Vztek si chodím vybíjet do lesa, kde střílím bažanty, srnce a muflony. Naučili mě to kamarádi a je to pro mě ta nejlepší relaxace – fantasticky si při tom vyčistím hlavu... Tímhle citátem se už před lety proslavil bývalý místopředseda sněmovny za ČSSD František Brožík.
Není však podstatné, za kterou partaj autor tohoto výlevu kopal. Myslivecká lobby se vyznačuje tím, že je „průřezová". Bez ohledu na politickou příslušnost se myslivci vždy dohodnou. Klasickým příkladem byla spolupráce bývalého předsedy Českomoravské myslivecké jednoty a senátora Jaroslava Palase z ČSSD (předtím byl i ministrem zemědělství) s jeho zásadním ideovým kritikem, poslancem ODS Jiřím Papežem, jenž dělal v jednotě místopředsedu. Podle odhadů Dotyku bylo v 90. letech ve sněmovně mezi dvěma sty poslanci až několik desítek myslivců, dnes je jich sice méně, ale vliv mají stále a jsou mezi nejrůznějšími politickými uskupeními.
Bývalý předseda Českomoravské myslivecké jednoty, ministr zemědělství a senátor za ČSSD Jaroslav Palas (vlevo, vpravo současný ministr zahraničí Lubomír Zaorálek) byl svého času synonymem pro myslivecký lobbing.
Bývalý předseda Českomoravské myslivecké jednoty, ministr zemědělství a senátor za ČSSD Jaroslav Palas (vlevo, vpravo současný ministr zahraničí Lubomír Zaorálek) byl svého času synonymem pro myslivecký lobbing.Autor: Deník
Další vlivný člen myslivecké společnosti – šéf Agrární i Potravinářské komory a přítel prezidenta Zemana Miroslav Toman.
Další vlivný člen myslivecké společnosti – šéf Agrární i Potravinářské komory a přítel prezidenta Zemana Miroslav TomanAutor: Deník
I mezi významnými byznysmeny či lobbisty je samozřejmě spousta těch, kteří myslivost řadí ke svým vášním. Namátkou například agrární velkopodnikatel Gabriel Večeřa či lobbista spojovaný s ODS Pavel Dlouhý (tento „kníže z Hluboké" svého času tahal za nitky ze svého stanoviště v restauraci příznačně zvané Hubert – podle patrona myslivců). S puškou do lesa rádi mířili či míří miliardáři Tomáš Chrenek, Leoš Novotný (po prodeji své firmy Hamé si koupil od státu i oboru Radějov) nebo vlivný šéf Agrární i Potravinářské komory a sympatizant prezidenta Zemana Miroslav Toman.
Miliardář Tomáš Chrenek patří k těm, kteří rádi zamíří s flintou do lesa.
Také miliardář Tomáš Chrenek patří k těm, kteří rádi zamíří s flintou do lesa. Autor: Deník
Myslivci zkrátka mají silnou základnu mezi mocnými tohoto státu – ale také „v podhradí". Přestože členů jejich jednoty ubývá, pořád jich je na 60 tisíc. Snahu prosadit své zájmy prezentuje myslivecká lobby výrazně i dnes, kdy se jedná o novele příslušného profesního zákona.
Za desetiletí komunismu si „lidoví myslivci" příliš navykli nadřazovat své zájmy ostatním. Tenhle přístup přetrvává i více než čtvrt století po pádu komunismu. A jeho důsledky? Přemnožená zvěř ničí lesy i louky. Naopak vzácná zvířata – šelmy, dravé ptáky – myslivci mnohdy nezákonně hubí. Vlastníci pozemků často nejsou pány na svých vlastních polích a loukách: musí se podvolovat zájmům myslivců. Sílí snahy pokutovat návštěvníky lesa za „rušení zvěře", snahy uzavírat obory nebo části lesů před veřejností.
Zdá se, že situaci nezlepší ani už zmiňovaná novela mysliveckého zákona. Přitom je co napravovat.
