Její syn v 70. letech onemocněl těžkou formou dermatomyozity po očkování proti žloutence. Bylo mu devět let.

Dana Vargová svého dospělého Julka podporovala, když za hluboké normalizace složil řeholní dominikánské sliby a přijal jméno Augustin podle svého oblíbeného filozofa a světce.

Julek zůstal doma s rodiči v bytě v tehdejší Leninově ulici v Šumperku. Místo se proměnilo v magnet nejen pro estébáky, ale hlavně pro studenty.

„To bylo i dvacet návštěv denně. Viděli v něm někoho, kdo je vyslechne, pomůže jim radou. Byl silný, byť se ani nepostavil na nohy," vypráví Dana Vargová, která svého syna vozila na výslechy StB. Julek vždy všechna obvinění popřel.

Na estébáky a komunisty šla jinak než její syn. Hrozila jim božím trestem a to prý fungovalo: „Oni byli pověrčiví! Opravdu. Tajně chodili do kostela a strašně se báli, že je tam někdo uvidí. No to byla legrace! Jednou na výslechu po mně chtěl estébák, abych podala vysvětlení, kdo a za kolik nám dovezl ze Západu léky. Já toho vyšetřujícího policistu znala, vždyť jsem učila jeho syna. Přísně jsem se podívala a povídám: ,Kdyby byl váš syn nemocný jako Julek, vy byste to pro něj neudělal! Styďte se. No, a měla jsem pokoj," vzpomíná Dana Vargová.

Paní Dana pomáhala Julkovi i s tiskem letáků a protestních textů, velkou pomocí byl tehdy počítač za 60 tisíc korun, na který se složili studenti a kněží. Nakonec s Julkem prožila euforické chvíle v listopadu 1989, kdy se její syn v Šumperku symbolicky postavil do čela protestujících. S velkým nasazením se pak o něj pečovala až do jeho smrti v roce 1996.

Cena Paměti národa je udělována lidem, kteří svými činy prokázali, že čest, svoboda a lidská důstojnost nejsou prázdná slova.