Nejen o tom, ale i o návratu do klubů, sólové kariéře a herectví se zpěvák jedné z nejúspěšnějších kapel současnosti svěřil při poslední koncertní návštěvě Olomouce na sklonku minulého týdne.

Rozhovor

Na podzim minulého roku Kryštof odstartoval a letos dokončil akustické turné po českých a moravských divadlech. Na jeho začátku jste prohlásil, že byste koncertů rád využil k bližšímu kontaktu s fanoušky a povídání si s nimi. Jak moc se to podle vás podařilo?
Je pravda, že zrovna olomoučtí diváci byli trochu strozí. (úsměv) Ale jinak myslím, že se to velmi povedlo. Reakce od fanoušků, ale i od novinářů byly nadšené. Nakonec nám cíl, který jsme si vytyčili – tedy spojení koncertu a povídání si s jeho návštěvníky – vyšel podle představ.

Zanedlouho vyrážíte na klubové turné. Uvažovali jste o tom, že byste pozměnili repertoár a místo osvědčených hitů zahráli z dosavadních alb ty méně známé skladby?
Určitě s tím počítáme. Půjde o téměř dvouhodinové koncerty, takže se určitě dostane i na písničky, které se sice nehrají v rádiích, ale máme je rádi. Už se na koncertování v klubech moc těšíme, na posledních šňůrách jsme střídali velké haly a divadla a už nám trochu scházela ta atmosféra malých prostor a pot fanoušků, kteří stojí metr od pódia.

Na začátek prosince pak chystáte koncert v pražské Státní opeře, kde vás doprovodí gospelový sbor. Jak vlastně tenhle nápad vznikl?
Sbor Alfa Gospel Praises mě vloni pozval na svůj výroční koncert, pro který si sami připravili pět našich písniček. Zkusili jsme to spolu a výsledek byl vynikající. V?kapele jsme pak uvažovali o uspořádání vánočního koncertu a shodli se na tom, že spojení s gospelem by bylo ideální. V dubnu jsme na projektu začali pracovat, výsledek už se pomalu rýsuje a myslím, že fanoušci se budou mít na co těšit. V podstatě navážeme na zmíněné akustické turné, takže i tentokrát zůstane zachována větší komunikace s publikem. Půjde o?takové završení této pomyslné „unplugged“ éry, akustiku chceme teď na dva tři roky uložit ke spánku.

Neměl jste z přípravy projektu trochu obavy? Přeci jen, písně skupiny Kryštof jsou spíše intimní a křehké a popravdě si je nedovedu představit v podání početného sboru…
Naopak, myslím si, že některým písničkám může tohle podání slušet. Slyšel jsem teď poslední desku mých oblíbených Sigur Rós, na které jsou pompézní dechy a smyčce, zní to skoro až hollywoodsky kýčovitě – a přesto jsem měl při poslechu husí kůži. Věřím, že dobré aranže a prostor Státní opery udělají své a pro lidi to může být velký zážitek.

Můžete prozradit, kolik písní by na koncertu mělo zaznít?
Vycházíme z programu akustického turné, takže koncert by měl trvat přibližně dvě a půl hodiny a odehrajeme asi dvacet písní včetně jedné novinky, skladby Tak nějak málo tančím. Text je o třicátníkovi, který se jednoho dne probudí a uvědomí si, že nějak přestal žít, a když byl teenager, stíhal toho mnohem více. Tahle skladba bude zároveň titulní písní k novému seriálu České televize s pracovním názvem Vodáci. Záznam z koncertu pak vyjde na cédéčku. Stanovili jsme si přitom takový bláznivý plán. 1. prosince se uskuteční koncert, kluci to za pět dní smíchají a už 8. prosince bude deska na pultech.

Před nedávnem jste prozradil, že Kryštof stihl připravit zhruba deset nových písní a další řadová deska by mohla vyjít už během příštího roku. Nakonec jste se vydání rozhodli odložit až na začátek roku 2010. Proč?
Částečně za to může právě skladba Tak nějak málo tančím. Mnozí z našich přátel tvrdí, že to je vůbec největší hit, který jsme kdy napsali. Sami téhle písničce hodně věříme a došlo nám, že by byla škoda vydávat hned za rok další desku. Chceme se na ni trochu více soustředit. Předchozí Rubikon byl hodně hitový, oba poslední singly Plán a Atentát měly taky velký úspěch, což pro nás znamenalo vysoko nastavenou laťku. Budeme raději, když se na desce objeví opravdu dobré věci, za kterými si stoprocentně stojíme.

Na turné k albu Rubikon s vámi jako host vystupovala slovenská skupina Peha, kterou v létě překvapivě opustila zpěvačka Katka Knechtová. Neuvažoval jste také někdy o sólové kariéře?
Přiznám, že byly chvíle, kdy jsem tuhle možnost zvažoval, a dostal jsem v tomto směru i několik nabídek. Ale na druhou stranu, jsem s Kryštofem už čtrnáct let, mám kluky v kapele rád a nedovedu si představit, že bych hrál s někým jiným. Navíc od letošního jara jsme se s přítelkyní Martinou stali manažery Kryštofa, takže jde vlastně o takovou rodinnou firmu. Občas si sice z kapely odskočím na nějaký sólový akustický koncert, ale opustit ji natrvalo? To si představit nedovedu. Možná v případě, že bych chtěl více peněz. To většinou frontmani dělají, protože se nechtějí dělit o honoráře. Ale já se radši podělím. (smích)

V minulém roce jste prohlásil, že se chcete na delší dobu vzdát divadelního herectví. Nestýská se vám teď trochu po jevišti?
Na jevišti se pořád ještě zdržuji, na repertoáru činohry Národního divadla mám stále několik inscenací. Ale rozhodl jsem se do příští sezony nezkoušet nic nového. A musím říct, že momentální stav mi vyhovuje. Divadlo mám jako koníček, baví mě, ale dlouho jsem hledal, co je pro mě víc, a vyhrála to muzika. Pokud to půjde, budu se nadále snažit kombinovat Kryštofa a divadlo, ale už ne v tak zběsilém tempu jako dosud.