O tom, co pro Richarda Pachmana osobnost mistra Jana Husa znamená, i o plánech do budoucna promluvil v rozhovoru pro regionální Deník.

Jak dlouho jste na Husově oratoriu pracoval?
Od prvotní myšlenky na uchopení Husova odkazu formou hudebně-dramatického díla po premiéru uplynuly dva roky. Premiéra prvního nastudování byla v červnu 2005 v pražské Valdštejnské zahradě.

Proč jste si vybral zrovna tuto historickou osobnost a toto téma?
Jsem člověk, který je, jistě jako řada dalších, znepokojen stavem patriotismu i duchovní stránky života naší společnosti. Znáte jinou osobnost našich dějin, která by byla jednotícím momentem v otázce národní hrdosti, mravnosti, morálky a víry? A z hlediska divadelního pojetí je jeho životní příběh neskutečně silný.

Jak se vám hraje role mistra Jana Husa?
Já nevím, jestli Husa nějak hraji. Já ho prostě uchopil svým způsobem a prezentuji ho takového, jaký si myslím, že mohl být.

Při psaní jste vycházel z kázání a z korespondence. Čerpal jste z běžně dostupných zdrojů, nebo dílo ukazuje mistra Jana Husa i z jiného pohledu?
Díky přátelům z Církve československé husitské jsem měl zdroj patnácti knih o Janu Husovi, z nichž ta pro mne nejcennější byla 100 dopisů Jana Husa. Když si přečtete některé z jeho dopisů psaných v kostnických žalářích, pochopíte, jak obdivuhodný člověk to byl. Průvodní píseň oratoria Neodvolám vznikla na motivy Husova předposledního dopisu napsaného v noci před popravou. Psal ji Přátelům pravdy.

Říkáte, že jste olomoucký patriot. Co pro vás znamená uvedení Husova oratoria v Moravském divadle?
Splnění snu!

Pracujete v současné době i na jiných projektech?
Kromě turné s komorní verzí oratoria a každodenních zkoušek velké verze pracuji na částečné dramatizaci své poslední knihy Tylda pro natočení audio verze. Knihu jsem napsal se svým otcem Františkem a je to veskrze olomoucký román odehrávající se z velké části ve 30. a ve 40. letech ve Ztracené ulici, v Komenského ulici, na Bělidlech a v dalších olomouckých místech. Nicméně části odehrávající se v Olomouci jsou ty veselejší. Na rozdíl od těch v Terezíně a na popravištích v Estonsku a v Bělorusku. Jinak několikrát do měsíce moderuji pořad „12 ve 12" na Českém rozhlase Dvojka.

Co vy a malování? Prý se mu věnujete jen od jara do podzimu. Proč právě v této době?
Malování je můj celoživotní koníček. Od šesti let jsem chodil k profesorce Stratilové do lidové školy umění v Olomouci. Po mé poúrazové pauze v letech 2000 a 2001 jsem se pustil do olejomaleb a před několika dny jsem otevřel svou 85. výstavu. A pokud někdy někde uvidíte některý můj obraz, pochopíte, že každý jsem namaloval pouze během slunečných dnů.

Kdy plánujete další výstavu?
Od 9. září bude má nová kolekce obrazů s názvem Srdce vystavena v galerii Cesty ke světlu Zdeňka Hajného v Praze. Uchopil jsem ji jako poctu panu Hajnému, umělci, kterého jsem měl vždy rád a vážil jsem si ho. Na konci roku budou mé obrazy vystavené i v Prostějově. A jistě po loňské výstavě v Olomouci časem vystavím své práce opět tady v Olomouci. Doma.