VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Perem studenta. Soutěžní příspěvky prvního kola, 10. část

Regionální Deník společně s Ústředním školním inspektorem Tomášem Zatloukalem vyhlásil soutěž nazvanou Studentským perem, jejímž cílem je ukázat mladým lidem krásy literární tvorby.  

1.10.2015
SDÍLEJ:

Perem studentaFoto: DENÍK

Téma pro 1. kolo zní:
Tradice versus pokrok aneb Uměl by sv. Václav s mobilním telefonem?

Všechny studentské příspěvky z 1. kola najdete ZDE

Soutežní příspěvky (zveřejňujeme postupně)

VÁCLAVE, ODLOŽ TEN TELEFON!

Co by dělal Sv. Václav, kdyby měl telefon? V prvé řadě, co mě napadne, že by zavolal policii na svého bratra Boleslava, který ho chtěl zavraždit. Možná by visel na čekací lince a krušnou chvilku mu zpříjemnili pěknou písní od Raimnsteinu.
Patrně by zjistil, kdyby častěji volal domů, že na tom jeho matka není psychicky dobře a pravděpodobně by zachránil život své milé babičce Ludmile. Je mnoho důvodů, proč by měl mít Sv. Václav telefon.
Na druhou stranu neměl aspoň závislost na telefonu, jako devadesát procent lidí má dnes. A nikdo by ho v hodinách latiny nenapomínal za ustavičné chatování s Aditou o tom, jak je to na hodině neskutečná pruda. A až by mu došly data, mohl by se opět začít věnovat studiu. Neseděl by na trůně s mobilem stále online a nepsal statusky o tom, jak venku sněží.
Představte si, jak sv. Václav dělá selfie, které co nejvíce zachytí jeho vypracované buchty. A tím se snažil získat co nejvíc lajků na instagramu, aby mu Franta z hospody záviděl ještě víc. Naštěstí nic takového neexistovalo a my můžeme mít naše dějiny bez hanbatých fotek našich předků.

Andrea Čulíková,
Střední odborná škola podnikání a obchodu, spol. s r. o. Prostějov

Pokrok nebo prokletí?

Je zajímavé, jak velký skok udělala technologie naší doby.
Když si vzpomenu na své dětství a dobu která byla, mělo jen pár vybraných jedinců mobilní telefon. Tehdy to byl velký trend! Mobil připomínal nějakou menší cihlu, která měla základní funkce, jako napsat zprávu a dovolat se člověku, kterému právě potřebujeme. Každý si snad pamatuje mobily značky Nokie, které měly tlačítka velká jeden centimetr, baterka vydržela několik dní a dala se zahrát oblíbená hra Snake, kterou vydržel člověk hrát i hodiny. O to větší to je pro mě šok, když si uvědomím, že od této doby uplynulo jen pár let a dnešní technologické vymoženosti jsou úplně někde jinde. Výběr mobilních telefonů se zásadně rozrostl až po chytré telefony. Stačí zadat do vyhledávače, co chceme najít a do pár sekund máme odpověď. Pro mě je to lehké. Vyrůstala jsem v době, kdy už mobilní telefony byly na trhu, i když v omezeném výběru a množství, ale zkrátka vývoj této technologie mne doprovázel celý život. Co ale takové naše babičky a prababičky, pro které je tento druh komunikace úplně cizí? Běžně se mé prababičce stává, že zavolá někomu, komu vůbec nechce. Jednou se dokonce omylem dovolala záchranné službě, protože nevěděla, že ji má v předvolbě. No, i když ona vlastně ani neví, co to ta předvolba je. Chci tím říci, že pokrok dnešní doby jde strašně rychlým tempem. Je to výhoda, nebo prokletí? Když se rozhlédnu po náměstí, po třídě či hospodě, spousta lidí drží v ruce svého miláčka a tím teď nemyslím svého partnera. Je smutné, že začínám vnímat své okolí a cítím, že něco není v pořádku. Jdu po náměstí na nákup a rozhlížím se kolem sebe. Ale vidím jenom zasněné tváře do mobilních telefonů, které je oslňují svým pod svícením, jako nějaký vánoční stromeček. Připadá mi, jako by snad nešel člověk, ale spíše robot. Všichni jdou rovnou a pomalou chůzí se skloněnou hlavou a nevnímají svět okolo sebe. Ve třídě víc jak půlka spolužáku záhadně něco loví pod lavicí a mačká nejrůznější čudlíky, jako by je snad ani vysvětlovaná látka nezajímala. Nejvíce mě ale mrzí to, když si jdu s přáteli posedět do kavárny, nebo do hospody a vidím zamilovaný pár, který si nemá co říci. Vidím šestičlennou partu kamarádů, kteří si zašli na pivo, ale pořádně si ani nemají o čem povídat, protože sociální sítě jsou pro ně nejspíš důležitější. V takovou chvíli je mi vážně smutno a říkám si, kam jsme to všichni dospěli. Raději si přidáme na sociálních sítích neznámého člověka, jen abychom měli více přátel, místo toho, abychom se domluvili s těmi skutečnými na nějaké sešlosti. Říkám si, co by se tak stalo, kdyby všichni své oblíknuté miláčku v nejrůznějších obalech zahodili a žili bez nich. Jak by asi tak vypadalo, kdybychom nechali svůj telefon doma a místo koukání do mobilu jsme si všímali lidí okolo nás? Co by se asi tak stalo, kdybychom neposílali smajlíky, ale místo toho věnovali náš úsměv někomu cizímu, který nám otevře dveře? Co by se asi tak stalo, kdyby kluk nevyjadřoval své city přes mobilní zprávy, ale místo toho šel koupit růži a počkal svou vysněnou před školou? Myslím, že by si každý z nás měl uvědomit, že sociální sítě nejsou všechno. Je to jen něco virtuálního, zatímco život je skutečný. Kdy si všichni uvědomíme, že žijeme v době chytrých telefonů, ale otupělých lidí?

Barbora Rajtrová,
Střední odborná škola podnikání a obchodu, spol. s r. o. Prostějov

Václav a mobilní telefony?

