo neobvyklé vzdělání?
Z obchodu jsem odešel bez přístroje, ale myšlenky mě pronásledovala dál a pak jsem na to přišel- podle mě je každý schopen se alespoň zčásti naučit ovládat základní funkce z již zmíněného přístroje, tedy až zpracuje celou řadu neznámých, které ho pohledu na krabičku v ruce napadnou.
Můj úsudek plyne z již nabyté zkušenosti z New Yorku, kdy neskutečný počet důchodců je na ulicích a zejména v metru ověšen drahými mobilními telefony či tablety, na kterých hrají při cestě hry nebo poslouchají obrovskými sluchátky moderní hudbu.
Podle mého názoru je důležité kouzlo každé doby. V každém historickém období je něco moderní a něco zastaralé. Vše má svůj vývoj a podle mého názoru nelze spojit moderní vymoženost z 21. století do století desátého.

Daniel Bačovský,
Gymnázium J. Opletala, Litovel

Tradice versus pokrok aneb uměl by sv. Václav s mobilním telefonem?

Sv. Václav s mobilním telefonem? Vtípky si nechte pro někoho jiného.
V dnešní době jsou mobilní telefony tak vyspělé, že bych si dovolil říct, že se v nich normální pracující člověk nevyzná. A i když se v něm trochu vyzná, tak všechny funkce nevyužije. Často nechápe jejich smysl nebo funkci. Dovolím si tvrdit, kdyby sv. Václav vzal do ruky mobilní telefon, byl by ztracen, jako jsou i někteří dnešní lidé.
Osobně si myslím, kdyby sv. Václav žil ve 21. století, doslova by se ztratil. V dnešním světě je mnoho chytrého, ať už živého nebo neživého. Než by se stihl sv. Václav porozhlédnout, asi by ho dříve srazil nějaký šílenec v autě. A kdyby měl tolik štěstí a přežil by, tak by se nejspíš utopil v myšlenkách: Co to je? Kde to jsem? Co je tohle a zase tamto?
Kdybychom si porovnali život v 10. a 21. století, nejspíše bych souhlasil s oběma. V 10. století byl klid, žádná plašená auta, žádné velké budovy, letadla, prostě nic z moderní dopravy ani elektra. Nedovedu si představit některé lidi, kdybychom se najednou ocitli v 10. století. Jedna čtvrtina lidí by se asi zbláznila, kdyby neměla u sebe počítač, mobilní telefon nebo dokonce pračku. Svět by vypadal jinak.
Máme sice ve 21. století mnoho druhů léků proti různým typům nemocí, ale taky máme hodně prostředků, které znečišťují prostředí a ovzduší. A proto se sami nad sebou zamysleme, čím můžeme dnešnímu světu pomoct. Ať neznečišťujeme ovzduší a nesedíme jen u televizorů a u PC. Zajděme si raději na procházku nebo jen s kamarády ven.
Svět není tak malý, abychom seděli pořád jen na jednom místě!

Dominik Hořánek,
Střední průmyslová škola strojnická Vsetín

Tradice versus pokrok aneb uměl by svatý Václav s mobilním telefonem?

V dnešní době jde pokrok rychlým tempem kupředu. Někdo má pokrok rád a někomu zase vyhovuje to tradiční.
Ať je to tak či onak, pokrok nelze zastavit. Ještě nedávno lidé neměli elektřinu, mobilní telefony ani automobily, a přesto žili šťastně. Dnes má každá rodina dva automobily, dva počítače a každý člen potřebuje svůj a co nejmodernější mobilní telefon. A i přesto jim stále něco chybí.
Nejhorší je dnešní mladá generace, která si umí povídat pouze přes sociální sítě a ne osobně. Myslím, že pokrok je v určitých věcech špatný, na jednu stranu ulehčuje lidem život a na druhou stranu z lidí dělá zhýčkanější a línější osoby závislé na pokrokových věcech. Nemám pravdu?
V určitých oblastech jako je zdravotnictví je pokrok opravdu potřebný, vynalézt prostředky na léčení různých nemocí opravdu potřebujeme. Velký pokrok nastal i v objevování vesmíru. Dříve by nikoho nenapadlo, že se člověk dostane až do vesmíru.
Když se vrátíme do historie, do doby svatého Václava, zjistíme, že lidé neměli absolutně žádné vymoženosti. Neznali elektřinu, elektroniku a automobil by pro ně bylo cizí slovo. Jezdili na koních, což bylo velmi ekologické, dorozumívali se pomocí koňské pošty a kouřových signálů a svítili si ohněm. Když si představím, jak těžké muselo být třeba jen uvaření obědu bez plynového sporáku, mixéru a ručního robotu, tak si říkám, jak to zvládali. Lidé v té době měli daleko více pohybu, protože když někam potřebovali, museli jít pěšky. Navíc nebyli vystavováni negativnímu záření, které dnes máme všude okolo nás.
V době vlády svatého Václava docházelo také k pokroku. Byly vynalezeny koňské podkovy a rozšiřovaly se vodní a větrné mlýny. Zajímá mě, jestli by svatý Václav uměl s mobilním telefonem. To bohužel nezjistíme, ale já si myslím, že by na mobilní telefon hleděl svatý Václav jako tele na vrata i přesto, že byl velmi vzdělaný. Že by s mobilním telefonem neuměl, usuzuji i z toho, že mám babičku, která žije v našem moderním století a neumí napsat ani SMS zprávu. Takže pochybuji, že by to svatý Václav zvládl. A co myslíte Vy?
Jsem velmi zvědavá, jaký zásadní pokrok se objeví v období mého života. Budou lidé létat? Budeme se stravovat jen gely a pilulkami místo jídla? Myslím, že se nechám překvapit.

