Tehdy jsem vyrazila na pražskou Kolbenku, kde se v obřím komplexu bývalé fabriky nachází střelnice Prague Armory. „Když k nám přijdete, dostanete full servis, to znamená, že s sebou nemusíte nic nosit,“ vysvětlil mi hned na na úvod manažer střelnice Tomáš Linhart a pokračoval s tím, že se zaměřují na tři hlavní činnosti: „Buď se chce někdo připravit na zkoušky na zbrojní průkaz, tak sem přijde, pronajme si střelecký stav, půjčí si pistoli, koupí si náboje a jde trénovat. Pak organizujeme vlastní přípravné kurzy pro zájemce o zbrojní průkazy. A varianta tři je zážitková střelba, což znamená, že nemáte zbrojní průkaz ani neumíte se zbraní, nikdy jste nestřílela… Pro tyhle případy máme připravené různé balíčky, aby si lidi vyzkoušeli širší škálu zbraní.“

U zážitkové střelby se klienti neučí střílet ani nemanipulují se zbraní – jen zasunou zásobník, natáhnou zbraň a pod dozorem střílí na terč. K tomu dostanou základní školení, jak se chovat, tedy mířit dopředu, neotáčet se, nekoukat doleva, doprava, mířit rovně. „Když máte nějaký problém, jediné, co uděláte, je, že přestanete střílet a problém za vás vyřeší dozor,“ připomíná jedno z nejdůležitějších pravidel Tomáš Linhart. Zkrátka dostanete do ruky zbraň vypálíte několik ran a zbraň je vám zase odebrána.

Ženská záležitost

Ačkoli jsem si myslela, že střílení vyhledávají hlavně muži, z mojí návštěvy nebyl zdejší personál nikterak překvapen. Část klientely navíc tvoří páry a dost často se stává, že zážitek na střelnici kupují ženy mužům… „Chodí sem střílet i lidi ve skupinách, kde se vzájemně neznají, tam ženy tvoří asi 30 procent,“ nepřestává mě překvapovat Tomáš Linhart. Také tu probíhají dámské rozlučky se svobodou, kdy přijde parta kamarádek a zastřílí si pro zábavu.

„A porozvodové party?“ ptám se, zatímco se mi hlavou prožene vzpomínka na mé první rozvodové stání… To by byla terapie! Ale Tomáš mě zklame: „Ty jsme tu ještě nedělali. Měli jsme tu jen dvě kamarádky po rozchodu, které si asi představovaly, že figura na terči je jejich bývalý.“ Upřímně řečeno, takový terč s vyobrazením konkrétní osoby bych taky leckdy uvítala… „Foto terče nemáme, jsou dokonce téměř nezákonné. Terče by měly být naopak co nejvíc odosobněné, aby nikoho ani vzdáleně nepřipomínaly,“ vysvětluje mi Tomáš, proč nic takového neplánují, i když se občas podobná poptávka objeví.

Jen růžová to může být!

Už díky Dominiku Valáškovi, autorovi Praktického průvodce pistolnice, jejž jsem bedlivě četla ještě před návštěvou střelnice, jsem věděla, že stejně jako existují šaty a kabelky na míru, je možnost si nechat vyrobit i zbraň zcela podle svého vkusu. Chcete pistoli s Mickey Mousem? Není problém! Jen si za ni připlatíte (osobní zbraň se dá pořídit zhruba od 10 tisíc korun).

V Prague Armory jsou na takové požadavky klientek zvyklí, a i když zatím zbraně „šité na míru“ nemají, něco se chystá – v přípravě je malý růžový glock. „I naše kolegyně má pistoli s růžovým zásobníkem. Zbarvení zbraní se dělají na zakázku, takže zrovna růžových jsem viděl docela dost. Je to cool,“ říká Linhart. Bez ohledu na barvu zbraně si ale zastřílíte kvalitně i tak. A za kolik? „V základu nabízíme pro zážitkovou střelbu tři balíčky – malý, střední, velký. Je to dané podle počtu zbraní, z kterých se střílí. Cenově začínáme na devíti stech korunách,“ vysvětluje manažer.

Zamířit a pal!

Když si mě na střelnici přebírá její správce Peter Kučera, začínám být nervózní – přece jen mi podává reálnou pistoli. Dává mi instruktáž, učí mě, jak mám zbraň držet a mně chvíli trvá, než si uvědomím, co po mě vlastně chce.