Svatý Václav byl schopný a chytrý člověk. V době ve které panoval byl v politice vážený a dokázal politicky spolupracovat se svými sousedy. Mezii lidem byl oblíbený, ale dokázali se najít lidé, kteří jej neměli zrovna v lásce.
V době kdy žil a panoval sv. Václav, by se společnost nejspíše změnila, kdyby byli na světě již mobilní telefony. Místo návštěvy na hradě svého přítele, by zůstal na hradě a raději by zavolal a vyřešil různé nepříjemnosti a politické situace. K zabití svatého Václava by možná vůbec nedošlo, protože by se schůzka s jeho bratrem neuskutečnila.
Pokrok je čím dál rozvinutější a tradice, které byly dříve již pomalu zanikají. Hlavním problémem je právě technika. Pojďme se podívat na situaci teď. Většina mladých lidí raději sedí u mobilu nebo PC a píše si s kamarády na facebooku než, aby byli venku a hráli třeba fotbal. Máme mobilní telefony, pomoci kterých voláme známému přes celou republiku, píšeme sms zprávy, fotíme se, máme v nich muziku.
Ale neměli bychom se zamyslet nad tím, jak právě žijeme? Nezanikají příliš rychle naše tradice, ve kterých jsme výjimeční a na které jsme hrdí?…

David Pelikán,
Střední odborná škola podnikání a obchodu, spol. s r. o. Prostějov

Boj na život a na smrt aneb, když mezi sebou soupeří tradice a pokrok

Když si představím mezi sebou soupeřící dvojici tradici versus pokrok, já osobně nemám vítěze.
Tradice tu byla a vždycky bude, pro mnohé je to jistota, něco zažité a už léta prověřené. Na jednu stranu se dá říct, že tradice je pro lidi, kteří mají strach z něčeho nového, na stranu druhou je to něco, co lidi spojuje.
Ovšem na scénu nastupuje pokroková generace, tradice je smetena ze stolu a je tu nová éra. Pokud člověk nemá jediný profil na sociálních sítích, jako by nežil. Já beru pokrok jako nezbytnost, něco co brání před stereotypem života a posouvá lidstvo o kousek dál. Ovšem čím chytřejší jsou mobilní telefony, čím více veřejných míst nabízí připojení k internetu zdarma, tím více se vytrácí krásy života. Lidé se o mnoho raději připojí do této virtuální reality, než aby čelili skutečnosti. I toto je součást pokroku, vytrácí se určité pouto mezi lidmi. V tomto případě se tedy přikláním k tradici, minulosti, kdy lidé žili pro určitý moment, nenechali si utéct žádný okamžik svého života, jen protože byli zahledění do svého mobilního telefonu.
Pokrok ale nejsou zdaleka jen sociální sítě a mobilní telefony. Jsou tu i věci, které přijmeme a časem bereme jako samozřejmost a součást běžného života. Tím myslím například v medicíně, médiích, módě a vlastně v čemkoliv na co si člověk vzpomene. Každá doba měla nějaké své klady i zápory. My si nedokážeme představit, že bychom se jednoho dne probudili o několik set let dříve, ale teprve v tom případě by si člověk správně uvědomil jak moc pokroková tato doba je. Co já osobně na pokroku shledávám nejlepší? Asi ta určitá nevyčerpatelnost, to že člověk nikdy neví, co přijde dál. Stejně jako lidé fantazírovali o tom, jaký bude asi rok 2015 a spousta z jejich předpovědí se i vyplnila, tak se díváme do budoucna i my. Velkými vizionáři byli například Karel Čapek a jeho robot, Leonardo Da Vinci a jeho sny o létání. V jejich době by je možná nazvali snílky, blázny, ale my víme, že všechny jejich myšlenky se vyplnily. Myslím, že nenastane doba, kdy by už bylo všechno vynalezeno, už by se nedalo nikde nic vylepšit. Jen člověk sám o sobě je pokrok. Nebylo vždy samozřejmostí chovat se společensky, nebylo normální mluvit deseti různými jazyky, bylo nepředstavitelné, aby člověk mohl procestovat svět. Pokrok člověka je asi ze všeho nejzajímavější. Dle mého názoru, co se týče sebe uvědomění, jsme v téhle době na tom nejlépe. Všechny ty emoce, ambice, kreativita, vlastnosti a možnosti, které člověk má, tohle všechno bylo doposud jen sci-fi.
Však i tradice je součástí našich životů, dovolím se říci nedílnou. Nejvíc se nejspíše projevuje o všech svátcích, kdy se dodržuje už po staletí spousta zvyků a tradic. Ano, samozřejmě, že i z Vánoc se vytrácí kouzlo, Velikonoce taky nejsou to, co bývaly, i tak je to jedna z posledních věcí, kde se tradice plně projevuje.
Pokrok jde ruku v ruce s tradicí. To, co je nyní pokrokové, se může stát tradicí, později se i vytratit a stát se už jen zápiskem v učebnici dějepisu. Je to koloběh, který se jen tak nezastaví. Každá doba byla něčím pokroková, možná je to tím, že si lidé snaží jen usnadnit život, ale z velké části to bude i zvídavost, kam až je člověk schopen zajít, co bude dál. Měli bychom být fanoušky pokroku a obdivovateli tradice. Nechci je stavit proti sobě, jeden by bez druhého neexistoval. Jsou to prostě dva aspekty života, které zajišťují funkci naší společnosti. A proto v tomto boji vyhrávají oba.

Ester Vítková,
Střední odborná škola podnikání a obchodu, spol. s r. o. Prostějov
Rejskova 2987/4, 796 01 Prostějov
Obory: Podnikání v EU a projektové řízení, Řízení služeb a marketing turismu (cestovní ruch), Marketingové komunikace a žurnalistika, Sportovní management

Kontrast mezi staletími

Při hodinách dějepisu nebo při sledování historických filmů či čtení knih, se mi vždy podařilo vklouznout do doby, tak jakoby jsem tam žila. Představovala jsem si rozhlehlé hrady a zámky, tradiční městské trhy, pastvu zvířat a posly na koních, kteří jezdili křížem krážem po zemi. Jenomže film skončil, hrad se rozplynul a místo zelených plání jsem kolem sebe měla zase svůj pokoj, před sebou notebook a mobil mi hlásil, že je nabitý. V tu chvíli si člověk říká, že doba sv. Václava je pro nás vlastně taková pohádka, dávná minulost, ve které si nedovedeme představit žít. Lidé si sami pěstovali obilí, zeleninu a jiné suroviny, a nebo si vše sehnali na trhu výměnou za dobytek či jiné věci. Teď máme nespočet obchodů a hodinu vybíráme pečivo na svačinu. Nevážíme si toho, co máme. Mobilní telefony jsou pro valnou většinu lidí nezbytnou věcí k životu. I já si uvědomuji, že když se mi telefon vybije a nemám to nutkání pořád sledovat kolik je hodin a jestli mi někdo nevolal, tak cítím obrovský pocit svobody. Svatému Václavovi stačilo tak málo. Číše dobrého vína, pečené sele a víra. Představa, že se objevím ve středověku s mobilem u ucha je značně komická ale smích rychle přejde, až bych stála přivázaná u kůlu a občané v prostých šatech by na mě křičeli: „Čarodějnice!". Myslím si, že i kdybych dostala šanci ukázat využití svého kouzelného přístroje před sv. Václavem, tak by na mě stejně zíral jako Nártoun na hmyz a použil by ho možná jako destičku na krájení masa.