Hana Řezníčková,
A3, Střední průmyslová škola stavební Valašské Meziříčí

Má cesta do 10. století

Otevírám dveře s nápisem: NEVSTUPOVAT, JEN PRO ZAMĚSTNANCE a kráčím dovnitř. Zúčastnila jsem se projektu vědecké společnosti -Vrať se do minulosti. Popravdě, vůbec netuším, co si mám představit. Nějaký pan Novák nám dal materiály k prostudování o naší teleportaci, ale klasicky jsem nad tím ani chviličku nestrávila. Jediné, co vím, je, že se mám vrátit do dvacátých let 10.století. Vstupuji do „stroje času" a jediné, co zbývá, je se modlit, ať se vrátím živá domů. Chviličku jsem pozorovala lidi kolem sebe, kteří se starali o můj teleport, ale za chvíli jsem už viděla jen tmu a slyšela uklidňující zvuky.
Sotva jsem otevřela oči, stála nade mnou zvláštní paní v černobílém hábitu. ,,Slečinko, kde se tu berete? " optala se mě. V ten moment jsem si uvědomila, že už nejsem v mém století. Než jsem se nadechla, už mě drželi dva starší muži, každý za jedno rameno a něco si mezi sebou šuškali. Netrvalo dlouho a klečela jsem před trůnem, na kterém seděl mladší muž. ,,Mé jméno je Václav a jsem knížetem této Země". „Co tu pohledáváš?" zeptal se mě. ,,Dobrý den, těší mě, mé jméno je Eliška a přicházím sem z budoucnosti. Vím, zní to bláznivě, ale přišla jsem zjistit, jaká je vaše doba," odpověděla jsem. ,,Slečinko, nevím, jestli vám mám věřit, nebo ne. Jestli jste bláznivé dítě nebo vás samo nebe poslalo, jak pravíte. Ptáte se, jaká je doba? Je tu smutek, ale najde se tu i veselost. Víno a obilí roste, lidé jsou chudí, ale zdraví," řekl.
V ten moment mi začalo brnět v kapse a ozývala se známá melodie od Tomáše Kluse- moje nejoblíbenější. Viděla jsem na displeji neznámé číslo, tak jsem to položila. Jediné, nad čím jsem se pozastavila, bylo, že mi v 10. století funguje stále mobil.,,Vynález zla!" Kníže sestoupil z trůnu a zakřičel: ,, Okamžitě do žaláře!" Nezbývalo mi než vymyslet scénář, kterému s mým mobilním telefonem uvěří. ,,Ne-ne, tak to není, je mi jasné, že to zde neznáte, ale tohle není žádný vynález zla! Tam, kde žiji já - v budoucnosti, máme takovéto vynálezy a podle mě je to spíše něco jako boží dar. Můžete poslouchat písně, mluvit a dopisovat si s ostatními, i když jsou daleko od vás. No není to úžasné?" vyhrklo ze mě. ,, Co to povídáš? Chceš mi snad říct, že kdybych vlastnil tuhle podivnou malou skříňku, mohl bych ovládat veškeré své poddané na dálku?" zeptal se mě kníže zaujatě. „Kdybyste žil v 21. století, tak pravděpodobně ano, ale v této době se obávám, že to nebude možné. Omlouvám se, ale běží mi čas, jsem ráda, že jsem vás mohla poznat, ale už musím zpět do svého století – na shledanou."
Kníže s jeho poddanými se se mnou rozloučili jen letmo. Místo toho svolávali své všemožné kouzelníky a génie, které v zemi měli. Václav rozhlásil, že pokud mu někdo dá přístroj, jaký viděl dnes, bude zahrnut zlatem. Dál už jsem to neslyšela a znovu vnímala uklidňující zvuky teleportu.

