Když nedávno přijel na jeden den domů, do Uničova, kolemjdoucí ho na ulici zastavovali a přáli mu hodně štěstí. Příjemně ho to překvapilo.
„Byli to i lidi, které jsem neznal. Jsem rád, že vyjadřují podporu, jak mně, tak mé i rodině. Za to jsem moc rád," říká v rozhovoru pro Olomoucký deník jednadvacetiletý Martin Šafařík.
Do soutěže jste se přihlásil sám?
Sám. Jednou jsem už v SuperStar byl, v roce 2006, ale skončil jsem v divadle. Byl jsem dost mladý a neměl jsem ještě tolik zkušeností. Teď jsem si řekl, že je čas to znovu zkusit. Jsem vyzrálejší osobnostně i co se zpěvu týče. Chtěl jsem do toho jít.
Napadlo vás, že se dostanete tak daleko?
Ne, ale už teď je to pro mě výhra. Říkal jsem si, že bych alespoň tím prvním výběrem mohl projít, když už jsem se v patnácti letech dostal do divadla. Vybrali mě a pak už to nějak šlo a jde dál.
Úplným nováčkem v muzikantském světě ale nejste…
K hudbě jsem se dostal už jako malý, začínal jsem s houslemi a zpíval jsem v různých souborech. Pak jsem hrál i s kapelou, za sebou mám několik koncertů. Muziku jsem dělal naplno ještě předtím než jsem se přihlásil do soutěže. Jako předskokan jsem například vystupoval před koncertem frontmana skupiny Mr.Big, Erica Martina a taky jsem hrál s Davidem Spilkou a Gábinou Gunčíkovou.
close
zoom_in
Zmínil jste jména Davida Spilky a Gabriely Gunčíkové, oba jsou účastníci stejné soutěže. Dostal jste od nich nějaké rady?
Když bylo rockové kolo, David se byl na nedělním přenose podívat. Podporuje mě, voláme si. S Gabčou, už tolik v kontaktu nejsem, má hodně práce, ale když jsem se do soutěže hlásil, mluvili jsme spolu a říkala mi, co a jak. Od ní mám podporu taky.
Co říká okolí na účast v soutěži?
Podporují mě, stejně jako rodina, která jezdí každou neděli na přenos. Šel jsem do toho s tím, že svou kapelu určitě nechci opustit, mám výborné muzikanty.
Nebude vám vadit nálepka SuperStar?
Myslím si, že je to nejrychlejší cesta, jak se dostat k muzice a do showbusinessu. Pro mě to je zviditelnění a že budu mít nálepku SuperStar, to mi vůbec nevadí. Nejtěžší ale asi bude dělat svoje věci, až tam se ukáže, kdo na to opravdu má a kdo se dokáže udržet.
Váš šálek čaje, jak se říká, je asi hlavně rocková muzika…
Poslouchám jak rock, tak i pop, v soutěži sem asi jediný rocker. Snažíme se vybírat spíš rockovější věci, ale jestli se dostanu dál, tak budu mít možnost zpívat i trochu jiný styl. Rocková muzika mě baví a určitě nějakým podobným směrem, bych se chtěl ubírat i ve vlastní tvorbě. Chtěl bych zpívat česky.
Už jste dostal pracovní nabídky, oslovil vás někdo?
Nabídky už nějaké jsou, i na desku, ale o tom bych ještě nechtěl úplně mluvit. I kdyby ale nabídky nebyly, začal bych makat na desce sám. Návrhy ale přišly a využiji ty nejlepší.
S veřejnými vystoupeními máte zkušenost, ale tohle plná sportovní hala. Jak se vám zpívá?
Jezdil jsem koncerty spíš po klubech, neměl jsem možnost zpívat před tolika diváky a je to určitě zkušenost. Člověk se soustředí jak na zpěv, tak na to, co se říká na generálních zkouškách, na kamery, na všechno ostatní kolem. Je to těžké, mnohem těžší než obyčejném koncertě. Ale užívám si to, mám to rád a beru to jako koncert.
Porota vás zatím hodnotí hodně kladně, je jejich podpora pro vás důležitá?
Jsem za to strašně rád, že se líbím zrovna takovým profíkům, jako jsou oni tři. Ale je to hodně na lidech. Nebudu jezdit koncerty pro profesionální muzikanty, ale pro obyčejné lidi a těm se to musí líbit. To, že mám kladné ohlasy u poroty je ale jen dobře a myslím si, že mi to dodává sílu do dalších kol.
Byla už nějaká písnička, kterou jste si vyloženě přál zazpívat? Co budete zpívat teď v neděli 21. dubna?
Určitě jsem si chtěl zazpívat písničku Proklínám od Janka Ledeckého. Mám ji dlouho rád a když jsem se dozvěděl, že právě Janek Ledecký s námi bude zkoušet, tak to byla velká výzva. V neděli bude kolo věnované legendám s velkými jmény zahraničních kapel. Budu zpívat zase rockově a lidé se budou mít na co těšit, bude to trochu v pohybu. Takže jako při Metallice ukážu show.
Finalisté bydlíte společně v jednom domě, jak to zvládáte a vídáte se s rodinou?
Rodiče vidím jen v neděli po přenose. Jsme tam od rána, zkoušíme a pak večer, když všechno skončí, je člověk tak unavený, že ani moc nevnímá, co mu rodina říká. Ale jsem strašně rád, že vždycky přijedou a podporují mě. V Uničově jsem byl jednou a taky jsem se stavil za babičkou, sice to bylo s televizním štábem, ale byl jsem rád, že jsem doma. Ve vile jsme většinu času, občas je znát trochu ponorka, ale máme i možnost jít ven, mezi lidi a odreagovat se. I když nejsem s rodinou, mám tady aspoň Terezku ( přítelkyně a soutěžící Tereza Mandzáková – poznámka redakce), se kterou teď trávím asi nejvíc času.
Lze už teď říct, že vám soutěž změnila život?
Život se mění den ode dne a člověk tady získá spoustu zkušeností. Byli jsme v Bratislavě na autogramiádě, kde jsme zažili první kontakt s fanoušky a bylo to strašně příjemné. Takže život to určitě už teď mění. Jsme vidět v televizi, v novinách, píše se o nás. Ale beru to tak, že hlavně konečně můžu dělat to, co mě baví, a že muziku můžu dělat na přímo. Soutěž mi v tom zatím jen pomáhá a já si to užívám.
