Poslední desku jste vydal před dvěma lety, chystáte teď nové album?
Písničky si dáváme dohromady, ale letos nic vydávat nebudeme.
Blíží se Vánoce, plánujete ve spojitosti s tím nějaké projekty?
Budu hrát, stejně jako loni, v divadle Hybernia s Ivanou Chýlkovou, Karlem Rodenem a Marinou Vyskvorkinou muzikál Vánoční koleda. Tam budeme vystupovat až do konce roku. Kromě toho jezdíme s kapelou. Jsem teď taky na začátku zkoušení a následné šňůry se Sletem bubeníků, který každoročně dělá Pavel Fajt.
Je pro vás velký rozdíl hraní v muzikálu oproti koncertům?
Ve Vánoční koledě je dobré, že tam hraje živý orchestr a normální herci. Pro mě je to nové v tom, že tam mám taky, protože není malých rolí, pár štěků a můžu si zahrát. V tom se vyžívám.
Působíte i jako producent, máte v tomhle směru teď nějaké nové projekty?
Produkci se věnuji celý život. Nahrávek, co mám za sebou, jsem se dotkl produkčně i autorsky. Rád pracuji na písničkách, které hraji, protože mě to zajímá i ze zvukového hlediska. Dlouhodobě pracuji s Barborou Polákovou. Spolu jsme udělali jednu písničku Sami a pracujeme na dalších. Na jedné skladbě pracuji i s Barborou Zemanovou, takže produkci se věnuji stále.
Nejvíc lidí si Vás asi spojuje s kapelou Lucie, kde teď máte tvůrčí pauzu. Plánuje v budoucnu znovu hrát?
Věřím, že něco vymyslíme.
Kterou z vašich písní máte nejraději?
Nejraději mám písničku Fuck komunismus. Myslím, že je docela aktuální.
Baví vás pořád hrát hity, které jste vytvořil třeba před deseti nebo patnácti lety a které po vás fanoušci vyžadují na každém koncertu?
My hrajeme s kapelou repertoár všech věci, které šly kolem mě. A kdyby člověk hrál písničky, které lidi nebaví, tak by nehrál vůbec. Ono vás pak automaticky baví hrát to, co baví lidi, je to propojené.
Je v muzice ještě něco, čeho byste chtěl dosáhnout? Nějaká ambice?
Vždycky chcete vyrobit něco nového, aby si člověk nepřipadal jako kafemlýnek, který hraje pořád dokolečka. Proto dělám nové písničky, abych vytvořil hudebně a možná i lidsky něco nového.
Inspirujete se ve vašich písničkách vlastním životem? Je v nich nějaká autobiografie?
Občas jsou texty o momentální náladě, o tom, co člověk zažívá. Mám třeba nutkání zapsat si nějakou melodii a stejně je to i s texty. Pak je třeba jen přibarvíte, aby to byla větší zábava.
Připravil jste projekt David Koller versus Agon Orchestra. Jak vás napadla spolupráce s orchestrem?
Ty akustické koncerty mají svoje specifika, protože člověk se na aranžmá musí podívat odjinud. Petr Kofroň, který mi jako producent dělal poslední desku, vede tenhle orchestr a to bylo první, s čím jsem za ním přišel. Chtěl jsem udělat něco jako concerto grosso. Něco jako souboj dvou orchestrů na jednom pódiu a on to napsal. Je to o tom, že ty dvě kapely někdy hrají spolu, každá jiné aranžmá nebo hrají proti sobě a v některých částech se střídají. Když lidi na tuhle hru přistoupí, tak to během hraní pochopí a vtáhne je to dovnitř. Já myslím, že to je zajímavé.
Už víte, co zahrajete posluchačům v Litovli?
My jsme měli minulý týden koncert v Bratislavě a byl to průřez vším, co jsem dělal a něco podobného bude i v Litovli.
KRISTÝNA KOVAŘÍKOVÁ
