Pod zdařilou dramatizací fantasy románu Terryho Pratchetta jsou podepsáni Hana Burešová a Štěpán Otčenášek, text inspirovaný adaptací Stephena Briggse vznikl pro pražské Divadlo v Dlouhé.

Olomoučtí inscenátoři tak měli poloviční práci, nepůvodní dramatizaci pouze krátili, adaptovali pro velké jeviště a opatřili několika aktualizacemi.

Po úvodním slově uměleckého šéfa činohry plném paradoxů (inscenovaná parodie opery prý není invektivou na zdejší operu, nýbrž jejím holdem) se ovšem odehraje něco, na co olomoucké publikum dlouho čekalo – výtečné dvouapůlhodinové představení.

Pohádková show

Dvě čarodějky hledají k sobě třetí, a to Anežku Nulíčkovou, nadějnou pěvkyni. Jejich výprava do divadla je korunována odhalením fantoma opery. Jednoduchý příběh s mnoha postavičkami je retardován hojností zápletek a peripetií.

Pohádkovost pratchettovského světa a atraktivitu světa divadelního podporují barvité kostýmy a velkoryse pojatý prostor hostující scénografky Michaely Savovové-Zámečníkové.

Celojevištní malované kulisy zobrazují hlediště opery s lóžemi, do kterých se v závěru děj přesune. Vpravo lešení s vyvýšeným pokojem sólistek se zrcadlem, pod ním kancelář ředitele divadla. Dvojí schodiště a spletité potrubí chodeb budovy, vlevo lustr hrozící pádem.

Kouřové efekty pro naznačení čarodějnické sluje a prkno na pružinách s přibitými lavicemi, na nichž herci simulují jízdu houpajícím se dostavníkem. Hudební složku vyplňují předehry oper a slavné árie pouštěné z reproduktoru.

Začátek je svižný, živý, vždyť se taky jedná o pohled do divadelního zákulisí. Inscenace víceméně neztrácí na tempu, ale bez epizody s přepadením banditů a taneční vložky na píseň Show Must Go On by se klidně obešla.

PODÍVEJTE SE na FOTOGALERII z představení

Závěrečný monolog zloducha Sardelliho v podání excelentního Pavla Juřici o nenávisti k opeře graduje na několikrát, neboť na několikrát „operně“ umírá; po šermování s imaginárními kordy v Othellovi následuje nyní zdařilejší šermování s košťaty.

Hostující režisér Zetel dbá na dramatickou akci a překvapení. Simultánní herecké akce a mizanscény jsou adekvátní prostoru jeviště (rozlehlost scény Moravského divadla) i prostoru děje (ruch zákulisí).

Chce se mi říct: KONEČNĚ někdo našel inscenační klíč pro obrovité olomoucké jeviště! Mezi nejpikantnější patří etudy baletního sboru a sonda do praxe kulisáků; změny scén jsou tak přirozené a rychlé.

Díky kvalitní dramatizaci inscenace nesklouzává k lascivnosti ani lacinosti. Text s mnoha odkazy a citacemi inscenátoři obohatili místními aktualizacemi, například narážkou na diváky opery v závěru („Kámoš dovalil až včíl, já mu to zopakuju,“ říká hanáčtinou divák v lóži v podání Jaroslava Krejčího).

Ansámbl si zaslouží potlesk

Jde o vkusnou a svěží parodii na operní zákulisí a inscenační klišé, jež počítá se situačním humorem a s teatrálním stylizovaným herectvím, kde má prostor improvizace a kde přeřeky platí jako plnohodnotné repliky.

Komické a sebeparodické polohy hercům sedí, zvlášť Miroslav Hruška v roli sólisty příjemně překvapil. Duo čarodějnic Vlasta Hartlová a Naděžda Chroboková se dobře doplňuje.

Jaroslav Krejčí v roli sbormistra dokazuje svůj komický potenciál, nejinak Petr Jarčevský jako nešika Valtr či Zdeněk Svobodník coby kocour Silver.

Projekt si vynutil riskantní nasazení celého ansámblu – celému ansámblu bez výjimky patří potlesk.

Terry Pratchett – Stephen Briggs: Maškaráda Terryho Pratchetta. Režie: Zetel, dramaturgie Miroslav Ondra, scéna a kostýmy Michaela Savovová-Zámečníková. Premiéra v Moravském divadle: 7. listopadu 2008.

Martina Pavlunová