Již několik týdnů jsem součástí rozmanité kultury Indie.

Díky škole CARITAS VOŠs Olomouc, na které studuji, se mi naskytla příležitost vycestovat na zahraniční praxi do pro nás Čechy exotické země.Naše tříměsíční praxe začíná v okrajové části rozlehlé Mumbaie, v Panvelu.

Na indickou půdu jsme přistály v ranních hodinách a hned jsme byly pohlceny naprosto jiným světem. Před letištěm na nás čekala Indie v celé své kráse.

Prodavači na nás pokřikovali z různých obchodů: „Exchange money!" „Buy water!" „Take taxi!"

Do jednoho typického staršího taxíku jsme mírně se strachem zasedly. Auto nedokázalo vyvinout větší rychlost než šedesát kilometrů za hodinu, což mi přišlo jako velká výhoda.

Místní provoz se mi zdál velmi chaotický a nepřehledný. Všude přítomné troubení aut nás provází po celý pobyt a prapodivné předjíždění je zde na denním pořádku.

Směrem z centra města jsme s upřeným pohledem sledovaly dění na ulici. Město se probouzelo a Indové otevírali své krámky se všemožným zbožím. To prodávali v příbytcích postavených z různých materiálů či v dolních místnostech zděných domů.

close Organizace The Bethany Society se snaží o obnovení lidské důstojnosti pomocí sociální práce s chudými a vyloučenými kmeny zoom_in

Před domky postavenými ze dřeva, plastu a kusů látky pospávali na ulici ženy, muži i děti. Jinde se už ohřívala skupinka Indů kolem rozpáleného ohně. Velmi často jsme mohly zahlédnout psy hledající ve všude ležících odpadcích něco k snědku.

Taxi nás v pořádku dovezlo až k vlakovému nádraží, kde jsme okusily jízdu místním dámským kupé. Upravené a krásně ozdobené Indky byly zaujaté naší světlou pletí a velkými batohy. Pozorujíce skrze chybějící dveře krajinu jsme zahlédly první posvátnou krávu. Krajina byla jen zřídka osídlena lidmi.

Kam s odpadky? Na zem!

Vlak nás dovezl až do Panvelu, kde již čekala autorikša. Ta nás dovezla mrazivým ranním vzduchem až do organizace The Bethany Society. Tato organizace se snaží o obnovení lidské důstojnosti pomocí sociální práce s chudými a vyloučenými kmeny.

Zde nám bylo potěšením poznat další indický zvyk pohostinnost. Bethánské sestry spolu s dětmi nás přivítaly krásnými místními tradičními tanci a písněmi. Sestry nás také hostí typickým čajem a jídlem, které je pro nás Evropany velmi pálivé.

Dostaly jsme jeden velmi pálivý kousek jídla. Neměly jsme odvahu ho dojíst a nevěděly jsme, co s ním na ulici máme dělat.

Odpadkové koše se na ulicích nevyskytují a ležící odpadky jsou součástí běžného života. Místní učitelka nás přesvědčila o tom, že kousek jídla máme odhodit na zem. Po našem činu řekla: „Welcome to India!"

Andrea Blažková, studentka, CARITAS-VOŠs, Olomouc