„Musíte si uvědomit, že se ve vaší dlani odehrává exploze, která je navíc dost hlasitá. Dostanete malinko kopanec do ruky – ale není tak hrozný –, vnímáte hluk, váš první reflex bude: nebezpečí. Takže se zatnete, mozek začne vyplavovat adrenalin a z něj jdou endorfiny, díky kterým si uvědomíte, že jde vlastně o zábavu. Ale jak se nejdřív přepnete do stresu, jste v tenzi a svaly vám pracují mnohem víc,“ varoval mě ještě před střelbou Tomáš s tím, že mě ze střílení může bolet tělo. A bolelo – ještě než jsem vystřelila, cítila jsem své horní bicepsy.

„Máte tendenci držet pistoli dlouho a dlouze zaměřovat, ale jak to neznáte a jste napnutá, začnou se vám za chvilku klepat ruce. Podruhé a potřetí je to lepší. Postoj při střílení je taky trochu nepřirozený, ale střelba samotná je pro většinu klientů nakonec příjemná,“ prozradil mi manažer.

Je také zajímavé, že díky počítačovým střílečkám se hodně lidí mylně domnívá, že u střelby jde o vybití agrese. „Když se střílí z opravdové zbraně, musíte být extrémně opatrná, soustředěná. Vám třeba přišlo střílení jednodušší, než jste očekávala, ale lidi, kteří hrají střílečky na playstationu mají opačné pocity. Střílení v reálu je pro ně těžší,“ míní Linhart. Na ovladači totiž stačí stisknout tlačítko a maximálně to zavrní, kdybych se ale takhle chovala při střílení ze skutečné zbraně, rychle bych zjistila, že nic netrefím. „V reálu nelze střílet tak rychle, jak jsou lidi zvyklí ve hře. Navíc nemáme k dispozici plně automatické zbraně, u kterých je rychlejší kadence, ty zákon nepovoluje,“ doplňuje Linhart.

Hlavně dýchej!

Od Petera Kučery jsem se dále dozvěděla, že před střelbou samotnou je nutné správně dýchat… Nosem! „Dýchání je nutné, protože svaly a mozek potřebují kyslík, aby mohly fungovat správně, abyste se mohla dobře soustředit. A když někdo dýchá pusou a zarosí si střelecké brýle – pak je těžké dostat hlavu do klidu,“ říká Kučera. No jo, do klidu. To se lehce řekne, ale já držím pravou zbraň!

„Na začátku během základního školení dávám lidem zbraň osahat, aby si ji vyzkoušeli naprázdno – bez nábojů. Snažím se výklad proložit nějakým vtípkem, aby se dostali do větší pohody, spoustě lidí to opravdu odbourá stres,“ vypráví Peter.

Podle jeho zkušeností ženy dělají největší chybu v tom, že se zbytečně bojí a neposlouchají, nebo jsou moc hrrr. „Střílení znají z televize, kde to vypadá jednoduše. Ovšem střelba z pistole je náročná na koordinaci těla, ruce, hlavy… A holky kolikrát nevědí, kde je pravá ruka,“ vypráví Peter. Je přitom zajímavé, že ženy prý střílí přesněji než muži! Mají větší cit v ruce, jemnější motoriku, dokážou se líp soustředit. „Muži se zbraní zacházejí víc silou, udělají bum bum bum, nastřílejí to tam rychle, ale střely jsou pak všude možně. Ženy si dají víc záležet.“

Jak na zbroják

Pokud chcete zbrojní pas, délka nácviku je velmi individuální. „Zažil jsem tu i lidi, co nikdy před tím nedrželi v ruce zbraň, nastoupili ke mně na kurz včetně střílení a rovnou udělali zkoušky na zbrojní průkaz. Někdo má ale ze zbraně větší respekt a trvá to mnohem déle, třeba patnáct lekcí. Vše je ale zase o nastavení v hlavě – když hlava vše pochopí, je vyhráno,“ vysvětlil mi Peter předtím, než ohodnotil můj celkový výkon: „ Po dvaceti vystřílených střelách musím říct, že zásahy byly konzistentní, minula jste jen jednou. Není to vůbec špatné!“ Taky si myslím!

ADÉLA NOSKOVÁ