Eva Švédová,
Střední odborná škola podnikání a obchodu, spol. s r. o. Prostějov

Mít tenkrát telefon, nezemřel bych!

Proč by sv. Václav neměl umět s mobilním telefonem? V dnešní době je sice těžké představit si svatého Václava s mobilem v ruce, už jen proto, že se narodil v roce 907. Ale z jakého důvodu by se s touto technikou nemohl naučit? Naše babičky a dědečky přece taky učíme, jak s mobilním telefonem a jinou technikou zacházet, protože už by se bez ní neobešli. Ve své době taky mobilní telefon neměli, protože ještě neexistoval, měli ale pevnou linku, kterou se mohli kontaktovat, jenže to také nebyla možnost pro každého, mít doma pevnou linku. Lidé se bez ní museli obejít kvůli dlouhé čekací lhůtě na její zavedení do domácnosti, což my už si nedokážeme ani představit. A stejně tak si nedokážeme dnes představit život bez mobilu.
V době svatého Václava bylo tradicí vyslat posly, kteří doručovali zapečetěné dopisy do místa určení, většinou do velice vzdálených měst či království. Proto se stávalo, že dopis byl doručen pozdě nebo vůbec. Byla to velice namáhavá a zbytečně složitá služba, potřeba k ní byla i spousta mužů, kteří se pravidelně střídali a také se samozřejmě snažili si práci ulehčit tím, že jeden muž dojel na půli cesty, kde dopis předal druhému muži, který na něj čekal a dopis pak doručil do cíle. Dokázal by si to ještě dnes někdo představit? Napsat dopis a dát ho někomu, kdo by s ním jel na koni například až do Německa, protože píšete kamarádovi, který tam bydlí a jiná možnost, jak se s ním spojit, není.
Je to obrovský pokrok, za který bychom měli být všichni rádi. Svatý Václav by se určitě s mobilním telefonem naučil a měl by jednu obrovskou výhodu, a to takovou, že by jej někdo mohl varovat jediným telefonátem před tím, co na něj chystá bratr Boleslav.

Justýna Bušinová,
Střední odborná škola podnikání a obchodu, spol. s r. o. Prostějov

Telefon: HROZBA PRO NAŠE DĚJINY NEBO VÝZVA?

Co by dělal svatý Václav, kdyby měl telefon? Jako první věc každého zřejmě napadne, že by takhle předešlo jeho vraždě, nepřeskakujme ale události a vezměme to z jiného konce.
Jak je známo Sv. Václav měl bratra, Boleslava. Zkuste si jen na chvíli představit, jak by asi vypadalo, kdyby oba ve svém mladistvém věku místo nočních modliteb či učení latiny společně pařili Flappy Birda.
V typickém panovnickém oděvu s pláštěm a korunou, s dobrými mravy, obě budoucí knížata klečí u postele a nadávají jako špačci nad touhle rychle závisláckou hrou, která rve nervy celému národu.
Teď se na to pojďme podívat z trošku serióznější stránky. Kdyby měl mladý Václav telefon, určitě by po pár hovorech zachránil nejeden krk. Přišel by na kloub tomu, co má jeho ambiciózní matka Drahomíra za úmysly a mohl by tak předejít i smrti své babičky Ludmily, která v té době vládla.
Po několika letech nejistoty ohledně trůnu se Václav konečně stal knížetem. Aby si udržel mír s Bavorskem a Saskem, posílal přes sto volů a nějaké peníze. Jak by vypadala esemeska saskému vévodovi Jindřichu I. Ptáčníkovi? ,,Ahoj Jindro, tak ti posílám takovou menší pozornost z našeho knížectví, je tam z pár volů a chechtáků, snad je vše OK, Vašek."
Každopádně, kdyby Václav tenkrát měl telefon, mohl předejít své vlastní vraždě. Když utíkal do kostela, měl by trochu času na to, aby dal vědět svým vojákům.
To by ovšem Václav nikdy nebyl svatý a český národ by nikdy nebyl tak odvážný a neměli bychom tolik legend, třeba o Blanických rytířích. Čechům nikdo neodpáře, že Václav je jejich patron a ochránce. A Václavovi zase, že neměl mobil.

Kateřina Navrátilová
Střední odborná škola podnikání a obchodu, spol. s r. o. Prostějov

Souboj dne: Tradice vs. Pokrok

Souboj mezi tradicí a pokrokem dnešní doby- kdo bude vítěz?
Hned na začátek bych chtěla říci, že pro mě je to remíza. Na jednu stranu jsem člověk, který miluje tradice, svátky jako např. Vánoce nebo třeba Velikonoce.
Jsou to svátky, které k nám prostě patří, k naší kultuře. Nějakým způsobem se nás dotýkají a vždycky se na ně těšíme. Cítíme tu úžasnou atmosféru, jsme s lidmi, které máme rádi.
Tradice je něco, co je s námi už tisíce let a i přesto, že ji dohání pokrok, ale nemyslím si, že by se tradice jenom tak smazala z našich životů, z naší mysli. Byla s námi, je s námi a bude s námi.
Na druhou stranu jsem ten typ člověka, co má rád moderní vymoženosti- mobilní telefony, Full HD televizory, notebooky- a s tím samozřejmě spojený svět virtuální.
Nebudu říkat, že nepoužívám nejrůznější aplikace pro android, například Instagram, Twitter, Facebook a tak dále., nebyla by to pravda.
Je to něco, bez čeho už si bohužel svůj život ani nedokážu představit, ne v tomhle uspěchaném světě, ale i přesto se snažím najít tu rovnováhu mezi těmito oběma světy.
Internet mi pomáhá najít i nejrůznější novinky, ať už jsou to zprávy, které se nás dotýkají nebo jen článek o mojí oblíbené hudební skupině.
Nedovolím si tvrdit, že v tomhle souboji někdy bude vítěz. Protože ať už strávíme na internetu celý den, vždycky se těšíme na Vánoce, na svátky strávené s rodinou, v klidu a pohodě.
Myslím, že je to celé o tom, najít nějakou cestičku a spojit tradici a pokrok dohromady.
Přece jenom, i v době, která je neuvěřitelně rychlá a stresující si najdeme čas na příjemné chvilky, se kterými se pojí tradice.
Myslím, že je na každém z nás si zvolit toho svého vítěze.
Jak už jsem řekla, pro mě to je remíza.