Natálie Tylšarová,
Gymnázium Uničov

Václav a malá placatá věc

Dne 27.9. (asi rok před tím než zemřel) pozval Boleslav svého bratra knížete Václava na hostinu, protože slavili svátek svatého Kosmi a Damiána. Ještě toho večera se k němu dostalo psaní, ono to vlastně nebylo jenom tak obyčejné psaní, bylo velice malé a moc divné, nikde nebylo žádné písmo ani žádné označení. V té době se snažil vést mír, a to zvlášť s králem Jindřichem Ptáčníkem, se kterým měl uzavřenou dohodu, nějaké ty poplatky a neútočení. Nevěděl o žádném sporu, který by vedl, ale i tak se bál to psaní otevřít, chvíli přemýšlel, ale zvědavost byla silnější. Uvnitř bylo něco velice zvláštního, malá placatá věc co se sotva vešla do dlaně, zkoumal ji, otáčel ze všech stran, ale vůbec nerozuměl, co je to za věc. Po chvíli na tu věc zkusil zaťukat a ona se rozsvítila! Václav s toho byl úplně vedle, ale rozhodl se, že zkusí neznámé věci. Uviděl nějaký text, nebyla to staroslovenština ani latina ani řečtina, i přesto se zdálo, že textu trochu rozumí. Byl hodně zvědavý, čím ho tahle věc dále překvapí.
Tak Václav zmáčkl další tlačítko a najednou tam bylo napsáno: Svatý Václav, narozen v Praze, český stát, zemřel ve věku 28 let ve staré Boleslavi, zabit bratrem a jeho družinou. Svatý Václav je jediným českým svědcem, který slaví státní svátek, a je to patron české země. Byl velice vzdělaný a velmi oblíbený. Václav byl synem knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry. Jeho otec umřel, když byl Václav malý, a tak se vlády ujala jeho matka Drahomíra. Po pár letech se ujal vlády osobně. Důležitá byla pro Václava církev. V Praze nechal postavit kostel. Václav se snažil dělat milosrdné skutky, měl rád svou babičku.
Václav a jeho bratr měli rozdílné názory třeba na politiku atd. Dne 28.9. ho jeho bratr nechal zavraždit. Václavovo tělo je uložené v chrámu svatého Víta. Na náměstí v Praze stojí na památku Václava jeho socha a na podstavci je napsáno „Svatý Václave, vévodo České země. Kníže náš, nedej zahynout nám ni budoucím".
Václav si uvědomil, že se celý text týká jeho života. Vůbec nevěděl jak je to možné. Čemu ale vůbec nerozuměl byly zprávy SEZNAM.CZ – výbuchy v Asii zabily 86 lidí. Z léta rovnou do mrazu, příští týden teploty nepřekročí desítku. Byl z těch zpráv úplně vedle … vtom ta divná věc zhasla a text zmizel… Václav se vrátil zpátky na hostinu a celý večer se cítil jako ve snu, nikomu ale neřekl co se mu stalo, nechal si to pro sebe a řekl si: Co se má stát, to se stane, a tak se i stalo, 28.9. byl jeho poslední den a nemohl s tím nic dělat, nikdo se nikdy nedozvěděl o jeho tajemství…

Renata Sonntagová
Střední škola technická Přerov

Tradice versus pokrok aneb uměl by sv. Václav s mobilním telefonem?

Čemu dáváte přednost? Máte radši novinky, změny, nebo se držíte v tradičním kruhu?
Mně tradice nic neříkají. Ano, ovšem, nevynechám Vánoce ani Velikonoce, ale co se týká lpění na tradicích předků, tak to jde úplně mimo mě. Nedokážu si představit byť třeba jen jeden den bez toho, aniž bych „čekla", co nového se stalo ve virtuálním světě. A den bez televize? Nebuďte směšní, ani to bych nedokázala. V dnešní době jsme tak všichni prostě nastavení. Poškolní nebo popracovní relax je u televize a na mobilu. A pochybuji, že je to u vás jiné.
Není správné, že si po práci nebo po škole sedneme k televizi nebo k počítači a celé odpoledne se jen otrocky válíme u nesmyslných televizních pořadů. Není to zdravé, nepodporujeme svoje vzájemné vztahy osobním kontaktem, nevpustíme do svého soukromí nikoho, koho nechceme, ale zároveň dáváme komukoli k dispozici informace, které naše prarodiče neřekli ani svým rodičům. Jsme kdykoli a kýmkoliv dosažitelní, ale přitom zároveň nedosažitelní, jsme se všemi v kontaktu, ale nepotkáme se, jsme protiklady v jednom balení. Vytváříme novou tradici.

Chytří a zkušení tomuto trendu sice rozumí, ale nesouhlasí. Abnormální poddajnost jakékoliv tradici, stádní efekt omezuje osobní svobodu jednotlivce. Museli bychom být všichni stejní, aby nám stále vyhovoval tento životní rytmus, ale to přece nejsme. Nutně musí přijít den, kdy už se mi nechce dělat to, co ostatní, kdy chci z kola ven. Osobní kultivace, vzdělání, vliv okolí, zkušenost daná věkem mi poradí a už nebudu chtít být otrokem doby a místo přes Skype, Messenger nebo prostřednictvím cizích fotek na Instargamu zatoužím poznat život kolem sebe in natura.
Možná pak zajdu s kamarádem do kina, nebo na výlet za město, možná se mi bude líbit jeho přítomnost a začneme si rozumět i beze slov, třeba se za něj i provdám, i když je to opravdu legrační stará tradice. A budeme mít děti a budeme se navštěvovat s mými sourozenci a rodiči a babičkou s dědou a…
…a pochopím, že žít v normální rodině, udržovat docela obyčejné srdečné vztahy, prožívat obyčejné denní starosti a radosti je vlastně báječná tradice.

