Shakespearova tragédie o žárlivosti – příběh tak známý, citovaný, na téma žárlivosti často zúžený.

V upraveném překladu Antonína Přidala je monologů poskrovnu, slovní ekvilibristiky úměrně. Hraje se zvláště o Jagově křivdě ústící v pomstu.

Totiž Jago je hlavní postava, ten, jenž jedná, resp. manipuluje druhými, a ve svém intrikování proti Othellovi neušetří ani vlastní ženu. A není to pro dvouapůlhodinové představení přece jen málo?

Temná inscenace

Inscenátoři vyšli z Othellovy determinace cizince, na něhož postavy nahlížejí s xenofobními předsudky. Jeho „odlišnost“ naznačili poloobličejovou maskou, etnickou příslušnost černým kostýmem, čímž se vyhnuli komickému načerňování obličeje.

Jenže strohá scénografie odkazující k alžbětinskému divadlu počítá s elevací a obnaženým zákulisím – Othello Jiřího Nebenführa tak i přes tělesné dispozice zaniká v temnotě jeviště, zjevuje se jako úděsný přízrak, monstrum, „zvíře“ vedle krásky Desdemony.

Dlouhé přestavby přece jen unavují, stejně jako tlumené nasvícení herců. Souboje probíhají beze zbraní a akt zardoušení Desdemony se děje za tmy, respektive za rozvleklých patetických světelných střihů.

Rytmus líně plynoucí inscenace zachraňuje hudební doprovod – bubny a „rituální“ zpěvy vedle ženských disharmonických vokálů.

Závěsy z řetězů a pruhů látky proměňují svůj význam v závislosti na kontextu; plachtu z horkovzdušného balonu má divák patrně chápat jako plachtu bitevní lodi i jako pavučinu intrik Jagem upředenou.

Jak si ale vysvětlit čtvero dřevěných jezdících schodišť? Už ochotníci (před)minulého století hrávali na pódiích s dřevěnými schody z hlediště, kam situovali mezihry, neboť za oponou souběžně přestavovali scénu.

Zde fungují jako přídě lodí či interiér hospody; tristní je, že intimní rozhovor Desdemony s Othellem je rovněž na forbíně. Avšak divák po roztažení opony na nový výjev během přestavby jeviště stále čeká…

Hledání hlavní postavy

Prolog předznamenává: Jago držící se řetězů. A připsaný epilog zneklidňuje: senátor přichází za vězněm Jagem s propustkou výměnou za služby – Jago jako „Brutální Nikita“? To je ten přesah?

Dvě nové posily souboru plus dvě hlavní role svěřené hercům doposud vedlejších rolí, to byl risk první inscenace sezony. Vedle stálých opor souboru zaujali Lukáš Král (Cassio) i Desdemona v podání subtilní Lenky Kočišové, jen kdyby ubrala na infantilnosti.

Titulní Jago Zdeňka Svobodníka je ve svém protřelém intrikování bohužel natolik nenápadný, až nevýrazný. Nebenführovi zůstal pouze hlas a gesto jako výrazový prostředek, maska Othella mu brání v projevu, deklasuje ho na post vedlejší postavy, o což inscenátorům nejspíš šlo.

Inscenací Othello neodstartovalo Moravské divadlo sezonu nejšťastněji. S výhledem na nadcházející premiéry věřme, že jejich nastudování nebude mrháním energie jako v tomto případě.

Martina Pavlunová