Kristina Mikulcová,
Střední odborná škola podnikání a obchodu, spol. s r. o. Prostějov

Sv. Václav by s mobilním telefonem neuměl, stejně jako moje babička

Sv. Václav žil v době, kdy nic takového jako mobilní telefon nikdo neznal. Všichni spolu komunikovali z očí do očí a tak si myslím, že i sv. Václav by se nad tímto novodobým vynálezem pozastavil. Všem lidem, narozeným před celým tisíciletím by nejspíš přišlo divné, že pokud by chtěli tomu druhému něco říct, museli by mluvit do jakési krabičky, či co.
Sama to vidím na své babičce, několikrát ji přesně krok po kroku vysvětlím, co má dělat a ona stejně stále tápe a neví, jak a co přesně na svém mobilním telefonu zmáčknout, aby se dovolala té správné osobě. Její věk se blíží k osmdesátce a tak se není čemu divit, že přístroje typu mobilní telefon, tablet, počítač a tak dále ovládat zkrátka neumí. Neumí ani ty pouhé základy, natož ji ještě zamotávat hlavu tím, že dnešní telefony už mají běžně internet a už si neposíláme smsky ale zprávy i fotky a videa přes facebookový chat. Alespoň ta moje babička by určitě vůbec nevěděla, o čem jí to povídám. Moje maminka je na tom už lépe, zvládne bez problému komukoliv zavolat, napsat smsku a i mě často posílá zprávy, fotky a různé vtipné věci jako jsou samolepky na facebooku a tak dále úplně běžně. Ovšem co se týče nastavení telefonu, nebo nějakého stažení nové aplikace, je v koncích. Bez mé pomoci by si určitě nic nestáhla. Ale je to omluvitelné, vždyť maminka si pořizovala svůj první mobilní telefon až teprve když jsem nastupovala do školky, čili nějakých 16 let zpátky. Do té doby nikdy nevlastnila žádný mobilní telefon.
Proto si myslím, že by sv. Václav úplně dokonale mobilní telefon ovládat neuměl. Má tu výhodu, že byl mladý, a tudíž by si nějak poradil, ale nesmíme zapomenout na to, že žil v době, kdy ještě dlouho lidé nevěděli, co to mobil je.

Natálie Kubištíková,
Střední odborná škola podnikání a obchodu, spol. s r. o. Prostějov

Poradím si s pohany, co mě pak zastaví?

„Pokrok nezastavíš," říká jedno moudré úsloví. A neplatí to jen pro současnou dobu. I v časech raného středověku, když Čechám vládl kníže Václav, se moderní trendy tlačily před staré zvyky a obyčeje. Stačí se podívat do jakéhokoliv díla, jež o první polovině 10. století pojednává, a člověk uzná, že nové a nové věci na „na denním pořádku" nejsou pouze záležitostí dneška.
Že je to k nevíře? Že období raného středověku bylo naprosto zaostalé? Posviťme si na jeden zásadní příklad právě z období života sv. Václava, který dokáže přesvědčit o opaku!
V letech, kdy pozdější patron české země žil a vykonával svůj panovnický úřad, se do kulturní evropské společnosti prosazoval jeden velmi zásadní a klíčový prvek. Jaký že to byl? Přece křesťanství! V tehdejší době se mnoho vznikajících států snažilo tento druh náboženství přijmout a nahradit jím zaostalé, nemoderní a mnohdy nepřehledné pohanské rituály. Ani kníže Václav v tom nebyl výjimkou, tedy alespoň to o něm praví jedny z nejživějších zdrojů, zápisy kronikářů.
Podle kronik Václav zakládal velké množství křesťanských staveb, různých kostelíků, kapliček a tak podobně. Jeho nejvýznamnějším počinem budiž v tomto ohledu stavba rotundy sv. Víta na pražském hradě, kam nechal přenést světcovy ostatky. A dařilo se mu v Čechách křesťanskou víru prosazovat? Ano! Stačí se podívat na počet Václavových stoupenců, kteří svého panovníka ctili a vážili si jej. A nebyli to jen obyvatelé Čech. I v ostatních koutech Evropy se o Václavovi dobře vědělo. Vlastně i proto došlo později k jeho svatořečení.
O Václavových úspěších v propagaci křesťanství svědčí i důvěra v něj, přesněji řečeno v zázraky, které se po jeho zavraždění staly. Lidé je tehdy mohli klidně odsoudit, ovšem při úctě k němu a jeho zásluhám pro křesťanskou víru to byl sám římskoněmecký císař, který požádal papeže o Václavovo svatořečení. A svatý otec, jindy v těch časech dosti vzpurný, svolil. Česká země tak získala osobnost, díky níž se dostala mezi přední evropské země. A to bylo prosím již ve středověku!.
Na druhou stranu je ale potřeba říci, že Václav se ke křesťanství utíkal také mimo jiné kvůli svému mladšímu bratrovi. Boleslav měl zcela jinou povahu, o čemž za všechny důkazy svědčí především ona legendární bratrovražda ve Staré Boleslavi. Účel ale světí prostředky a Boleslavovi, později kvůli ohavnému činu zvanému „Ukrutný", bratrovy náboženské skutky a činy pomohly. Včetně způsobu jeho smrti. Kde byl totiž kníže Václav zavražděn? U dveří kostela! A kam se chystal jít? Na ranní bohoslužbu, aby zrána učinil pokání! Jasný znak toho, jak byl Václav zbožný. A jeho následná úcta se zase ukázala jako rys úcty, kterou k němu tehdejší společnost měla. I když je pravdou, že svou podstatnou roli ohledně Václavových posmrtných osudů sehrála i politika.
České země se každopádně od doby Václavovy vlády stávaly stále více křesťanskými. Ať zde pak vládl jakýkoliv panovník, vždycky se snažil křesťanství nějak podporovat. Buď založil kostel, klášter či měl s církví, jako Karel IV., nadstandardní vztahy. Jak by to asi u nás probíhalo, kdyby nepřišly husitské války a s nimi zásadní náboženský zlom? Můžeme si jen domýšlet…
Kníže Václav je každopádně krásným příkladem toho, že pokrok se děje v každé době a že každé tradici, byť ji lidé uctívají sebevíc, její sláva vyprchá a musí se jednou odejít do pozadí. Tak jako pohanské zvyky a obyčeje. Středověk rozhodně nebyl zcela zaostalý, síření křesťanství patří k jednomu hlavních a důležitých pokroků. A velký podíl na něm měl i náš kníže Václav.
A ten mobil? Když sv. Václav úspěšně spoustu lidí obrátil na víru v jednoho Boha, ovládání mobilu by pro něj, kdyby dnes žil, bylo zřejmě hračkou.