Adéla Buriánková,
Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Zlín

Tradice versus pokrok aneb uměl by svatý Václav s mobilním telefonem?

Jestli by v dnešní době moderních technologií uspěl i svatý Václav, o tom se dá pouze polemizovat. Nicméně podle mého názoru by si s dnešní technikou poradil raz dva. Proč? Díky četným písemným pramenům o jeho životě víme, že svatý Václav byl ve své době velmi inteligentní a vzdělaný člověk, za což vděčí své babičce Ludmile.
Ovšem to samé se nedá říct o většině dnešních studentů. Současné elektronické vymoženosti ničí nejen naši inteligenci, představivost a obecně lidské hodnoty, ale vedou nás dokonce k odvracení se od užitečných tradic, na kterých bychom mohli snáze postavit vyspělejší společnost. Bohužel česká společnost neudržela do dnešních dní hodnoty, jaké měla ještě před pár desítkami let.
Chyba je nejspíš v bleskurychlém rozvoji moderních technologií, které ovlivňují především mladou generaci. Starší generace je ovlivněna událostmi, které se uskutečnily v minulém století a změnily způsob jejich myšlení. Míním hlavně obě světové války a komunistický režim, jenž se značně podepsal na tradicích našich matek a otců. To je jedna z hlavních příčin střetu generací. Zatímco si starší generace láme hlavu nad tím, kde nejspíše udělala chybu v předání zvyklostí, my směle pokračujeme v hlubokém pádu. To však znamená úpadek morálky a inteligence celé společnosti, ke kterému doufám nikdy nedojde, jinak by tím lidstvo dospělo ke své záhubě.
Nicméně člověk jako tvor je velmi složitý komplex z masa a kostí. Pořád se jenom zaobírá minulostí a bojí se budoucnosti. To, co bychom se však měli naučit je žít přítomností. Člověk by se měl poučit z minulosti, užívat si přítomnosti každého okamžiku a zamyslet se pozitivně nad budoucností, jenomže tomuhle nás žádné tradice nenaučí. Přitom je to tak prosté. Stačí se řídit mým oblíbeným heslem: Carpe diem!

David Katolický,
Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Zlín

Tradice versus pokrok aneb uměl by sv. Václav s mobilním telefonem?

Tradice a pokrok mají společného víc, než se na první pohled zdá.
Tradice dokáže vykouzlit z obyčejného dne nevšední, člověka, upoutá, přiměje k zamyšlení, rozveselí, rozptýlí, pomůže navazovat přetržené nitky k předkům, obohacuje o zkušenosti, zážitky jiných lidí, uvolní napětí vytvořené v denní honbě za lepším životem. Kdybychom si neuvědomovali tradiční hodnoty, jak bychom poznali, v čem je svět jiný, pokrokovější? Tradice a pokrok jsou dvě cestičky vedle sebe vyšlapané, dvě fotografie včerejška a dneška.
Ale co svatý Václav a mobilní telefon? Jsem přesvědčena, že pokud by se ve své době, v desátém století objevil panovník Václav s mobilním telefonem, spoluobyvatelé by ho nejspíš podezřívali z čarodějnictví, jelikož za jeho života bylo raritou i to, že lidé uměli číst a psát. Na druhou stranu stojí za zamyšlení fakt, že kníže Václav byl neobvykle vzdělaný, což dokládají historické materiály vypovídající, že se nejen o jeho znalost čtení a psaní v jazyce českém i latinském starali na Budči kněží. Pokud by takto inteligentní člověk žil v naší době, nejspíš by s ovládáním mobilního telefonu neměl sebemenší problém.
To už je zajímavější představa, jestli by v politických podmínkách střední Evropy první poloviny desátého století uměly současné politické jedničky našeho státu bruslit alespoň s takovým úspěchem jako Přemyslovec Václav. Našel by se z nich některý, jehož zásluhy pro naši zem by ho dokázaly katapultovat na nebeskou pozici patrona České země? Už samotný fakt, že se o muži, který z dosud necentralizované země bránil český prostor proti německému Jindřichu Ptáčníkovi, i po více jak tisíci letech učíme, je silným argumentem proti současnému postoji některých českých vůdců.
Jediná skutečnost, která spojuje knížete Václava se současnými politiky, je fakt, že lidé, kteří mu měli být oporou, mu připravili smrt kvůli osobnímu prospěchu.

