Nastal antropocén. Vědci popsali, jaký vliv mají plastové částice na klima

V nejnovějším vydání odborného magazínu Nature vědci z Nového Zélandu a Švédska jako první na světě popsali, jaký vliv mají plastové částice unášené v nižší atmosféře na klima planety. Znečištění přírodního prostředí plastem je totiž jedním ze znaků antropocénu.

Za zavedení tohoto nového geochronologického názvu do oficiálního seznamu, stratigrafické tabulky, geologických epoch, někteří vědci - včetně geologů – nyní bojují. Podle jejich názoru již nežijeme v holocénu, tedy v posledním časovém úseku mladších čtvrtohor. Podle expertů z Pracovní skupiny pro antropocén založené při Mezinárodní stratigrafické komisi ke změně geologických epoch došlo dokonce již v polovině 20. století. Počátek holocénu je naopak datován do období konce poslední doby ledové, tedy před necelými 12 tisíci lety.

Unikátní objev. Důkazy o raném životě Země se poprvé našly v přírodním rubínu

Zlomovým bodem nové éry má být právě znečištění geologických sedimentů po celé planetě. Hlavní roli zde hrají především radioaktivní spad z prvních atomových výbuchů a v poslední době míře rovněž nemalé i usazované plastové odpadky. Přitom plast začal být populární až v 50. letech minulého století. Jenže od té doby jsme ho dokázali vyrobit tolik, že bychom s ním dokázali doslova zabalit celou Zemi.

Vědci odhadují, že od počátku antropocénu před pár desítkami let, tento počátek pak někteří z nich pro zpřesnění nazývají plastozoikem, bylo na skládkách a v přírodním prostředí uloženo téměř pět miliard tun umělých hmot.

Běh na dlouhou trať

Bohužel, jak asi všichni víme, plasty vyrobené z ropy jsou velmi odolné. Což je na jednu stranu jejich výhoda, ovšem na stranu druhou je jejich biologický rozklad opravdu běh na dlouhou trať. Pod vlivem slunce, větru a vody se pouze rozpadají na drobná zrnka o průměrech kolem milimetru či mikrometru. Ovšem nezřídka se rozpadnou až na nanometrické částice.

Z výzkumů provedených v poslední dekádě pak víme, že takové částice se nejen usazují na pevnině a dnech oceánů, ale také, že se dostávají do plic a zažívacích traktů zvířat i lidí. Plavou ve vodě, jsou unášeny vzdušnými proudy. Každý z nás vdechuje plastová vlákna uvolněná ze syntetických tkanin, pneumatik, nebo odíraných brzdových destiček. Přitom jejich vliv na zdraví nebyl dosud v zásadě významně prostudován. Jen se předpokládá, že to s živým organismem nedělá nic pěkného.

Přestanou migrovat? Tažní ptáci tráví v Evropě více času než dříve, tvrdí vědci

Autoři publikace v nejnovější vydání Nature nakládali s plastovými částicemi vznášejícími se ve vzduchu jako s běžným znečištěním nebo přírodními aerosoly, tím máme na mysli například saze, oxidy síry nebo mořskou sůl.

Všechny totiž nějakým způsobem ovlivňují klima naší planety. Některé ho jako saze zahřívají. Jiné ho naopak ochlazují, protože odrážejí sluneční záření přicházející z vesmíru.

Jak ale v tomto mixu částic fungují plasty. Jak ovlivňují globální klima?

Mezinárodní vědecký tým v magazínu uvedl, že jsou jejich koncentrace ve spodních vrstvách atmosféry nejméně milionkrát nižší než u ostatních aerosolů (ať už přírodních, nebo stvořených člověkem). Stále existují oblasti – jako třeba západní část Tichého oceánu – kde je jich ve vzduchu velmi málo, v průměru jen 0,01 částice na metr krychlový vzduchu. Lze ale už nalézt místa - jako Peking a Londýn -, kde koncentrace plastu ve vzduchu přesahuje pět částic na jeden metr kubický.

Malý, ale zaznamenatelný 

Společně ovšem i tak mají malý, ale zaznamenatelný vliv na naše klima. A to že ho velmi mírně ochlazují. Jejich dopad samozřejmě poroste s rostoucí produkcí umělých hmot a dalším znečišťováním životního prostředí. Podle některých odhadů vyslovených před pár lety bychom do poloviny 21. století měli vyrobit tolik plastu, že bychom s ním mohli zabalit Zemi do fólie dokonce třikrát.

Dechberoucí záběry. Fotograf uchvátil snímky, kde si příroda bere Zemi zpět

Možný chladicí efekt mikroskopických plastových částic však podle publikace nebude schopen držet krok s globálním oteplováním způsobeným spalováním uhlí, ropy a plynu. A i kdyby mohl, byl by to jen útěk z deště pod okap.

Stejně tak bychom se totiž mohli radovat ze znečištění ovzduší jedovatými oxidy síry a dalších nečistot unikajících z našich komínů. Jedinou cestou podle vědců jak zabránit globální změně klimatu je snížení jejich emise, stejně jako emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů.