Na to jsme se zeptali ředitelky divadla Petry Němečkové a uměleckého šéfa Vladislava Kracíka.
Rozhovor
Kolik lidí Divadlem Tramtarie prošlo za posledních pět let?
Petra Němečková: Byla jich spousta. Ze začátku tu působila řada studentů, měli jsme tři tvůrčí týmy. Nyní jsme si vytořili jednu fungující sestavu lidí, kteří se podílejí na chodu divadla.
Podařilo se nám vytvořit si i stálý okruh spolupracovníků – například Konrád Popel, se kterým jsme si opravdu sedli, u nás připravoval letos již třetí inscenaci. V minulosti jsme spolupracovali například s Jirkou Trnkou, který je nyní profesionálním režisérem.
Snažíme se být v kontaktu s lidmi z olomoucké umělecké scény. Dlouhodobě spolupracujeme také s hudebníkem Martinem Peřinou, nově pak i s muzikantem Lukášem Marečkem a dalšími umělci.
Vladislav Kracík: Navíc Divadlo Tramtarie spolupracuje s mladými výtvarníky i z řad studentů Univerzity Palackého. Každé období našeho divadla provází výrazné osoby kmenových výtvarníků. Ze začátku to byla Mirka Němcová a Renáta Osinová. Potom Markéta Rosendorfová, která je s námi už od začátku a v současnosti má na starosti i celý design divadla. Teď jsou našimi hlavními výtvarnicemi Eliška Konečná a Eva Krhutová.
Kolik her jste již nastudovali?
Petra Němečková: Za posledních pět let jsme vytvořili na třicet titulů v samostatné produkci. Děláme kolem pěti inscenací ročně. V současnosti je nejúspěšnější hra I na Batmana občas padne smutek – máme stále plno, navíc nás zvou i do ostatních měst a také na přehlídky. Nicméně například Rozmarné léto bylo prvním vyprodávaným představením a tento stav mu vydržel plné dva roky.
Už se vám podařilo uvést i nějaký propadák?
Vladislav Kracík: Ať už jsme se setkali s jakýmikoli reakcemi, každá z inscenací byla pro divadlo přínosná. V začátcích se nám několikrát stalo, že vznikla hra, se kterou jsme se nestotožnili, ale poslední dva tři roky jsme určitě neměli pocit, že bychom šlápli vedle.
Které představení bylo nejúspěšnější?
Petra Němečková: V současnosti je to určitě představení I na Batmana padne smutek, se kterým jsme byli pozvaní i na přehlídku Třináct plus. Tu každoročně v Praze pořádá Divadlo v Dlouhé. Co se týče výjezdů do jiných měst, tak je největší zájem o pohádky pro děti. S těmi máme třeba i patnáct výjezdů do měsíce, což je opravdu perfektní ohlas.
Vladislav Kracík: Letošní sezona je navíc, co se týče pozvánek na festivaly, naše nejúspešnější.
Jak by podle vás Divadlo Tramtarie mělo za pět let vypadat?
Vladislav Kracík: Naše vize je taková, aby z Tramtarie za pět let byla profesionální a ustálená malá komorní scéna, která bude součástí olomouckého kulturního kontextu.
Petra Němečková: Doufám, že za pět let už nebudeme muset bojovat o každou dotaci a bát se, jestli přežijeme do příští sezony. Věřím, že budeme mít svůj pevný soubor a okruh lidí, kteří se práci v divadle budou moci věnovat na plno.
A jak uplynulých pět let ovlivnilo váš dosavadní život?
Petra Němečková: Tramtarii se musí věnovat veškerý osobní čas. Normální lidé jdou z práce domů, my jdeme z práce do divadla. Tento styl života je spojen i s okruhem lidí, s nimiž se stýkáme. Vlastně nemáme často ani čas potkávat se s lidmi mimo divadlo. Člověk divadlem opravdu žije. Když máme sto padesát představení za rok a většina končí kolem desáté hodiny večer, tak se to jinak než se zápalem ani dělat nedá.
Vladislav Kracík: Pro mě je to splnění tajných studentských snů. Je to trošku zázrak, že se nám to nakonec podařilo. První dva tři roky byly hodně krušné. Spousta lidí nám nevěřila, my jsme pořádně nevěděli co a jak dělat. Neměli jsme podporu od nikoho. Poslední dva roky se to otočilo a to je pro nás odměna.
Petra Němečková: Po nás, kteří stojíme v pozadí Divadla Tramtarie, přichází největší satisfakce až teď, po pěti letech.Odměnou je vyprodané představení a to, že nás zvou na přehlídky. Takže teprve teď se nám daří, co jsme chtěli dokázat – vytvořit fungující divadlo.
Divadlo Tramtarie…
Historie Divadla Tramtarie se začala v roce 2005. „Založili je studenti JAMU, kteří se po půl roce existence divadla vrátili zpět do Brna. Byli jsme parta studentů, kterým přišlo líto, že by myšlenka nového nezávislého divadla měla zaniknout. Vytvořili jsme nový tvůrčí tým a v únoru 2005 jsme poprvné otevírali,“ popsala začátky Divadla Tramtarie jeho ředitelka Petra Němečková.
Za předešlých pět let prošlo Divadlo Tramtarie bouřlivým vývojem jak po personální, tak po umělecké stránce. Z Hodolan, kde původně sídlilo, se soubor na jednu sezonu přestěhoval do Divadla hudby, aby svůj stálý prostor našel ve Slovanském domě, kde působí doteď.
Divadlo je spjato i s dalším uměleckým souborem, a to se Studiem Hořící žirafy, který v Olomouci působil v letech 1994 – 2003. Jeho uměleckou tváří byl český režisér a dramatik David Drábek.
„David byl pro nás velice důležitý hlavně v počátcích. Učil nás na škole, kde s námi připravoval jedno představení. V začátcích jsme se také inspirovali jeho pojetím nezávislého divadla v Olomouci. Divadlo, tak jak jej dělá David Drábek, je také popkulturní, reaguje na současnou společnost, literaturu, filmy, stejně jakou současná Tramtarie. Tematicky se ale lišíme. Myslím si, že spojitost mezi námi vidíme možná už jen my, protože ji spíše cítíme,“ řekl dramaturg.
Za posledních pět let Divadlo Tramtarie připravilo kolem třicítky divadelních představení a jeho dramaturgie se vyprofilovala ve třech směrech.
V dramaturgickém plánu jsou autorské pohádky pro děti, uvádění autorských her z pera současných českých i zahraničních autorů a také moderní zpracování klasických titulů jako bylo představení Klapzubova jedenáctka aneb Sigma mezi mrakodrapy, Rozmarné léto či nejnověji Tajemný hrad v Karpatech.
„Dá se říct, že současný směr je výsledkem pětiletého vývoje divadla. V současnosti jsme s ním spokojení a letos také naše práce začala nést ovoce v podobě vyprodaných představení a také množících se pozvání na divadlení přehlídky. Divadlo jsme tedy nasměrovali správně a nyní v této cestě chceme pokračovat,“ řekla ředitelka divadla.