Denisa Juříčková,
Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Zlín

Exkurze s Historia Via

příběh
„Zažijte jedinečný zážitek. Cestujte po České republice. Vraťte se na místa důležitých událostí naší historie." Typická reklama pro cestovní kanceláře, která se snaží přilákat cestovatele a milovníky dějepisu. Snad také díky nim jsem od zájezdu neočekávala nic zvláštního. Klidný výlet po mé rodné zemi, poznávání historických památek, nic víc, nic míň. Namísto toho jsem ale prožila hodně nečekané a zároveň velice zvláštní dobrodružství.
Vyjížděli jsme ze Zlína, což znamenalo, že nějakou tu hodinku pocestujeme. Rozhodla jsem se proto ukrátit si čas poslechem hudby. Netrvalo však dlouho a já jsem usnula. Když jsem se znovu probudila, nestačila jsem se divit, kde nám to zastavili. Místo, na kterém jsme se ocitli, vypadalo skoro jako celnice. Proč jsme se ale dostali až na hranice republiky, když se mělo jednat o vnitrozemní zájezd? To byla otázka, na kterou jsem si nebyla schopná odpovědět. Společně s ostatními jsem byla vyhnána ven.
Nikdo ale po mně nechtěl pas nebo občanský průkaz, jak jsem už pomalu očekávala. Místo toho nám bylo řečeno, že musíme projít bezpečnostní kontrolou. Jakmile jsem vstoupila do malé místnůstky, zjistila jsem, že následující proces bude podobný jako na letišti. Nejdříve jsem musela svoje zavazadla položit na běžící pás a pak sama projít pod bezpečnostním rámem. Celá napjatá a vystrašená, že zařízení nade mnou začne pípat, jsem překročila práh.
Vtom jsem se ale ocitla na louce. Nevěděla jsem, jak to bylo možné, prostě jsem se naráz přemístila jinam. Jediné, co zůstalo stejné, byli lidé okolo mě. Po chvilce, když jsem se konečně zorientovala, jsem si uvědomila, že se přece jen něco změnilo. Jejich oblečení rozhodně nepocházelo z naší doby. Kdybych měla laicky odhadnout období, jednalo by se zhruba o románské odění. Po chvilce se tam objevili i další účastníci zájezdu. Stejně jako já byli stále ve svých klasických moderních tričkách, halenkách, mikinách, kraťasech a džínech. Zmateně jsme se rozhlíželi kolem sebe a nemohli jsme pochopit, co se to vlastně děje.
„Vítejte na exkurzi s Historia Via," ozvalo se nám naráz za zády. Stál tam vysoký černovlasý muž, oděný v kožené tunice a držící v pravé ruce dlouhé kopí. Jeho hlas byl hluboký, přesto mu šlo dobře rozumět. „Asi se podivujete, že se najednou nacházíte v úplně jiné krajině, než na jakou jste zvyklí. Stejně tak divné vám může přijít naše převlečení do historického a nejspíše vás též překvapí, že nedaleko tohoto místa se nachází středověká řemeslnická vesnička, která vám bude připomínat svým zjevem skanzen. Ať už tomu budete chtít věřit, nebo ne, dostali jste se do minulosti. Jak lépe totiž poznat historii naší krásné české země, než když ji sami prožijete?" Po této otázce se na chvilku odmlčel a s pobavením sledoval naše nedůvěřivé pohledy. „Mé jméno je Petr Pokorný, tady mi ale všichni říkají Ješek. Jsem jeden z průvodců, kteří vás seznámí se životem vesničanů během 10. století. Zmíněná vesnička, již během dneška navštívíte, se nazývá Boleslav, ve vaší době už známá jako Stará Boleslav. Pokud budete mít štěstí, potkáte i samotného stejnojmenného budoucího knížete, známého pro bratrovraždu, nebo svatého Václava, který ho přijel navštívit."
Po těchto úvodních slovech si nás mezi sebe všichni průvodcové rozdělili. Mě dostal na starost zhruba dvacetiletý sympatický mladík. Očividně byl pobaven z celého rozčarování a nedůvěry, která ze mě i ostatních cestovatelů sálala. Společně jsme se vydali do domu postaveného na samém okraji tenkrát ještě maličké Boleslavi. První věc, ke které muselo u něj doma dojít, bylo moje převlečení. V moderních šatech jsem se tam rozhodně nemohla pohybovat. Půjčil mi proto úplně obyčejné vesnické šaty z bílého plátna, které měly být mým oděním po celý pobyt v 10. století. Když jsem se převlékala, zjistila jsem, že mi v riflích zůstal mobil. Rychle jsem ho schovala zpátky do kapsy od kalhot, rozhodnutá ho zkontrolovat později. Pak jsme se vydali do vesnice.
Dostala jsem do ruky košík s ovocem, aby to vypadalo, že při pohlídce něco dělám a pracuji. Museli jsme být totiž pro všechny ostatní vesničany nenápadní. Potom jsme je koutkem oka mohli sledovat při práci a zjišťovat, jak se tedy vlastně tenkrát žilo. Celý den jsme pozorovali, jakými různými řemesly se živili, jak obchodovali, co jedli, večer jsme pak měli odjet. Místo toho nám ale nakonec řekli, že přesun byl kvůli technickým závadám odložen až na další ráno.
Když jsem se pak následující den probudila, šla jsem se ještě ven projít. Vzala jsem si s sebou mobilní telefon, připravená později vyzkoušet, jestli v minulosti bude fungovat. Jakmile jsem se pak dostala znovu do vesnice, úplně jsem na něj zapomněla. Byla jsem okouzlená celým místem. Nejvíc jsem se chtěla podívat do místního kostela a prohlédnout si tehdejší architekturu, ten byl ale zavřený. Pokračovala jsem na trhy opodál. Teprve tam jsem zjistila, že mi telefon chybí. Vrátila jsem se proto ke kostelu zkontrolovat, jestli jsem ho tam neupustila. V tom jsem ale spatřila u brány nějakého muže.
Světe, div se, byl to samotný Václav. V ruce držel můj mobil a snažil se s ním něco udělat. Mačkal tlačítka, mával s ním, přikládal si ho opačně k uchu. Nakonec s ním hodil po kostelních dveřích. Přesně v ten moment se tam objevili dva muži. Nejdřív mu něco nesrozumitelně říkali, pak ho propíchli. Byla jsem svědkem chvíle, díky které se Václav stal později svatým. Skryla jsem se do nejbližšího křoví, aby si mě vrahové nevšimli. Pak jsem vzala zbytky z mého mobilu a nenápadně se vrátila, abych společně s celým zájezdem mohla pokračovat do jiné doby.
Dnes už si ani neuvědomuji, jestli jsme opravdu byli i někde jinde. Dokonce ani nevím, jak jsem se ocitla zpátky v současnosti, jako by mi někdo vymazal vzpomínky. Je možné, že celé tohle dobrodružství byl pouhý sen, výplod mojí fantazie, i když se zdál být tak skutečný. Přesto od té doby chápu jedno. Slovo „tradice" neznamená vždy zastaralé, stejně tak „pokrok" se nemusí týkat pouze moderních věcí. Byl snad mobilní telefon opravdu pokrokový, když nedokázal zachránit chudáka Václava?

