„Hraní mě i po čtyřiceti letech baví. Musím uznat, že vystupovat dvě hodiny v kusu je náročné, ale to je jen malá daň," prozradil František Nedvěd. V rámci svého koncertního maratónu zavítají i na Olomoucko. Ti, kteří nestihli jejich páteční koncert v Litovli si je mohou přijít poslechnou ve čtvrtek do Olomouckého Kina metropol.

Na Olomoucku vás potkáváme docela často. Máte k tomuto regionu nějaký bližší vztah?

To přímo ne, ale hraje se nám tady moc pěkně. Každé místo má svou osobitou atmosféru a ta litovelská a olomoucká se nám moc zamlouvá. Na Moravě celkově jsou moc příjemní posluchači.

Nastává sezóna hudebních festivalů. Kde budou bratři Nedvědi vystupovat?

Léto je pro nás pracovně velmi náročné, ale přesné termíny zatím nevíme. Hodně hraní máme i během května a června. Hrajeme v mnoha counry městečkách a máme i pár koncertů venku. Neodpočineme si však ani v zimě. Bratří Nedvědi jsou teď u posluchači ve velké oblibě a proto koncertuje prakticky pořád.

Kdy tedy odpočíváte?

Odpočinu si i při koncertování. To, že na nás lidé chodí a líbí se jim to, mě osobně hodně baví a povzbuzuje. Musím ale uznat, že hrát dvě hodiny v kusu je náročné, ale to je jen malá daň. Někde jsem dokonce četl, že zahrát koncert je stejně vyčerpávající, jako přeskládat menší vagon uhlí. Pracovní pausu si dáváme po Vánocích. Lidé se musí finančně vzpamatovat z nákupního šílenství a my odpočíváme. V březnu to většinou vypukne nanovo.

Před rokem jste v jednom rozhovoru uvedl, že už nechystáte žádné nové písničky. Je to definitivní rozhodnutí?

Rozhodně ne. Několik písniček už máme v šuplíku. V současné době se ale věnujeme hlavně živému vystupování. Nicméně mohu slíbit, že všechno bude.

Kolik času zabere práce nad jednou skladbou?

Já jsem spíš vedlejší autor. Písničky skládá spíš můj bratr Jan. Co se týče mě, tak když mám múzu, zvládnu za půl hodiny napsat text a za další půl hodiny melodii. Pokud to dobře sedne, je to hotové za chvilku. Jsou i opačné situace, kdy se do všeho musím nutit, a potom to může trvat i měsíc. U melodie je to stejné. Hodně záleží i na tom, co člověku zrovna přináší život.

Říká se o vás, že jste i vášnivým pekařem. Jak to vypadá v praxi?

To je pravda. Občas si upeču housky, rohlíky i chleba. Je to jednoduché. Kdysi jsem se naučil jeden recept na těsto a z toho zvládnu upéct prakticky všechno. Nechci se chválit, ale peču výborné housky. K jídlu mám vůbec veskrze pozitivní vztah.

Ve vaší kapele hraje i vás syn Vojta. Co říkáte na jeho angažování?

Mám radost z toho, že ho to chytlo. Když byl menší, nevypadalo to tak, ale nakonec asi zvítězili muzikantské geny. Samozřejmě z toho mám velkou radost. Dokonce si už pořídil vlastní kapelu, tak doufám, že nebude mít zaječí úmysly.