Zdá se, že máte za sebou dost náročný rok…
Třeba rok 2018 byl pro mě pracovně ještě náročnější, možná proto jsem se vloni v červenci, když jsem slavila šestadvacáté narozeniny, rozhodla, že musím trochu zvolnit. Dostávala jsem se do stresu, byla unavená jak fyzicky, tak psychicky. Proto jsem si řekla, že se budu věnovat hlavně seriálu Slunečná, v němž jsem dostala hlavní ženskou roli a musím se kvůli ní učit hodně textu. Divadlo hraju dál, ale čas, kdy nepracuju, chci věnovat rodině, hlavně synovi.

Takové rozhodnutí člověk může udělat až ve chvíli, kdy už má v profesi něco za sebou a může si dovolit práci odmítnout.
Nechci, aby to vypadalo, že jsem si vybudovala nějaké impérium a chodí mi tolik nabídek, že nevím, kterou si dřív vybrat. Ale teď, když mám volný den, raději ho strávím celý se synem. Nemít Nathánka, klidně bych nějakou jednorázovou práci přijala a řekla si: Když mám volno, tak proč ne?

Nejvíc času vám teď zabírá seriál Slunečná, v němž hrajete Týnu, spolumajitelku statku. Je to role, o které jste snila?
Mám štěstí, že role, které dostávám, jsou mně samé hodně podobné. Že se s postavami nemusím prát. Přesto, že jsme Slunečnou točili celé léto, brala jsem natáčení jako dovolenou a užívala si každý den. Možná i proto, že mým snem je mít jednou taky takový statek se spoustou zvířat. Já kolem sebe žádná nemám, tak se díky natáčení se zvířaty učím zacházet. Týna má blízko k přírodě, bylinkám, věcem mezi nebem a zemí, což je mi taky hodně blízké. A vysněná role to asi trochu je, protože je hlavní. Kdo by po takové netoužil?

Nejen že se učíte zacházet se zvířaty, ale taky třeba jezdíte traktorem.
V popisu role je, že kdyby Týna neměla dlouhé vlasy, spletou si ji s klukem. Je tak trochu kluk, protože musí zastat spoustu chlapské práce. Většinou mám na sobě kostkovanou košili a lacláče. Ale zároveň se snažím dávat té postavě trochu ženskosti, takže chodí lehce nalíčená a má nalakované nehty. Jedná s lidmi, musí trochu vypadat. Sama znám pár žen, které vedou statek, a přesto jsou krásně upravené. Týnina vizáž je příjemná změna oproti postavě zdravotní sestry Petry ze seriálu Modrý kód, kterou jsem taky měla moc ráda. Ta na rozdíl od Týny ale chodila nalíčená až moc. Proto mi vyhovuje, že teď v maskérně trávím podstatně míň času.

Rozuměla byste si s postavou Týny i co se týče oblečení?
Máme podobný šatník, taky miluju košile, lacláče a šátky. Když vyrážím do ulic, málokdo mě pozná, chodím nenalíčená, aby měla pleť klid. Líčení si užiju dost při natáčení a v divadle. Nerada nakupuji, obzvlášť oblečení, to je pro mě strašně otravná činnost. Když už musím, chodím do normálních obchodních řetězců, nepotrpím si na žádné drahé kousky. Jen pokud jdu na nějakou prestižní akci, nechám se obléknout, protože jako každá žena někdy ráda vypadám jako princezna, ale nerada utrácím za předražené věci. To peníze radši utratím se synem, partnerem, rodinou, nebo přispěju na nějakou charitu.

Příjmení vaší seriálové postavy je Popelková. Připadáte si spíš jako Popelka, nebo jako princezna?
Vůbec si nepřipadám jako Popelka, cítím se jako princezna. Můžu dělat naplno práci, která mě baví, mám kolem sebe spoustu lidí, kteří mě mají rádi a pomáhají mi. Milující rodinu, partnera, syna. Jsem zdravá, mám střechu nad hlavou. Co bych si mohla přát víc? Pracovně se mi daří a postupně si plním jeden sen za druhým. Jsem moc vděčná za to, jaký život mám.

Jsme na začátku roku 2020. Co ve vás vzbuzují začátky?
Nový začátek je pro mě každé ráno, vždycky si říkám, co mi ten den asi přinese a těším se na něj. Nový rok nevnímám od ledna, ale vždy od mých narozenin. A o těch posledních jsem si spoustu věcí uvědomila. Konečně po dvou letech od narození syna jsem zase zpátky ve své kůži, v sobě samé. Ujasnila jsem si, co chci a co nechci. Jsem silně věřící člověk, věřím na karmu a na něco nad námi. Často se v tom utvrzuju díky Nathánkovi. Někdy se zachová tak, jako by byl mnohem starší dušička v jeho dvouapůlletém tělíčku. Dokáže mě uklidnit víc než já jeho. Když se cítím na dně nebo unavená, stačí, když jen přijde a obejme mě, nebo v posteli přese mě přehodí ruku a dívá se na pohádku a já mám pocit, jako kdyby mě v tu chvíli někdo ochraňoval. Taky na svůj věk moc hezky maluje, miluje akrylové barvy. Možná to zdědil po svém tátovi, který je nejen muzikant, ale taky maluje.

Současný partner Matyáš vám přišel do života teprve nedávno…
S Matyášem jsme spolu zhruba půl roku, potkali jsme se na projektu Roztančené divadlo, v němž jsme spolu tancovali. Po rozchodu s otcem mého syna (hudebník Michael Krásný) jsem nikoho cíleně nehledala a myslela jsem si, že bude třeba dlouho trvat, než se zbavím opatrnosti. Ale teď jsem moc šťastná, poprvé v životě můžu být sama sebou, nikdo mě neodsuzuje za můj smysl pro humor, množství práce, oblékání, názory a další věci. Matyáš taky moc miluje Nathánka, automaticky přijal, že jsme dva. Jsem člověk, kterého pohání láska. I když jsem byla zraněná, říkala jsem si, že určitě někde po světě běhá podobný člověk, jako jsem já, a jednou ho potkám. Teď jsem ho potkala a až se skoro bojím říct, jak jsem šťastná.

MONIKA SEIDLOVÁ