Přemnožená zvěř
O přemnožení zvěře – srnčí, jelení, divočáků – existují jasné důkazy. V roce 2015 uskutečnili odborníci ze dvou lesnických ústavů šetření, z něhož vyplývá tristní stav poškozených porostů. Mladé stromky jsou poničeny zvěří už zhruba ze 60 procent, nejhůře na severní Moravě a v západních Čechách. To představuje nárůst poškození o 15 procent oproti roku 2010.
Jak to v současné době se zvěří vypadá, popisuje Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů (SVOL), které s mysliveckou lobby svádí marný boj. SVOL srovnává dnešek s obdobím první republiky, které je často samotnými nimrody označováno jako zlaté období české myslivosti. Tehdy se však lovila převážně drobná zvěř, stavy spárkaté zvěře byly výrazně nižší a jejich značná část – daňci, mufloni, jelen sika a zejména černá zvěř – byla navíc chována pouze v oborách.
Černá zvěř, jež se dříve prakticky nelovila, dnes představuje velký problém i pro některé obce.
Černá zvěř, jež se dříve prakticky nelovila, dnes představuje velký problém i pro některé obce. Autor: Shutterstock
Podle údajů sdružení se například odstřel mufloní zvěře kolem roku 1925 pohyboval v desítkách kusů, ale v současné době se loví více než 9 tisíc kusů. Černá zvěř se v roce 1925 prakticky nelovila, v roce 2012 se už ulovilo více než 180 tisíc kusů. Odstřel jelena siky se za uvedené období zvýšil 45krát.
Na druhou stranu například koroptev polní z přírody téměř vymizela, a to roční úlovky před 70–80 lety dosahovaly více než dvou milionů. Také zajíci jsou dnes na pokraji přežití. SVOL přitom jednoznačně říká, že zvěř do lesů samozřejmě patří, ale česká krajina nemůže být „velkovýkrmnou" divokých prasat či srnčí zvěře.
„Jeleni nám okoušou všechno, od jalovců po dvacetileté stromy. Každý rok mám škody za tisíce korun. Tu práci, co jsme na tom za desítky let udělali, nám ale nikdo nezaplatí," citoval například před časem týdeník Faktor S nešťastné obyvatele obcí v okolí České Kamenice v Lužických horách. Výmluvný byl ovšem důvod, proč nechtěli uvést své jméno. Ze strachu, protože „každý druhý v kraji je nimrod" a členy mysliveckých spolků jsou i obecní zastupitelé, policisté nebo chalupáři z měst. Kdo nejde s nimi, měl by raději mlčet...
Jen škody na lesních porostech kvůli přemnožené zvěři dosahují podle různých odhadů až několika miliard korun.
Jen škody na lesních porostech kvůli přemnožené zvěři dosahují podle různých odhadů až několika miliard korun. Dotyk samozřejmě požádal o reakci také Českomoravskou mysliveckou jednotu. Jádro odpovědi jednatelky Martiny Novotné je zřejmé: za vše můžeme my, návštěvníci lesa. Její vyjádření stojí za plné ocitování: „V poslední době je vytvořena řada studií, které dokazují to, že spárkatá zvěř potřebuje mít klid na svých denních stávaništích. Dnešní návštěvníci lesa vůbec nerespektují přírodní zákonitosti lesa, opouštějí lesní turistické cesty, prolézají houštinami a v neposlední řadě jsou velice hluční. Zvěř se v takovýchto podmínkách dostává do potravního stresu, kde působí škody v místě, kde se nachází."
Přemnožená zvěř ničí lesy i louky.
Přemnožená zvěř ničí lesy i louky.Autor: Shutterstock
Bez peněz do lesa nelez
Řečeno hodně eufemisticky, příliš sebereflexe z předchozího vyjádření myslivecké jednoty, která je bezkonkurenčně hlavním reprezentantem nimrodů, neplyne. Na vlastní kůži lze přitom často zažít i velmi výrazné příklady myslivecké arogance.
Vzpomínám na jeden výlet na východ republiky, kde jsem se chystal přespat „pod širákem" v lese. Na kraji lesa mě ale nekompromisně zastavilo několik zarostlých mužů v zeleném a bez pozdravu nařídili: „Koukej se votočit a mazat, támhle vzadu u toho baráku zalehni na zem a ani se nehni, jestli nechceš přijít k úrazu." Nijak jsem čtyřem rozparáděným pánům s puškami neodporoval, a nakonec jsem bez újmy strávil noc na jednom posedu po úvaze, že na ten snad střílet nebudou...