Petr Komárek,
Střední odborná škola podnikání a obchodu, spol. s r. o. Prostějov

Svět se neustále mění, co bylo včera, dnes už není

Žijeme ve světě sociálních sítí, mobilních telefonů a televizí. Informace se na nás chrlí ze všech stran. Svět se neustále mění, co bylo včera, dnes už není. Rozvoj jde rychle dopředu, ale jak na nás vlastně působí technologický rozvoj nebo víra v něco, co nemůžeme vidět?
Podíváme-li se do minulosti, uvidíme svět zcela jiný. Co se však změnilo a kde nastal problém? Proč spolu netrávíme tolik času? Jsme uzavření a chladní. Kde nastal zlom v naší mysli a co ho způsobilo? Myslím snad, že moderní způsob života, který se začal objevovat s rozvojem vědeckotechnické revoluce, mohl způsobit tuto změnu. Dále si stojím za názorem, že v minulosti lidský život řídila církev, tedy samozřejmostí byly církevní svátky a náboženské tradice. Když byla církevní moc nahrazena mocí světskou, lidé věřit přestávali. Postupem času jsme spolu trávili méně a méně času až jsme se viděli třeba jen večer. To dle mého názoru byl další důvod k tomu, jaká je nynější společnost.
Například, v minulosti bylo běžné věřit v pohádkové bytosti. Dnes tomu skoro už ani děti nevěří. Ptám se proč? Věda nám sdělovala, že bůh neexistuje a pohádkové bytosti taktéž, protože přeci, to, co nevidíme, není. Ale kdo z nás tomu věří, já tedy ne. Jak by se to tedy do pohádek dostalo?
Nebo technika, máme tisíce přátel na sociálních sítích, povídáme si s nimi každý den, přesto nás neznají. Místo toho, abychom se dívali do jejich očí, díváme se jen, na chladnou obrazovku. Tomu, co říkáme „povídáme si" myslíme síť. Zavíráme dveře skutečným lidem, kteří s námi chtějí mluvit. A jsme sociálně izolovaní.
Když jedeme hromadnou dopravou, je tam neskutečné ticho, protože se na sebe bojíme promluvit, ale dříve to tak nebylo, dříve jsme strach neměli.
A co vidím ještě teď? Jako malá jsem měla stále odřená kolena a trávila čas s kamarády venku. Nepotřebovala jsem mobilní telefon, abych zjistila, jestli je někdo doma, šla jsem a přesvědčila se. Dnes jsou dětská hřiště skoro prázdná, až z toho mrazí. Jsou spoutaní technologií již takřka od narození a my jim v tom pomáháme. Dáváme našim dětem tablety, aby se zabavily. Ale zamysleme se, nebude lepší, když se jim začneme opět pořádně věnovat?

SAMI JSME OTROCI TÉTO DOBY
OTROCI TECHNIKY
SAMI JSME JI VYTVOŘILI
ODLOŽME MOBIL
ZVEDNĚME OČI
POJĎME DO ULIC
A NEBOJME SE ŘEČI

Nyní jsme vázaní na technologii, neumíme si představit život bez ní a nových věcí. Začněme si vážit sami sebe. Toho, že jsme, že dýcháme a vnímáme tento svět, i přes pokrok všeho. Zastavme se na chvíli, udělejme si čas na sebe, rodinu a své bližní. Chvalme se a mějme se rádi, užívejme si života a milujme se takoví, jací jsme, ne takoví, jací „chceme být".

Šarlota Šínová,
Střední odborná škola podnikání a obchodu, spol. s r. o. Prostějov

Pohled na skutečnost, že by sv. Václav uměl s moderní technologií

Uměl by sv. Václav s moderní technologií? Nemůžu to potvrdit ani vyvrátit, ale dle mého názoru ano, zvládl by to.
Vím, že v době kdy svatý Václav žil, neexistovalo nic takového jako internet, automobil nebo telefon. Lidé ve 21. století si snad ani nedokážou představit život bez těchto věcí, protože jsou na nich, neříkám, že všichni, závislí. Dnešní technologie, co se týká telefonů, je tak vyspělá, že i malé děti, které chodí teprve do školky, dokážou s nimi perfektně zacházet. Proto si myslím, že by to i pro svatého Václava nemělo být těžké. Vždyť už v době, kdy žil, dokázal spoustu věcí. Ani se nedivím, že ho po smrti uctívali jako svatého. Tím chci říct, že to byl vzdělaný člověk a pochopit zacházení s dnešním telefon není tak složité jak to zní. Určitě by se naučil nejen s tlačítkovým telefonem, ale stejně tak s dotykovým. Vsadila bych se, že ani počítač nebo notebook by mu nedělal žádný problém. Ale ta představa o tom, že bych viděla svatého Václava s něčím takovým, jako je telefon, v ruce, mě docela pobavila.
Mohli bychom toto téma dále rozvádět a dumat nad otázkou, zda je to možné nebo ne. Ale dle mého názoru tuto skutečnost nemá cenu více rozvádět, už jen z toho důvodu, že se nikdy nestanou… A co si o tom myslíte vy?

Wildová Tracy,
Střední odborná škola podnikání a obchodu, spol. s r. o. Prostějov

Tradice vs. pokrok aneb uměl by sv. Václav s mobilním telefonem?

Co je lepší mobil nebo noviny? Odkud se dozvíme více informací? Co je pro nás užitečnější? Z hlediska financí je určitě výhodnější koupit si noviny, ale zde nemusíme najít vše, co potřebujeme. Na rozdíl od mobilu, kde najdeme snad vše, co zrovna hledáme. Ať už se jedná o naše přátele, novinky ze světa nebo hraní her, když se zrovna nudíme a nemáme, co dělat, mobil je vždy nejlepší pomocník.
Přemýšleli jste někdy nad tím, proč byl mobil vynalezen? K čemu byl vynalezen? Před několika lety tento přístroj vlastnilo jen pár nejbohatších lidí na světě. Postupem času však tato novinka obletěla celý svět. Dnes máme 21. století a jen málokdo si vzpomene na pevnou linku nebo na tlačítkový mobil. Mobilní telefon se zkrátka stal prostě jedničkou, o kterou stálo a stojí čím dál tím více lidí.
Mobil dnes už používají snad všechny generace od malých dětí až po seniory. Každý z nás od něj očekáváme něco jiného, ale všichni dohromady od něj požadujeme to nejdůležitější, a to spojení a komunikaci s lidmi, kteří nejsou poblíž.
Na otázku, jestli si v dnešní době dokážu představit svůj život bez mobilního telefonu, odpovím, že ne. Mobil se tak nějak stal součástí mého života a používám ho dennodenně. Ať už na volání nebo psaní si s přáteli, na poslech hudby, připojení k internetu nebo na hraní her. Ale musím uznat, že někdy mi vadí, když jsou všichni na mobilu a ani nevnímají svět kolem, ale na druhou stranu je chápu, protože to mám občas stejně.
Neříkám, že mezi námi nejsou lidé, kteří se bez mobilu obejdou, ale stále převažuje ta většina, která si už život bez mobilu a dalších pokrokových vynálezů nedokáže představit. Co je tedy lepší? Tradice nebo pokrok? Já jsem zastánce toho, že tradice je daleko lepší, ale také vím, že já osobně bych se bez pokrokových vynálezů neobešla.