Jana Šindelářová,
Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Zlín

Tradice vs. Pokrok, aneb Uměl by sv. Václav s mobilním telefonem?

Tradice, anebo pokrok? Rozhodně jsme se všichni nejednou zamysleli nad tímto tématem. Tradice tu jsou odjakživa, proto mě napadá, jak to vlastně dělají, že přetrvají? Lidé neustále posouvají své znalosti kupředu ve všech disciplínách a oborech již od starověku. Rok co rok lidé vymýšlí pokrokové věci, které by nám usnadnily každodenní život, tak proč pořád dodržujeme tradice, které byly „in" před desítky, možná i stovkami let? Pojďme si to trochu rozebrat.
Představte si, že bychom žili v době svatého Václava a existovaly by mobilní telefony. Jsem přesvědčen, že by je lidé tehdy používali ve stejně hojné míře jako dnes. Informace by byly veřejně sdíleny a dostupné všem občanům, učenci by mohli využít těchto znalostí pro vzdělávání se, a také děti by se ani na okamžik nenudily. Rozhodně i náš kníže by jej používal, proto je zcela pochopitelné, že by s ním uměl zacházet. Mobilní telefony by se nejspíše staly tradicí, kterou bychom chtěli zachovat až do dnešní doby. Nicméně, můžeme se na to podívat i z jiného úhlu.
Lidé používající mobilní telefony by byli úplně jiní, než jejich děti. Proč, ptáte se? Pokud bychom vzali v úvahu, že technologie by tehdy postupovala stejně rychle jako dnes, tak je zcela jasné, že by se vytvořilo něco, co by přesáhlo mobilní telefony. Dospělí by neustále preferovali své mobilní telefony jakožto věc, kterou jejich vrstevníci tradičně používají již od jejího vzniku, ovšem děti by si nejpravděpodobněji oblíbily věc novější, jak to mají ve zvyku.
Přestanu s tímto přirovnáváním k historii a uvedu věci na pravou míru. V dnešní době lidé dodržují stovky, ba i tisíce tradic, na které jsou zvyklí díky vlivu jejich okolí nebo jejich příbuzných. Zároveň tu jsou ale i takoví, kteří jdou s proudem pokrokových technologií a používají jen nejnovější produkty na trhu. Tak či onak, nikdo z nás si nedokáže představit rok bez Vánoc. To je prostě tradice. Ani tradiční věci, ani pokrokové se ale neobejdou jedna bez druhé.
Myslím si, že tyto dvě věci mezi sebou tvoří pouto. Jedna bez druhé nedokážou existovat. Tradice vždy bude vycházet z lidského pokroku. Vánoce by také neexistovaly, kdyby se nenarodil Ježíš Kristus, který je zapamatován lidmi jako ústřední postava křesťanství. To by se ale nikdy nestalo, pokud by někdo nevytvořil toto náboženství a nenapsal Bibli. A hle, nebýt tohodle pokroku, nebyly by žádné Vánoce.
Pokrok tu bude vždy, neboť lidé chtějí být nejlepší, taková už je naše povaha. V závislosti na tom chceme naše nejúžasnější úspěchy a inovace tradovat, tím pádem nepřímo vytváříme další tradice. Prostě chceme být dokonalí.
Shrnu-li mou úvahu, tradici nelze vytvořit bez pokroku, vždycky jím bude aspoň úzce ovlivněna. Je to začarovaný kruh, který se nikdy nezmění. Pokrok má za cíl dosáhnout dokonalosti. Abyste se nad tím mohli lépe zamyslet, zde máte na závěr jeden citát o dokonalosti.
„Nic jako dokonalost neexistuje. Může to znít divně, ale přesto je to tak. Průměrný člověk obdivuje dokonalost a chce ji získat. Ale jaký je důvod k tomu snažit se ji získat? Není žádný. Nic. Pokud by bylo všechno perfektní, pak by již nebylo co získat. Nebyl by prostor pro představivost, člověk by nemohl dále rozvinout své schopnosti a získat nové vědomosti. Co by to znamenalo? Takovým vědcům by to přineslo jen zoufalství. Mají za úkol dělat věci lepšími, než jsou, ale nikdy by se neměli snažit dosáhnout dokonalosti. Vědec je někdo, kdo nachází uspokojení v objevování nových a lepších věcí a zároveň trpí nedokonalostí."