Nejde však zdaleka jen o podobné epizodky, ale o celkový přístup mnoha lidových myslivců k „ostatním" lidem. Myslivecká stráž může například vyhodit houbaře z lesa, totiž z „prostoru honitby". Kdo odmítne, dostane pokutu. Podle současného zákona deset tisíc korun, podle jednoho z návrhů v chystané novele ale v budoucnu trojnásobek, třicet tisíc.
Myslivecká stráž může vyhodit „nemyslivce“ nejen z lesa, ale i z volné krajiny – jinak řečeno z „prostoru honitby'. Kdo odmítne, dostane pokutu.
Myslivecká stráž může vyhodit „nemyslivce" nejen z lesa, ale i z volné krajiny – jinak řečeno z „prostoru honitby". Kdo odmítne, dostane pokutu.Autor: Shutterstock
Proti záměru se tentokrát už zvedla vlna odporu, například Daniel Pitek ze Strany zelených inicioval petici ironicky nazvanou Bez peněz do lesa nelez.
Myslivecká jednota na téma zákazu vstupu do lesa, který v určité době praktikují například obory, reaguje opět spíše protiútokem. Podle jednatelky Martiny Novotné to byla Agentura ochrany přírody a krajiny, která „zákaz vstupu do lesa" navrhla. Jenže fakt je ten, že ochranáři počítali v výjimečným zákazem vstupu do několika málo lokalit pro ochranu vzácných živočichů.
Myslivci naopak mohou vládnout na obrovských plochách lesů a polí a na nich určovat pravidla pro přístup veřejnosti. S obrovským problémem se potýkají i vlastníci pozemků. Ten, kdo na nich provozuje honitbu – což jsou často i myslivci bez vlastnického práva k těmto pozemkům –, totiž své právo užívací nad vlastnickým nadřazuje. Když chce sedlák na svém poli zasít, může mít smůlu, pokud tam vládci honitby chtějí pořádat hon.
Myslivci mohou vládnout na obrovských plochách lesů a polí a na nich určovat pravidla pro přístup veřejnosti.
Myslivecká jednota se ve vyjádření pro Dotyk odkazuje na platný zákon, který vztah uživatele a držitele honitby upravuje. A to je právě ten průšvih. Dotčený zákon charakterizoval už před deseti lety tehdejší senátor Karel Schwarzenberg jasně: „Myslivecký zákon v současné podobě představuje tak nesmyslnou normu, že to snad nemá v české historii obdoby. Naposledy se něco podobného asi povedlo říšskému nejvyššímu lovčímu Hermannu Göringovi, ani jeho nařízení nevyšla myslivcům tak vstříc jako dnešní myslivecký zákon."
Nepřítel rys
„Myslivec by se měl především prezentovat láskou k přírodě. Proto je jeho pracovní náplní především péče o přírodu a krajinu, zvelebování přírodních podmínek zvěře a v neposlední řadě také lov."
Těmito slovy popisuje Martina Nováková z myslivecké jednoty na dotaz Dotyku podstatu myslivosti. Bohužel, pokud jde o lov, dopouštějí se sami myslivci často excesů, protože střílejí chráněná zvířata. Ohroženy jsou velké šelmy, tráví se i orli a další dravci.
„Těžko se to prokazuje," připouští lesnický a myslivecký expert Hnutí Duha Jaromír Bláha. Duha vypsala dokonce odměnu 100 tisíc korun za oznámení, které povede k dopadení a usvědčení pachatele, ilegálního střelce rysa nebo vlka, ale zatím se nikdo nepřihlásil. Myslivci drží basu.
Trofejí je pro leckteré myslivce i zakázaný lov rysa.
Například profesor Jaroslav Červený z České zemědělské univerzity ale dělal mezi nimrody anonymní průzkum na toto téma už počátkem století, a zopakoval ho i loni. Z výsledků například vyplývá, že o konkrétních případech pytlačení rysů ví 47 procent myslivců. Pravda, nic proti tomu nedělají a své kolegy kryjí. Přímo k upytlačení rysa se přiznalo přes 14 procent myslivců. Je zaznamenán nárůst počtu myslivců, kteří rysa upytlačili víc než jednou.