Kateřina Motýlová,
Střední průmyslová škola Otrokovice

Tradice versus pokrok aneb Uměl by sv. Václav s mobilním telefonem?

Všichni žijeme v jedenadvacátém století, a jelikož jde doba stále dopředu, téměř nikdo z nás si nedokáže představit svůj život bez mobilu, notebooku či internetu. Ale stále mezi námi žijí lidé, kteří jsou schopni se bez všech těchto vynálezů obejít. Ráno vstanou a dojdou si do nejbližšího novinového stánku, koupí si noviny a s šálkem kávy se pohodlně usadí v křesle a přečtou si nejnovější zprávy.
Ale abychom začali pěkně od začátku, musíme si položit základní otázku: Co je lepší? Tradice nebo pokrok? Nejdříve si musíme vlastně ujasnit, co si pod těmito pojmy představujeme. Já osobně jako tradici vnímám například noviny. Za pokrokové můžeme považovat mobily, notebooky a především internet, i když v dnešní době jsou tyto věci považovány za samozřejmost.
Pokud začneme podrobněji rozebírat výše položenou otázku, dojdeme ke zjištění, že pokrok i tradice mají tzv. „něco do sebe". Tradice i přes velký a rychlý pokrok zůstávají nenahraditelnými, neboť u moderních technologií stále dochází k chybám a nejsou tolik spolehlivé. Dalším problémem je, že když si něco přečtete na internetu a chcete to druhý den někomu ukázat, nemáte jistotu, že danou stránku či článek vyhledáte znova, zatímco v novinách najdete vše, pokud je nevyhodíte. Když se na tento problém podíváme z druhé strany, můžou k nám dorazit námitky typu - moderní technologie se stále zdokonalují a přestává docházet k chybám apod. Moderní technologie jsou také o dost pohodlnější a získávání informací je s nimi snazší a rychlejší, ale přesto tradice i nadále přetrvávají.
Budeme-li se zabývat touto problematikou dále, vyplyne nám z ní další zásadní otázka: Kdo se více drží tradic? Mladí, staří a má na to věk vůbec vliv? Dle mého názoru jistě má, všeobecně platí, že mladí fandí pokroku, moderním technologiím a všemu, co jim může do jisté míry zjednodušit život. Zatímco starší lidé se drží toho, co znají například z dob svého mládí, tudíž si více potrpí na tradice, i když to nemusí být pravidlem. Najde se i mnoho seniorů, kteří se o pokrok zajímají a chtějí také používat moderní technologie. Chodí do různých kurzů, jen aby se mohli naučit ovládat různé moderní vynálezy a tím se více začlenit do současné společnosti. Také se domnívám, že naučit se s počítačem či mobilním telefonem dokáže snad každý.
A tak mi vytanula na mysli další otázka: Je život s pokrokovými technologiemi skutečně jednodušší a lepší? Na tuto otázku nedokážu s jistotou odpovědět, avšak myslím si, že v určitém směru se život jistě zjednodušil, například při vyhledávání informací, které je teď jednodušší. Ale naopak zase některé věci se zjednodušili až příliš, lidé spolu začali komunikovat výhradně přes sociální sítě a již se neumí bavit osobně. Také se domnívám, že díky pokroku klesl prodej novin, neboť vše je na internetu, ale jak jsem již jednou zmínila, neznamená to, že když je to tam dnes, že to tam najdeme i zítra.
Závěrem chci říct, že nejsem zastáncem ani tradicí ani pokroku, osobně bych totiž volila jejich kombinaci…

Tereza Mlýnková,
Střední průmyslová škola Otrokovice

Tradice vs. pokrok, aneb uměl by sv. Václav s mobilním telefonem?

Pokroku se nevyhne žádná doba a je už pak jen na nás, zdali se budeme stále přizpůsobovat novým technologiím a inovacím, anebo zůstaneme nositeli tradic, ale je to opravdu jen na nás?
Za pokrokem a vědou stojí usnadnění práce, do jisté míry to zní moc pěkně. Lidé si usnadňují práci již od pradávna, nicméně se kvůli tomu také stávají stále a stále pohodlnějšími. Avšak kde tato míra končí? Až budeme tak pohodlní, že nám technologie usnadní i myslit?
Svět se vyvíjel a stále se vyvíjí pořád rychleji a rychleji, lidé se stávají produkty doby. Stávají se věcmi. Jde jen o souboj, kdo ovlivní více lidí, kdo bude mít větší nadvládu, ovšem běžní lidé jimi být nejsou určeni a vše se točí pak kolem moci. Tohle to je totiž motto každé doby, moc, ovlivňování. Ještě nedávno k tomu sloužilo náboženství, avšak dnes tato otázka již není zcela globální věcí, a tak v rozvojových zemích vládne inovace, pokrok!
Pomalu k nám na každodenní trh přicházejí nové výrobky, jež se modernizují. Je sice zcela jasné, že v běžném počítači se nám neobjeví párátko, ale je jen otázkou času, kdy v párátku bude počítač. Absurdní? Párátko možná, ovšem stačí se rozhlédnout kolem sebe, jak se běžné věci inovují. Technologie z nás pak dokáže udělat jinak uvažující lidi, dokáže nás ovlivnit a zcela i vyhledat, třeba zrovna přes naše párátko.
Moderní svět se pomalu vymyká ideji o svobodném uvažování, a ač nám to osobně nepřijde, naše mysl je pod stálým nátlakem nejen médií a reklamy, ale i běžných potřeb. Ty nám určují, co si máme koupit, co musíme mít.
Náš názor se stává na první pohled svobodným, ale ve skutečnosti popírá emancipaci, jsme otroky nových technologií a stáváme se na nich závislými. Naše podvědomí již svobodné není. Jsou nám vnucovány výrobky, názory a zatajovány fakta, které se „někomu" prostě nehodí.
Otázkou pak jen zůstává, zdalipak by svatý Václav v dnešní době uměl s mobilním telefonem anebo by telefon uměl se svatým Václavem?

Filip Bala,
Střední průmyslová škola stavební Valašské Meziříčí

Úvaha: Tradice vs. pokrok, aneb uměl by svatý Václav s mobilem?

