"Mločí" sklepení: místo setkávání mladých

"Do Mloka jsem chodívala celkem pravidelně, protože tam bylo levné kafe a dobré čaje a vždycky se tam něco dělo. Někdy to byla nuda, to jsem se potom učila, někdy divní lidé, to jsem s nimi mlčky seděla u stolu. Později se z těch divných lidí stali moji kamarádi, a potom už jsem u stolu mlčky neseděla. Taky jsem se už neučila, protože v Mlokovi přestala být nuda," přibližuje atmosféru čajovny Ludmila Kasalová, bývalá studentka olomouckého gymnázia, která nyní studuje ve Varšavě.

Odrazový můstek

Na chod výstavního prostoru žádají galeristky každoročně o grant ministerstvo kultury. Jen z peněz P-centra, které galerii provozuje, by nevystačily. P-centrum je nestátní nezisková organizace zabývající se prevencí, léčbou a integrací lidí ohrožených drogovou závislostí.

Výstavní program připravují Marcela Marková a Eva Červenková, které galerii vedou, rok dopředu. Ve výběru umělců mají volnou ruku. Sledují, co se děje ve světě výtvarného umění, a pokud je někdo zaujme, snaží se ho pozvat. Chce to prý hodně času strávit na internetu, hodně hledání.

Jak říká Marková, nejdou po hlavních hvězdách, spíš se zaměřují na mladší a neznámé výtvarníky. "Často je to ale tak, že se nám sám někdo ozve. Když to jde, rádi mu vyhovíme. Snažíme se být jakýmsi odrazovým můstkem," doplnila Marková, jinak studentka dějin výtvarných umění na Univerzitě Palackého. Po inspiraci se poohlíží i v zahraničí. Výstav z ciziny podle ní v Olomouci tolik nebývá.

Ač fungují pod P-centrem, výlučně na expozice s drogovou tematikou se nezaměřují. Sehnat tolik umělců, aby mohlo být za rok třeba šest výstav s takovým námětem, není snadné. Taky by se mohlo stát, že jednostranné zaměření by mohlo začít nudit. Nadto je grant určen na výstavní činnost obecně.

Budou se dražit hlavy

Každý rok se nicméně na nějakou takovou výstavu dostane. Zrovna příští výstava s drogami souvisí. Jmenuje se Závislost je problém v hlavě. Galeristky rozdaly mezi různé významné lidi z oblasti drogové prevence asi deset polystyrenových hlav, které měli odborníci nějakým tematickým způsobem zpracovat.

Vernisáž je plánovaná na sedmou večerní ve středu 12. prosince s tím, že hlavy budou vydraženy a výtěžek půjde ve prospěch organizace.

Dalším důvodem, proč není záběr výstav v Laffayetově ulici úzce zaměřený na jeden problém, je i to, že galerie vznikala za účelem, aby se tu scházeli mladí. "A nahlíží se na to tak, že i umění může být prevencí. Netlačí se na to, aby tam pořád dokola byly drogy," vysvětlila Marková.

Dobrovolníků je méně než tomu bývalo

Součástí "Mloka" je i zmíněná čajovna. Ta funguje jako klub. Kdo chce, může si pořídit klubovou kartu, která mu dává možnost vybrat si z nabídky čajů a káv. Hostů ale v poslední době zrovna moc nechodí. A to i proto, že s provozem čajovny vypomáhají dobrovolníci - a těch je málo.

"Možná se lidem nechce pracovat zadarmo, možná toho mají hodně, každopádně je to o dost horší než třeba před dvěma lety, kdy já jsem tady nastupovala," srovnává kurátorka s minulostí. Od počtu dobrovolníků často závisí, jak bude otevřeno. Proto teď není možné mít pokaždé podle otvíracích hodin.

Ačkoli je ale provoz pozvolnější, na vernisážích bývá návštěva slušná. I když se galeristky se musí hodně snažit, aby všechno stihly. "Pořád je to jeden a ten samý problém, nedostatek dobrovolníků. Jsme tu na částečný úvazek a nestíháme všechno," posteskla si studentka kunsthistorie.

Letos se ještě s kolegyní zaměřily na primární prevenci, dělají lekce pro základní a střední školy a na výstavní program tak nemají tolik času, kolik by si přály. Přesto je nabídka galerie kvalitní.

Sezonu zahájil "Mlok" první říjnový den divadelní performancí olomouckého souboru Los Pejoros, pro které byla galerie něčím jako domovskou scénou. V době, kdy ještě členové spolku studovali střední školy, tu každý pátek mívali vystoupení pro deset dvacet diváků. Nyní jsou rozeseti různě po světě a tady už hrají jen sporadicky.

Mlok je fajn, když mi je smutno

Galerie se nezaměřuje jen na výstavy. Hostí i nejrůznější přednášky, festivaly, koncerty. V pondělní večery navíc promítá filmový klub. Střídají se snímky dodávané Francouzským centrem a Člověkem v tísni.

Komplikace ale je, že první uvedený dodává filmy ve francouzštině a s anglickými titulky, což může být pro některé návštěvníky náročné. Podle kurátorky v současné době bohužel není jiná možnost. "Kdyby se toho chtěl někdo ujmout a dělat to jinak, bylo by to prima," říká. Vstupné se ve "filmáči" nevybírá.

Dříve byla čajovna rozdělena na kuřáckou a nekuřáckou část. To už neplatí. S loňskou změnou koncepce galerie se P-centrum rozhodlo kouření zakázat. Nejen proto, že "péčko" propaguje prevenci a abstinenci, ale i kvůli tomu, že některé vystavované věci byly na hedvábném papíru, a mohly by kvůli kouři zežloutnout. Zapálit si vodní dýmku je ale možné pořád.

"Mlok je jedním z těch míst, kam když člověk zajde, když mu je smutno, tak tam najde aspoň jednoho člověka, se kterým už si potřásl rukou. Když se dostanu do Olomouce, ráda se tam zastavím," svěřila se současná posluchačka varšavské univerzity Kasalová.