V úterý 26. dubna Dan Přibáň přiveze do olomouckého kina Metropol spoustu příběhů i fotografií, které v nejnovějším filmu Trabantem do posledního dechu, ani nebylo možné vidět.

„Tentokrát jsme jeli z Austrálie do jihovýchodní Asie a startovali jsme v australském Perthu. Což je hlavní město západní Austrálie a taky nejosamělejší velkoměsto světa. Jeli jsme pustinou na sever země do Darwinu, přesunuli se do jihovýchodní Asie, dál na východní Timor, pak do Indonésie, na Sumatru a cílem byl Bangkok. Do Austrálie jsme odlétali začátkem dubna a do Čech jsme vrátili koncem září. Byl to ve své podstatě čistý půl roku na cestě," říká v rozhovoru pro regionální Deník cestoval Dan Přibáň.

Kolik kilometrů jste najeli?
Je docela vtipné, že to byla nejdelší výprava, co se týče času a ujeli jsme vlastně nejméně kilometrů. Celkem asi 15200 kilometrů. Zatímco na první cestě jsme za měsíc a půl ujeli 15500 kilometrů. Tady je hrozně vidět ta relativita měření vzdáleností. Jeli jsme třeba přes pustinnou Austrálii, kde auto třeba přes 1000 kilometrů nevidělo asfalt a to byl obrovský nápor. Počet hodin za volantem je obrovský, ale počet kilometrů malý.

Jak velká byla vaše výprava a jak jste cestu zvládli?
Jelo nás devět, dva vozíčkáři, dvě motorky. Dali jsme v Evropě auto do kontejneru a to do Austrálie doplulo na lodi. Nejtěžší ale bylo sebrat auta úředníkům v přístavu. Máme ověřené, že nás málokdy zastaví cesty nebo technická závada, ale pokaždé to dokáže nějaký ouřada s razítkem. Z australských úředníků jsme auta páčili tři týdny.

V čem byl problém?
Austrálie je taková Evropská unie spojená s Texasem a Švýcarskem. Milují předpisy a pravidla, všechno tam dlouho trvá. Jsou sice usměvaví, ale taky velmi precizní a věci řeší až zbytečně složitě. Dva týdny vůbec nevíme, co dělali, poslední týden nás zdrželo to, že Austrálie je země, která je strašně háklivá na zavlečení různých nepůvodních druhů a tak všechno kontrolují. Neznáme nikoho, komu by auto neprohlédli opravdu důkladně.

Připravovali jste nějak trabanty na výpravu?
Zakládáme si na tom, že naše auta nejsou nijak extra upravená, že to je ten originální, prdící a smrdící trabant. Ale před odjezdem jsme ho snažili dát do co nejlepšího stavu. Jediné co je vyměněné, jsou sedačky, jinak je všechno původní.

Předtím než jste se na výpravu vydali, se vám povedlo vybrat peníze přes Startovač.cz. Kolik to bylo a jak drahá je podobná výprava?
Bylo to 2800 000 korun za což lidem moc děkujeme! Co se pak výpravy týče, není úplně snadné ji vlastně vyčíslit. Máme totiž obrovské náklady na samotné natáčení. Utratili jsme okolo 2 500 000 korun, ale v tom jsou kamery, dron, kterým jsme natáčeli, ale i příprava aut. Trabant je sice levné auto, ale dát ho do rozumného stavu přijde asi na třicet tisíc. Myslím si, že někdo jiný, by tuhle cestu udělal mnohem levněji, pokud by ji ale pojal trochu jinak.

Nejtěžší cesta ze všech

Podobných výprav máte za sebou několik, v čem se tahle lišila od těch předchozích?
Tahle byla ve všech směrech nejtěžší, co jsme kdy zažili. Ať to byly problémy s úředníky nebo s technikou, kdy jsme měli strašně moc závad a není pro ně pořádné vysvětlení. Stejně jako jsme tam měli strašně těžké terénní podmínky. Cesta měla původně trvat čtyři měsíce a měla být dlouhá dvacet tisíc kilometrů. Ale trvala půl roku a ujeli jsme jen patnáct tisíc. To, to asi nejvíc vystihuje.

Kam se teď chystáte?
Teď byl Bangkok naším cílem a příště bychom rádi dojeli z Bangkoku domů. Trasu jsme měli vymyšlenou, ještě předtím než jsme loni vůbec vyjeli. Zvažovali jsme, že pojedeme z Austrálie rovnou do Prahy, ale když jsme to měřili, došli jsme k tomu, že bychom to nezvládli časově. Tak jsme ji rozdělili a hrozně rádi bychom se do Bangkoku vrátili a odtud dojeli až domů. Já bych to ale vzal přes Uzbekistán, kde vrcholila naše první cesta. Když do tamního města Samarkand přijedeme z druhé strany, z východu, tak objedeme autem celý svět. Což bude první trabant na světě, který objel zemi dokola.

Kdy se na cestu vydáte?
Počítáme, že letos to nestihneme, příští rok bychom chytli zimu, takže to vidíme někdy na jaře 2018. Už teď se ale těšíme.