V dnešní přetechnizované době skloubit dohromady tradice a pokrok vypadá jako nadlidský úkol. Málokdo si uvědomuje, že tradice tu byly vždy, ale postupem času se přeměňovaly. A nakonec vlivem uspěchaného života zůstaly jenom ty nejznámější, např. oslavy Vánoc, Velikonoc a jim podobným svátkům, které bezpochyby mezi tradice patří.
Je problémem dnešní doby technika? Těžko říct, vše má své pro i proti. Díky pokroku v technice můžeme pomáhat lidem, kteří se bez naší pomoci neobejdou. Kdysi by prostě měli smůlu… Na jednu stranu si život bez ní nedovedeme představit, protože dnes musí být člověk pořád na příjmu, ať už kvůli práci, nebo kvůli rodině. V každém případě přináší telefony nesporné výhody komunikace kdykoliv s kýmkoliv kdekoliv na světě. Na druhou stranu se stačí podívat na dnešní mladou generaci. Člověk se rozhlédne kolem sebe a nechápe, co v těch telefonech pořád vidí. Pokládá si sám sobě otázku: „Co tam pořád sledují?" Umí ještě dnešní generace mezi sebou komunikovat jinak než pomocí mobilu? Mnoho dnes prováděných průzkumů poukazuje na to, že pravidelné a příliš časté používání telefonů má dopad na lidské zdraví. „Stojí to těm lidem za to? "Ale jak je na tom ve skutečnosti s telefony generace našich rodičů, či prarodičů?" Při opačném pohledu na věc člověk zjistí, že naši rodiče jsou už na moderní technologii stejně závislí jako my- mladí. Taky na telefonu tráví spoustu času, ať už kvůli práci, nebo zábavě. Pořád to však budou oni, kdo si bude na dnešní mladou generaci stěžovat a lhát si sám sobě do očí, že oni jsou jiní. Možná je to daň za to, že během jejich mládí elektronika ještě nebyla na takové úrovni jako dnes. Až teď se však dostáváme k jádru problému: „Co elektronika a naši prarodiče?" Jak si naši prarodiče rozumí s výdobytky moderní doby? Mnoho z nich bylo postaveno před hotovou věc, hlavně kvůli dobrému úmyslu svých dětí: „Tady máš telefon, kdyby se cokoliv dělo, volej." Mnoho starších lidí si tuto technologii osvojilo a dnes se dozvídáme, jak se v každém větším městě organizují kurzy na práci s počítačem zaměřené pro starší lidi. A díky tomu je moderní technologie skvělá. Každý kdo chce, má přístup k informacím, které ho zajímají. Pak je zde druhá skupina lidí, kteří moderní technologii odmítají, ale nikdy ji nezkusili. Mezi ně patří i moje babička. Úplně slyším tu její klasickou větu: „Ty si dělej, co chceš, ale já umřu počítačem nepolíbená." A to je právě ono. Takového člověka se nepodaří změnit, ať se snažíme jakkoliv. Vždy to bude jenom o odvaze, snaze a touze po informacích jedince, který se chce vzdělávat. Ať už jde o moji babičku, nebo svatého Václava.

Jiří Pavlán,
Střední průmyslová škola stavební Valašské Meziříčí

Téma: Tradice vs. pokrok aneb uměl by sv. Václav s mobilem?

Držet se tradice, anebo zkusit něco nového, tedy pokrokového? To je jistě otázka, kterou se již zabývali naši předci, a ne jenom v novějších dějinách.
Samozřejmě, že lidé se vždy dělili na dvě skupiny, zastávající pokrok, anebo naopak nezastávající. Tento pohled si pamatuji z doby, kdy pomalu ale jistě končila éra klasických telefonů a nastávala dnešní éra, éra smartphonů. Vzpomínám na reakce svých přátel a známých, že dotykové mobily jsou špatné, displej nereaguje přesně, je pomalejší, po pádu na zem mobil rovnou můžeme hodit do koše a kupovat nový. Jenže jak jde doba kupředu, věci se stávají lepšími a názory lidí se mění k opaku názoru původního.
Tedy, je pokrok správný? Je neustálá myšlenka jít někam dál správná? Dle mého názoru se na všechno dá odpovědět ano i ne, a není tomu jinak i u těchto otázek.
Dříve ten, kdo měl mobil, byl králem. Mohl zavolat odkudkoliv kamkoliv. Co by nyní mohlo být, kdyby mobily existovaly již ve století desátém. Nyní však pro většinu lidí mobily ztrácí svou podstatu a staly se z nich spíše foťáky, hudební přehrávače, kapesní herní konzole a také jistým způsobem nahrazují notebooky. Tedy je skvělé, jak se technika vyvíjí, ale řekl bych, že lidé se ve svém vývoji naopak zpomalili. Díky aplikacím v mobilech se nyní již tolik nespoléháme na své dovednosti, přestáváme nad tolika věcmi přemýšlet, protože aplikace v našem mobilu na to „myslí" za nás.
V tomto ohledu je tedy velice těžké říci, zda se držet tradice, nebo se pokusit to vylepšit. Představme si takového sv. Václava. Možná kdyby měl dnešní smartphone, stále by žil, protože by někdo okamžitě věděl, co se s ním děje, kde se nachází, jaké jsou jeho životní funkce. Tímto se dostávám také k dalšímu, dle mého názoru obrovskému problému. Je jím svoboda. Všichni si myslíme, že máme svobodu a můžeme si do jisté míry dělat, co chceme. Myslíme si, že o nás zrovna nikdo neví, ale mobil v kapse s mobilními daty nás již tak svobodnými a volnými nedělá.
Tedy, být pokrokový, anebo se držet tradice? Myslím se, že obojí. Jako lidé však musíme vědět, kdy je pokrok na svém pomyslném zenitu a kdy je třeba jej zastavit a přesunout se zase o kus dál a vyzkoušet opět něco nového a neznámého.

Karel Landa,
Střední průmyslová škola stavební Valašské Meziříčí

Tradice vs. pokrok aneb uměl by sv. Václav používat mobilní telefon?

