V jakém stádiu jsou jednání o strategické průmyslové zóně na letišti v Bochoři?
Jednání probíhají na úrovni vlády a pevně věřím, že jsou v závěrečném stádiu. Myslím si, už že je na čase, aby rozhodnutí padlo, protože ho nelze neustále odkládat. Prodlužující se nejistota nikomu neprospívá. Tipoval bych, že vláda tuto věc během dubna projedná finálně s tím rozhodnutím, ve které skálopevně věřím – tedy variantou pro zachování letiště – a zároveň umožnění daleko intenzivnějšího rozvoje pronájmu těchto prostor pro nejrůznější subjekty, které o to mají velký zájem.

Kolik firem má o využití areálu bochořského letiště zájem? A z jakých jsou odvětví?
Je jich téměř čtyřicet a další čekají na to, jaké rozhodnutí vlády ve věci padne, aby si zde prostory pronajaly. Už dnes je zde zaměstnáno přes dvě stě padesát lidí. A LOM Praha, který letiště spravuje jako státní podnik, zřízený ministerstvem obrany, z toho má nezanedbatelný příjem. Kromě leteckého průmyslu je zájem z nejrůznějších oborů. Vzniká tedy daleko pestřejší paleta nabídky profesí, než kdyby zde vzniklo třeba obří skladiště. Portfolio profesí by do budoucna mohlo být nesmírně široké.

ČTĚTE TAKÉ: O bochořské letiště má zájem řada drobných investorů

Přerovské letiště má dlouhou historii – zažilo nacistickou okupaci i vpád spojeneckých vojsk v roce 1968. V minulosti sloužilo jako vojenská základna a působili zde piloti stíhaček, bombardérů, i vrtulníků. Jak vnímáte skutečnost, že by mohla být zdemolována unikátní přistávací dráha?
Zničit letištní plochu, která má svou obrovskou hodnotu – a dnes i bezpečnostní a strategickou, protože je to nejvýchodnější letiště v republice tohoto rozsahu, by bylo nemoudré. Armáda ho dnes využívá jako své záložní letiště a konají se zde cvičení, kterých byly jen loni desítky. Zároveň chceme využít prostor pro to, aby zde vznikly další firmy a nová pracovní místa. Už od počátku jsme to takto nastavili a není pravda, co tvrdí naši oponenti – že bychom chtěli letiště monopolizovat pro sebe. To je absolutní nesmysl. Chceme ho maximálně otevřít a děláme pro to všechno, co je v našich silách.

Bezpečnostní situace se v posledních letech výrazně změnila. V případě, že by bylo bochořské letiště zrušeno, trvá armáda na tom, aby bylo vybudováno nové? A kolik by to stálo?
Armáda letiště potřebuje i z titulu svých aliančních závazků. Každá členská země NATO má mít záložní letiště s touto kapacitou. My takové nemáme a pořízení nového by stálo přes dvě miliardy korun. A tady jen náklady na zničení toho funkčního – vždyť ranvej má dva a půl metru betonu do hloubky – by byly obrovské. Blíží se miliardě. Nedovedu si představit, že někdo může úplně vážně navrhovat, aby se zničilo něco za tolik stovek milionů s tím, že to úplně zplanýruje. S tím, že tu není žádný strategický investor. A ani není na obzoru. Takže by se to zplanýrovalo pro koho? To v tuto chvíli nikdo neví. S průmyslovými zónami, ve kterých se utopily miliardy, máme velmi bolestivou zkušenost. Myslím si, že opakovat něco takového, by byl velký Kocourkov.

Co bylo cílem vaší úterní návštěvy na letišti v Bochoři? S kým jste jednal?
Návštěvu regionu jsem začal už včera a tady na letišti jsem se chtěl potkat s ředitelem LOMu, ale promluvit si i s někým z radnice. Důvodů ale bylo více. Když o něčem rozhodujete nad papírem, tak je to úplně jiné rozhodování, než když vidíte tu plochu tak, jako teď já. Vidíme tu funkční, velmi slušně vybavenou řídící věž, ale také další budovy, které jsou ve velmi dobrém stavu. Představa, že přijede buldozer a všechno srovná kvůli něčemu, co vůbec není ani na horizontu – myslím toho velkého strategického investora, je pro mě nemyslitelná. Je dobré na místo zajet, a proto jsem tady. Aby to člověk viděl čerstvýma očima a mohl před vládním rozhodnutím, které nastane za týden, za dva nebo za tři, argumentovat.

Už znáte termín, kdy se bude o dvou variantách strategické průmyslové zóny v Bochoři jednat?
Záleží na ministru průmyslu a obchodu Janu Mládkovi, kdy tento materiál předloží. Minulé jednání vlády bylo přerušeno a my teď dolaďujeme svou argumentaci pro variantu s letištěm, protože jsme naprosto přesvědčeni, že je ekonomičtější a správnější.