Jiří Vrba,
Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Zlín

Tradice versus pokrok aneb uměl by sv. Václav s mobilním telefonem?

Zdá se to nekonečné. Každý z nás se už stal součástí moderních technologií, které na nás vykukují z každého rohu. Děti nevědí, jaké to je být venku s kamarády, protože si raději zahrají na konzoli Super Maria, teenageři vypisují své problémy v chatovacích místnostech a zvrhlíci pomalu, ale jistě čekají na svou oběť. Dalo by se říci, že se jedná o jakýsi koloběh života. Je ale technický pokrok krokem k lepšímu?
Více než polovina lidí s jistotou řekne, že ano. A mají z jisté části pravdu. Nebýt technologií, nebyli bychom schopni cestovat tak rychle a pohodlně, neměli bychom ani přístroje, které pomáhají lékařům při operacích, a o výzkumu vesmíru bychom si mohli nechat pouze zdát. Věda se doopravdy neobjede bez tohoto pokroku. Vděčíme nesmírné spoustě lidí za to, že tak tvrdě pracují na tom, aby zlepšili rozvoj naší společnost, želbohu nedokážeme tuto jejich práci ani trochu ocenit. Bereme všechna pokroková zařízení jako samozřejmost. Až na tuto neomalenost je tedy technický pokrok to nejlepší, co jsme mohli učinit.
Na druhé straně, tenhle pokrok připravil již nespočet lidí o jejich štěstí. Pokud přijdete do kavárny, uvidíte u stolů sedět zombie s mobilem v ruce, jak hrají různé hry nebo čtou zprávy na internetu. Byli jste v poslední době na nějakém koncertu? Ano, tam to vypadá stejně. Všichni najednou vytáhnou své „plácačky na mouchy" a vzpomínku z koncertu ukládají místo do paměti do mobilu. Je poněkud smutné, když si s někým povídáte a on najednou vytáhne mobil a odepisuje svému kamarádovi. Občas máte pocit, že jste se ocitli někde v jiném vesmíru. V tomto směru by bylo mnohem hezčí, kdyby žádné vymoženosti usnadňující život snad ani neexistovaly.
Jedna z posledních nezodpovězených otázek je ta, zda by uměl sv. Václav s mobilním telefonem. Samozřejmě že ne. Dokonce by se jej i bál. Taková malá krabička a dokáže tolik triků? Snad by to prohlásil i za kacířství. Ovšem ještě lepší otázkou je, zda je tahle „tradice" neznalosti správná, či ne, bohužel odpověď na tuto otázku musíme každý z nás vypátrat v hlavě.

Lucie Pelčáková
Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Zlín

Tradice vs pokrok aneb uměl by sv. Václav s mobilním telefonem?

V dnešní době se už bohužel nenajde mnoho lidí, kteří by dodržovali tradice na Velikonoce, Vánoce, svátek práce či jiné svátky. Spousta lidé tyto dny tráví obyčejně jako každé jiné. Kupříkladu Vánoce, někteří lidé je neslaví vůbec, jiní je zas tráví doma u televize bez rodiny a bez přátel v úplné samotě. V dnešní době se stalo trendem mladých lidí trávit vánoční svátky na exotické dovolené.
Vánoce patří v naší rodině k jednomu z nejoblíbenějších svátků v roce. Každoročně pečeme cukroví, navštěvujeme se s rodinou a přáteli, zdobíme vánoční strom, u kterého se věčně dohadujeme nad volbou ozdob. Tradiční slaměné či třpytivé barevné podle poslední módy? Večer se všichni scházíme u štědrovečerního stolu, povečeříme kapra s bramborovým salátem a následně pouštíme lodičky ze skořápek ořechů, lejeme olovo a o půl noci chodíme na vánoční mši do kostela tzv. půlnoční.
Bohužel mi přijde, že v dnešní době jsou Vánoce spíše komerčním svátkem. Už od konce října nám chodí letáky s tipy na vánoční dárky, akce na zlevněné suroviny na pečení, slevy na elektrospotřebiče, zejména na mobilní telefony, bez kterých jsou děti v dnešní době jako bez ruky a tráví na nich velkou část dne hraním her, poslouchání hudby nebo surfováním po internetu. Dále je pak každoročně vyhlášena soutěž o nejlépe vyzdobený dům, kdy se lidé předbíhají, kdo má kolik a jak moc blyštivých světýlek zavěšené na domě. Avšak vrchol všeho je, když si lidé před dům postaví sobí spřežení a na balkón si zavěsí šplhajícího Santu Clause. Dle mého názoru to působí velmi komicky, neboť v naší zemi nemáme Santa Clause jako v Americe, ale Ježíška. Děti si pak často lámou hlavu nad tím zda nosí dárky Ježíšek, nebo Santa Claus.