Proč to dělají? Jednak se domnívají, že jim dravci ubírají lovnou zvěř. Ve skutečnosti ale platí, že díky predátorům získává zvěř přirozené reflexy, je zdatnější, může mít tedy i lepší trofej, která se nakonec i ekonomicky zhodnotí. Ovšem trofejí je pro leckteré myslivce právě i ten zakázaný lov rysa. Když nemohou střelit lva, zkusí aspoň domácí šelmu.
Autor: Shutterstock
Mimochodem, podle Jaromíra Bláhy je jedním z nejvytrvalejších mýtů nutnost přikrmování zvěře – pro myslivce záležitost posvátná. Do novely zákona se má dokonce zapracovat rovnou povinnost zvěř přikrmovat. „Jenže tahle zdánlivě bohulibá činnost jen udržuje slabé kusy, přemnožená stáda a zvěři vlastně škodí," upozorňuje ekolog.
Myslivci, do zbraně!
Čeští myslivci letos také brojí proti záměru Evropské komise dále zpřísnit pravidla pro držení zbraní. Na stránkách svého profesního časopisu pateticky volají, že Brusel chce místo zostření boje proti terorismu – což je komisí uváděný důvod ke změnám – ve skutečnosti jen zlikvidovat české myslivce.
Lze jistě diskutovat o tom, nakolik je zpřísnění podmínek pro nabytí a držení zbraní výrazným přínosem pro boj s teroristy. Nelze ovšem pochybovat o tom, že i kdyby byly zostřené podmínky v Evropské unii přijaty, žádnou likvidaci myslivců ani citelné omezení držení loveckých zbraní to nepřinese. Spíš je otázkou, co se svými flintami naši lidoví nimrodi mohou vyvést?
Autor: Dotyk
Když totiž v Česku před časem vrcholila vlna hrdinného národního boje proti neexistující migrační vlně, nechal se například jinak celkem rozumný geolog, ekolog a popularizátor vědy Václav Cílek slyšet, že by naši zemi mohli chránit před hordami běženců právě myslivci. Znají terén, jsou organizovaní, vyzbrojení...
A ještě jedno vyjádření na téma myslivců a migrantů je dobré nezapomenut. Vůdce domácích xenofobů Martin Konvička se loni pro Parlamentní listy vyjádřil následovně: „Pokud jde o naše cíle, vždycky říkám, že bychom měli být spíše jako myslivci než jako zahrádkáři. Ne že by nás přitahovalo střílení, ale myslivecká lobby dokáže být mnohem silnější, efektivnější a své zájmy skutečně dokáže prosadit. V tomto smyslu je pro nás tak trochu vzorem."
Selský rozum
Naštěstí se boj o podobu české myslivosti zatím odehrává na parlamentní půdě a v debatních kuloárech. Na jedné straně vedení Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) podporované sympatizujícími politiky, podnikateli a samozřejmě i mnoha řadovými členy. Na straně druhé část kriticky smýšlejících myslivců, ekologů a v poslední době i občanských iniciativ. Výrazně je tu vidět i Asociace myslivosti ČR, založená před několika lety při Asociaci soukromého zemědělství, která v protikladu k „lidové" myslivosti staví myslivost „selskou".
Nejprve, když operujeme termínem „myslivecká lobby", dejme prostor jednatelce jednoty Martině Novákové, jak sama tenhle pojem vnímá: „V poslední době to nemá myslivost v naší společnosti jednoduché. Nejrůznější anonymní subjekty, řada periodik včetně elektronických se předhání se zaručenými zprávami, které myslivost, resp. myslivce očerňují. V současné době je na pořadu dne novela zákona o myslivosti, kde je ČMMJ v rámci připomínkového řízení jen jedna z organizací mezi ostatními subjekty. Pokud se však novela nebude někomu líbit, může se stát, že se někde zase objeví zaručené zprávy, kde se bude psát o myslivecké lobby... Musíme si uvědomit, že připomínkování zákonů, případně vyjadřování se k některým problematikám není myslivecká lobby, ale vyjádření odborné organizace sdružující 65 tisíc myslivců."
Účast v mysliveckém sdružení je jednou z mála věcí, která dnes lidi na venkově spojuje.
Účast v mysliveckém sdružení je jednou z mála věcí, která dnes lidi na venkově spojuje.Autor: Shutterstock
Hodně jinak to ovšem vidí Josef Stehlík, předseda Asociace soukromého zemědělství, sám myslivec a iniciátor vzniku zmíněné Asociace myslivosti. Současná lobby má podle něj kořeny ještě hluboko v komunismu, kdy se myslivost oddělila od zemědělství a přešla k lesnictví. „Rudé panstvo si střílelo jeleny a vytvářela se struktura bafuňářů na okresech, kteří se i po roce 1989 báli, že přijdou o možnost ovlivňovat podobu honiteb," říká Josef Stehlík s upozorněním, že v rozporu s obecným názorem veřejnosti není myslivost spjata výhradně s lesem, ale zhruba 75 procent všech honiteb je na polích a loukách.
„Sedláci, kteří v 90. letech restituovali své statky, neměli tehdy na myslivost čas. Teď už se začínají o honitby sami přece jen více zajímat, ale zjišťují, že jim v nich vládnou ,lidoví myslivci'. Chceme proto především prosadit, aby se podoba honiteb dala měnit podle požadavků vlastníků pozemků, ti přece musejí mít poslední slovo v tom, jak se bude dělat myslivost na jejich majetku," vysvětluje Stehlík.
V rozporu s obecným názorem veřejnosti není myslivost spjata výhradně s lesem, ale zhruba 75 procent všech honiteb je na polích a loukách.
Stejně jako například Jaromír Bláha z Duhy i Stehlík zdůrazňuje, že přes veškerou kritiku má myslivost nepochybně i velmi pozitivní přínos. Při rozumném provozování nejen udržuje vztah lidí k přírodě, ale především na venkově je nezanedbatelný její společenský význam.
Je smutným faktem, že v dnešní době lidi spojuje na vesnici už snad jen účast v hasičském sboru nebo právě u myslivců. Ti jsou schopni ještě uspořádat bál, scházet se v hospodě místo sedět doma u televize nebo počítače. „Drží to venkov aspoň trochu pospolu, lidi si i vzájemně víc pomohou, když jsou oba myslivci. A hon je taky pořád společenská událost, podnikatelé se nemusejí scházet jen na golfu," připomíná Josef Stehlík.
Jde ovšem o to, že by konečně měla skončit v mnoha ohledech nesmyslná až škodlivá doba hájení myslivecké lobby. To si kritici současného stavu slibovali právě od chystané novely zákona, o níž se diskutuje už od loňska.
Například Hnutí Duha navrhuje, aby se po vzoru Saska či Rakouska odvozovala míra plánovaného lovu zvěře od výše škod, které v lese působí. „Navíc u nás už od roku 2008 platí Národní lesnický program, který má tuto metodiku zavést. Jenže ministerstvo zemědělství tomu stále brání," říká expert Duhy Jaromír Bláha.
Návrh novely ovšem tento požadavek ani teď neakceptuje, stejně jako další připomínky nejen ekologů či majitelů honiteb, ale dokonce i ministerstev obrany nebo životního prostředí. Místo toho se v návrzích objevuje třeba snaha ještě více omezit vstup veřejnosti do honiteb.
V poslední době navíc kolují v kuloárech názory, že ministerstvo zemědělství nakonec novelu do sněmovny ani nepředloží. Pod záminkou, že návrh má příliš mnoho kritiků a je třeba na něm ještě pracovat. Ve skutečnosti by to ovšem bylo právě vítězství myslivecké lobby, která současný stav měnit nechce.
Odpověď ministerstva na dotaz Dotyku obavy z tohoto možná i předem připraveného scénáře nijak nerozptýlila: „Vypořádávání připomínek vzešlých z meziresortního připomínkového řízení stále ještě probíhá. Projednává se návrh vypořádání a řeší se rozpory. Text novely bude upraven podle výsledku jednání. Termín předložení parlamentu není v tuto chvíli možné předjímat."