Už ve svých čtyřech letech netrpělivě vyhlížel řezníka před zabíjačkou. „Byly tehdy takové ladovské. Často jsem si lezl do udírny pro klobásu," vzpomíná rodák z Trnového Pole na Znojemsku.

Po práci na brněnských jatkách s kamarádem Pavlem Zapletalem založili v devadesátých letech vlastní firmu. V Rosicích sídlí už víc než dvacet let. „Kdybych se měl znovu rozhodnout, jestli začnu v tomto oboru podnikat, asi bych si to hodně rozmýšlel. Práce je náročná," upozorňuje.

Osolit, ale nepřesolit. Vyudit, ale ne příliš. Podle vítěze soutěže o nejlepší moravské uzené Lubomíra Hadače z Rosic vede k úspěchu zlatá střední cesta.

Tajnou surovinou vítězného uzeného je podle něj hlavně osobní nasazení. „Občas odcházím i v deset večer a budík mám nařízený na třetí ráno," svěřuj se řezník.

Přestože se šedesátiletý muž pohybuje kolem masa celý život, chuť na něj ho nepřešla. „Rád si dám nějakou buchtu, ale masa se přejíst nejde," tvrdí.

Na soutěži ochutnal i výrobky konkurentů. „Některé jsou i lepší než naše, jiné ne. Ale důležitý je názor zákazníků. Je příjemné vidět, že jim naše maso chutná," uzavírá.

ALŽBĚTA NEČASOVÁ