Lucie Polášková,
Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Zlín

Pokrok versus tradice

Pokrok a tradice, dvě neslučitelné síly, které někdy nevidíme, jindy nevnímáme, ale pořád výrazně ovlivňují naše životy. Tradice se jako nekonečně dlouhá a pevná nit táhnou staletími a neuvěřitelně zdobně dávají smysl našemu konání jako lidská duše naplňuje tělo. Pokrok by se dal přirovnat k času. Kráčí tu rychleji, tu pomaleji jen a jen dopředu a vše, co se mu dostane do cesty, nemilosrdně smete. A právě jako vítr obrušuje kousek po kousku tvrdý kámen, tak i pokrok odsekává kousky tradic, až z velkolepých slavností plných moravských zpěvů, tanců nádherně krojovaných párů, cifrování mládenců a roztočených kosárků na klobúcích zbyde už jen návštěva babičky. Jejich potomkům už nepřijde lidová slavnost tak zábavná, a tak si jdou radši se sluchátky v uších a elektronickými klapkami na očích vybrat nový telefon k Vánocům.
Tradice, a tudíž i svátky s nimi spojené neslouží pouze k připomenutí bůhvíjak staré události, nebo jako záminka, aby se dědáčci mohli jít opít i jinam než do své oblíbené hospůdky. Je to něco, kvůli čemu den předtím celá vesnice nespí, tetky přemýšlí, jestli stihnou napéct dost koláčků, a strýcové kontrolují demižóny s vínem a slivovicí, aby nepochybělo. A jak to další den začne, nezasvěcený účastník si musí dávat pozor, aby si neukroutil hlavu, jak se snaží zachytit všechno, co se kolem něho děje. Někdy to i vypadá, jako by se zastavil čas. Odpluly každodenní starosti, ztratil se ostych, mladí se baví se starými, neznámí se seznamují, všichni přítomní žijí tím okamžikem, s pocity sounáležitosti a jednoty, které každý člověk potřebuje pocítit.
Ovšem nemohu ani hanět pokrok, sám jsem velký fanoušek nových technologií. Díky pokroku se odlišujeme od zvířat, dělá náš život jednodušší. Dokonce bych si i troufl říci, že lidé jsou díky objevům a vynálezům informovanější, zdravější, krásnější, chytřejší. Nicméně i pokročilé technologie jsou dvojsečná zbraň, viz například vývoj zbraní, výroba škodlivých chemických látek a třeba koneckonců i člověk věčně vysedávající u internetu či televize. Pokrok je skvělý pomocník, ale pokud se člověk neřídí heslem "všeho moc škodí", dokáže být také velmi krutý pán.
Ale nebavme se pouze o celonárodních tradicích! Každý člověk si vytváří své tradice, jisté návyky, které opakuje den co den, roky, třeba i celý život a ani si toho nevšimne. Příkladem mohou být nedělní obědy, kdy vás maminka nutí, abyste se na ně patřičně oblékli, styl, jakým oběd uvaří, a obědváme ve dvanáct. To vše jsou tradice a bez nich bychom nebyli nic jiného než roboti. To tradice z nás dělají to, co jsme, a spolu s pokrokem tady budou dvě síly, které vylepšují život nás, LIDÍ.

Lukáš Gába,
Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Zlín

Autor: Redakce

1.10.2015
SDÍLEJ:
Rektor Univerzity Palackého Jaroslav Miller
10

Univerzitu Palackého dál povede dosavadní rektor Miller

Nové prostory Divadla na cucky na Dolním náměstí v Olomouci
9

V centru Olomouce už funguje nové divadlo s kavárnou. Takto vypadá uvnitř

Nepropásněte! Prvňáčci ze ZŠ náměstí Svobody ve Šternberku

Ojedinělý seriál Deníku Naši Prvňáci pokračuje dalším dílem. Ve vašem Deníku tak ve středu najdete další výjimečné tablo našich nejmenších školáků.

VIDEO: Poznáte vandala, který počmáral zeď nákupního centra v Olomouci?

Policie žádá veřejnost o pomoc s dopadením vandala. Neznámý muž poškodil zeď nákupního centra v Olomouci na ulici 8. května.

Lídr ODS Michal Zácha odpovídal ON-LINE

Bývalý náměstek primátora Přerova, současný předseda kontrolního výboru přerovského zastupitelstva, otec tří dětí, sportovec, trenér fotbalových nadějí v Kozlovicích a nyní i jednička kandidátky občanských demokratů pro říjnové parlamentní volby v Olomouckém kraji.

Cena povinného ručení plíživě stoupá. Pojišťovny na něm tratí

Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení