Není tomu více než šest týdnů, co jsem odjela na zahraniční praxi do Indie. Exotická země na mě působí mnoha odlišnými tvářemi. Různorodá kultura mi ukazuje stále nové a nové věci.

Dvě z nich je však možné vidět v každodenním indickém životě. Na jedné straně chudá Indie se všemi svými typickými barvami, vůněmi a ulicemi. Na druhé straně, jakoby z jiného světa, bohatá Indie se všemi „západními" vymoženostmi.

Díky svojí praxi jsem se ocitla ve velkoměstě Pune v okrajové části Vadgaon Sheri. Přestože se tu dříve nacházela typická indická vesnice, dnes je tu možné nalézt několik luxusních předměstí. Jedno takové se jmenuje Sun City.

Při vstupu do tohoto moderního světa je nutné projít branou a podrobit se drobné kontrole. Nachází se zde moderní barevné paneláky s balkonky, okrasnými květinami a širokou ulicí osvícenou vyzdobenými lampami.

Návštěvníci zde také narazí na fontánku uprostřed volného vybetonovaného prostranství a luxusní auta v garážích. Lidé oblečení v džínech a tričkách našeho stylu či pánové nosící obleky, se spěchem míří do svých domovů nebo do některé z dobře placených prací.

Při bližším pohledu na tento bohatstvím přetékající svět je možné vidět práci migrujících obyvatel.

Lidé z chudých vesnic, kde nemají možnost najít zaměstnání, často za prací migrují do cihelen či do velkoměst. V Sun City pracují jako dělníci při stavbě honosných apartmánů.

Muži za tuto těžkou práci dostávají přibližně v přepočtu šedesát korun na den. Na stavbě také pracují ženy, ty mají denní plat nižší.

Sun City slum

Jejich obydlí nazývané Sun City slum se rozkládá nedaleko barevných paneláků. Oni ovšem bydlí v jakýchsi budkách postavených z několika kusů plechu. Žijí, jak se říká, z ruky do huby.

Děti těchto obyvatel kvůli časté migraci nechodí pravidelně do školy. Některé z nich zůstávají celé dny ve slumu a starají se o mladší sourozence, myjí nádobí, chodí pro vodu či vaří.

Na migrující rodiny se zaměřují některé neziskové organizace. Jednou z nich je i organizace H.O.P.E., v nichž vykonávám odbornou praxi. Ta nabízí dětem, ve svém taktéž z plechů postaveném denním centru, vzdělání.

Vést výuku v takovém denním centru není vůbec lehký úkol kvůli velkému věkovému rozdílu migrujících žáků. Organizace takovéhoto typu dávají dětem naději v novou budoucnost a v lépe placenou práci.

Přestože je Indie jedna z nejrychleji se rozvíjejících zemí, její značnou část obyvatel tvoří ti nejchudší. Kvůli korupci a využívání levné pracovní síly zůstávají tito chudí stále chudými. Dalším důvodem jejich přetrvávající chudoby může být také zakořeněný kulturní systém. A pro to vše není takovýto obrázek dvou odlišných světů ničím výjimečným.

Andrea Blažková, studentka CARITAS-VOŠs, Olomouc

PRVÍ DÍL indické praxe: Zaujaly jsme pletí a velkými batohy