Zatímco v České Republice se oslavuje během roku pouze několik křesťanských svátků, jako Velikonoce či Vánoce, v Indii, i kvůli rozmanitosti náboženství, se oslavují různé festivaly několikrát za měsíc.

Během své praxe mohu pozorovat, jak náboženství ovlivňuje každodenní život všech Indů.

Nejrozšířenějším náboženstvím je hinduismus a jeho různé směry. Hinduisté věří, že jednoho dne dosáhnou osvobození z koloběhu života.

Každou chvíli mohu být svědkem náboženských oslav, poutníků mířících na posvátná místa či drobného uctívání božstva. Jednoho takového uctívání se mi poštěstilo zúčastnit.

V dopoledních hodinách jsme se vypravili rikšou do jedné z vesnic, kde bethanské sestry zřídily školu v cihelně. Jeli jsme se podívat na to, jak probíhají závěrečné zkoušky migrujících dětí, a na oslavy boha Ganéši. Místní chrám nabídl dětem prostory k výuce, a proto jsem to na oslavy hinduistického boha neměla daleko.

Před dveřmi chrámu byly vysypané krásné, barvami hrající ornamenty, které často pozoruji i před indickými domácnostmi. Po pár krocích jsem vstoupila do malého chrámu složeného z čtvercové místnosti, ve které se uprostřed nacházel kamenný ovál. Na něm byla z hlíny vymodelovaná usmívající se sloní hlava indického boha Ganéši.

Ten je často uctíván jako bůh úspěchu a vzdělanosti. Nad dveřmi se nacházel zvonek, který slouží podobně jako posvěcená voda při vstupu křesťanů do kostela. Sochu boha již zdobilo několik květin, část kokosového ořechu a hořící vonné tyčky.

Andrea Blažková z olomoucké Caritas na své cestě po Indii

Andrea Blažková z olomoucké Caritas na své cestě po Indii

Měla jsem štěstí a jeden věřící hinduista zavítal poklonit se svému bohu. Zazvonil na zvonek, poklekl, rozbil kokosový ořech a kokosovou vodou pokropil oltář. Poté zavěsil své barevné květiny navlíknuté na provázku k ostatním.

Znovu poklekl a poté odešel. Já jsem se také vrátila k dětem a společně s jejich učitelkou jsme se vydaly na místní pouť, která se podobně jako v Česku koná jednou za rok.

To je však jediný znak, který spojuje naše oslavy s indickými. Místo moderních kolotočů jsem s úžasem sledovala ručně poháněný stroj a houpací železné lodičky z mého dětství.

Prodavači ve svých posuvných vozících nabízeli vlastnoručně vyrobené nápoje, které nalívali do skleněných lahví známých světových značek limonád. Bylo možné si také koupit zmrzlinu či některou z ozdob od prodavačů, kteří své rozmanité šperky vybalili na zemi v úzké uličce mezi obydlími. B

yla jsem pod palbou zvídavých pohledů, několika milých úsměvů a pro mě neidentifikovatelných vět místních lidí. Po několika metrech přehlídka náramků, náušnic a náhrdelníků skončila a my jsme vesničku Chichpala Wadi opustili.

Přes odlišné náboženství, odlišné oslavy pouti a celkově odlišný život indických lidí si tato cizí země získala mé srdce. Radím proto všem alespoň jednou za život překročit hranice našeho státu a objevit stejně jako já něco nového a inspirujícího.

Andrea Blažková, CARITAS VOŠs Olomouc