V dnešní pokrokové a velmi moderní době vyvstává otázka, zda nás moderní technika nemůže ohrozit nebo dokonce nedokáže zničit. Je doopravdy pokrok pokrokem ve správném slova smyslu, nebo je to spíše krok zpět? Na tuto otázku neumím odpovědět, ale pokusím se nastínit svůj pohled na dnešní vyspělou dobu.
Žiju v malebné vesnici na Valašsku a moderní doba je všude kolem mě, každý den mě obklopuje v nejrůznějších formách. Snad každý člověk si již neumí představit den bez mobilního telefonu, bez internetu, bez elektřiny a mnoha dalších „nezbytných věcí" patřících do 21. století. Jsem zastáncem pokroku, který lidem usnadní život a je prakticky využitelný, ale nesmíme zapomínat na identitu nás samotných! Tvář země, krajiny, státu, tradice a historie, to vše tady bylo daleko před námi a každý by si měl uvědomit, že je nezbytné bojovat za toto nenahraditelné a neopakovatelné bohatství. Není nic horšího, než když člověk neví, kam patří, nezná historii svých předků, nemá, kam se vrátit a o všem se učí pouze z učebnic dějepisu. To chceme opravdu vyměnit tradice a zvyky, tak důležité v životě našich praotců, za pokrokové technologie? Osobně jsem proti! Je přece nutné zachovávat tradice, které máme, nechat odkaz dalším generacím a předat tak bohatství naší země našim potomkům. Vždyť význam těchto tradic je stejně důležitý jako v dávných dobách, kdy lidé tyto věci brali jako každodenní součást svých životů. Myslím si, že dodržováním tradic spolu vyvíjením dalších pokrokových věcí můžeme náš kulturní život pozvednout a obohatit ho. Není přece možné vytlačit staré zvyky moderními pokroky! Když si jen představíme kolik satelitů nám krouží nad hlavami, kolik dat se každou vteřinu ukládá na velkokapacitní uložiště, kolik aut právě nyní jede na cestách, to vše je tak převyšující lidské chápání, že člověk až ztratí pevnou půdu pod nohama. Ano všeho moc škodí, a proto zastávám názor, že by člověk měl někdy „vypnout" a z moderní doby plné spěchu přejít pomocí tradic do dob našich předků. Je to nepopsatelný pocit, když člověk vypne telefon a úplně se ponoří do poslechu cimbálové muziky, folklorních tanců nebo jen odlívá olov se svou rodinou. Moderní svět má tendenci člověka zotročovat, neustále ho žene za vyspělejší technikou, nabízí nejnovější technologie za vidinou kvalitnějšího života, ale vlastně se stává velmi zranitelným a nebezpečným. Moderní člověk má několik účtů, profilů na nejrůznějších sociálních sítích a tam ukládá množství citlivých informací. Dnešní svět vyloženě na informacích stojí, ale co když se tyto informace můžou stát ničivou zbraní proti vlastním uživatelům? Nepřeji nikomu, aby pocítil tuto ničivou zbraň na sobě či svých blízkých. Jen se prosím zamysleme nad tím, kolik prostoru jsme již pokroku dali a pokusme se nastolit rovnováhu mezi oběma světy.
Svět tradice a lidskosti proti pokroku konzumní společnosti? Jednoznačná odpověď neexistuje. Je velmi důležité rozvíjet pokrok, který pomáhá lidem například v lékařství, v odvětví komunikace, v ekologii, ve využití obnovitelných zdrojů, ale také bychom neměli zapomínat na tradice. Vždyť tradice jsou jedinečné a lehkovážně o ně přijít by byla velká chyba a nenahraditelná ztráta. Technický pokrok je nezastavitelný, jen mějme na paměti jeho možné ničivé následky v nesprávných rukách a snažme se těmto následkům, jako je např. ztráta soukromí, ztráta citlivých informací, hrozba terorismu zabránit.
Střední průmyslová škola stavební Valašské Meziříčí, obor: Stavebnictví, zaměření Pozemní stavitelství a architektura.

Ondřej Zavadil,
Střední průmyslová škola stavební Valašské Meziříčí

Jak se zúčastnit?
Soutěž pořádá vydavatelství regionálních Deníků VLTAVA-LABE-PRESS ve spolupráci Ústředním školním inspektorem.
Literární klání se bude konat po dobu dvou měsíců – října, listopadu, ve třech kolech.
Pro každé kolo vyhlásíme speciální téma pro studentské práce. Příspěvky bude hodnotit odborná porota složená z novinářů, spisovatelů a významných regionálních osobností.
Vítězové každého kola obdrží tablet.
Absolutní vítěz získá poznávací zájezd.

Přihlášené práce bude vydavatelství publikovat na webu i v novinách.Nejlepší příspěvky a vítěznou školu ocení i Ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.
Studenti si mohou zvolit libovolný literární žánr od reportáže, úvahy či rozhovoru až po vyprávění, příběh nebo anketu.
Forma textů: max. 2 strany A4 ve formátu Word (doc. nebo docx) a běžném typu písma. Práce do soutěže elektronicky zasílat na lucie.hubackova@denik.cz
Soutěž se řídí pravidly Deníku

Soutež podporují

Papcel Fortex

Lázně KostelecGolf Club Kostelec

Gymnázium Zlín Lesní čtvrťGreat Reality

DavonAustin Powder

Auto Kubíček Logo

populo-logo Město Otrokovice

SUB logo Ton logo

logo-bernhardt Baltaci

Unicars.cz SPŠS Valašské Meziříčí

Renovace dveří a zárubní Jakubec

TEXTIL Jaroslav Vlčnovský

Autor: Redakce

1.10.2015
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
25

Kam o víkendu? Na zabíjačku, tancovačku i vláčky

Sigma - Sparta 1:0, květen 1998. Marek Heinz (vlevo) v souboji s Petrem Papouškem ze Sparty
8

Kdy Sigma doma porazila Spartu? Hrála tehdy v pruhovaném a rozhodl Heinz

Pirát z Olomouce je ve vedení Sněmovny. Nesmím přibrat, usmívá se Vojtěch Pikal

ROZHOVOR / Místopředseda Pirátské strany Vojtěch Pikal z Olomouce byl také zvolen místopředsedou Poslanecké sněmovny.

Audi odstřelilo volkswagen v protisměru, tři zranění

Tři lidé se zranili při nehodě, která se stala ve čtvrtek 23. listopadu v osadě Bergov u Javorníku. 

V Jeseníku chystají celoroční sáňkařskou dráhu, unikátní ve střední Evropě

Sáňkaři z Jeseníku se přiblížili svému cíli vybudovat přírodní sáňkařskou dráhu. Ta nad městem v druhé polovině minulého století stávala a na závody se do Jeseníku sjížděly sáňkařské špičky z Česka i okolních států.

Překvapilo mě, že řidiči jeli dál, vzpomínal oceněný hasič

Medaili Za záchranu lidského života dnes převzal z rukou hejtmana Ladislava Oklešťka třiatřicetiletý Roman Grosič z Jeseníku. V červnu letošního roku neváhal poskytnout první pomoc cyklistce, která se těžce zranila při pádu na silnici v Jeseníku. Ocenění ho potěšilo a jak uvedl, udělal v tu chvíli něco, co považoval za povinnost.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT