play_fill
Jak vlastně kapela Stracené Ráj začínala?
Ještě jsem u toho nebyl. Myslím, že to bylo v roce 1998, kdy se Marek Ošťádal se svým kamarádem rozhodli, že si založí kapelu. Jako nemuzikanti k sobě přivzali pár kluků a nějak jim to dohromady začalo fungovat.
Hned od začátku hrála kapela v hanáčtině?
První písničky vznikaly jak v hanáčtině, tak v češtině. Tenkrát si kapela nahrála dvě dema, z nichž některé písničky hrajeme dodnes. Od roku 2007, kdy vyšlo naše další CD, jsou už všechny songy v hanáčtině.
Jak dlouho jste vlastně v kapele?
Se Straceným Rájem hraji už deset let, ale dalo by se říct, že jsem úplný Nehanák. Já jen hanácky zpívám, nicméně kdybych měl mluvit dlouho a plynule, asi bych to motal. Co se vystupování týče, je to trochu problém, protože z kapely odešel Marek Ošťádal. Byl takový frontman, který jednotlivé songy uváděl a hlavně uměl perfektně hanácky. Sice se starám o všechno ostatní, ale holt nemám tu hanáčtinu. I když lidi už si na mou češtinu zvykli.
Jak vás vlastně napadlo zpívat v nářečí?
Kluci to prostě měli v sobě. Když je to učitelky ve školách chtěly odnaučit, už to nešlo. Využít toho při zpívání byl prostě dobrý nápad, ale možná jim to ani jinak nešlo.
Jak vás berou vaši fanoušci v Čechách?
Úplně úžasně. Když jsme hráli na Jiráskově Hronově, tak si o nás všichni posluchači mysleli, že jsme Slováci a zpíváme nějakým slovenským dialektem. Když dnes jedem na nějaký koncert do Čech, předem hlásíme, že jsme Hanáci.
Plánujete novou desku. Kdy má vyjít?
Poslední měsíce jsme řešili problém s obsazením kapely. Jak už jsem řekl, odešel Marek a jeho bratr a my jsme stáli téměř před existenční otázkou. Místo toho, abychom pracovali na písničkách k novému CD, museli jsme řešit samotné zachování kapely. Sháněli jsme basáka a kytaristu. Náš bubeník Tomík Utíkal tehdy řekl, že vždycky chtěl hrát na baskytaru, tak tedy vstal od bicích a začal na ni hrát. Najednou nám ale zase chyběl bubeník. Nakonec jsme sehnali Antonína Štěpána, což je mladý konzervatorista a do kapely moc dobře zapadl. To pro nás bylo taky velmi důležité. Obsadili jsme ještě Pavla Bukvu a sestava byla vyřešená.
A jak to teď tedy vypadá s tím CD?
Zrušili jsme všechny koncerty, nechali jsme si jen vánoční trhy v Olomouci a připravili jsme pro návštěvníky několik nových písniček, které souvisí s novým albem. Chtěli bychom ho stihnout během příštího roku a pokřtít ho v letní sezoně. Počítáme s tím, že na začátku roku budeme zavření ve zkušebně a budeme dělat hudbu a psát texty.
Kdy jste si začali připadat slavní?
Asi v okamžiku, kdy nám začali volat organizátoři koncertů a festivalů a chtěli, abychom tam hráli. Začali jsme se potkávat s kapelami, které jsme znali jen z televize, a najednou jsme stáli na stejném pódiu. V rámci našeho neprofesionálního vystupování na hudební scéně už asi slavnější nebudeme, protože bychom tomu museli obětovat spoustu věcí.
Se kterou kapelou byste si chtěli zahrát?
Moc si rozumíme s muzikanty z Fleretů. Jsme si podobní jak žánrově, tak tím, že v rámci svých regionů celkem vyčníváme.
Kristýna Kovaříková
