Za tímhle rozhodnutím stojí mimořádný úspěch série o Marii Terezii, jejíž první díly vidělo víc než deset milionů diváků ve střední Evropě. Třetí a čtvrtou část sérii odvysílala nedávno Česká televize. Jak to dopadne s pátým a šestým dílem (které jsou napsané) je zatím ve hvězdách. Kvůli úsporným opatřením v České televizi se natáčení odkládá.

Tak schválně, na co se tě ještě nikdo v souvislosti s Marií Terezií nezeptal?
Všichni zkoumají téma a historickou stopu. Každého zajímá, kde jsem čerpala historická data, ale největší peklo mi přinesla stopáž. Napsat šest celovečerních filmů o jedné osobě, to byl masakr. Když jsme o sérii začali mluvit, měla jsem jako vzor The Crown, ale tam má jeden díl padesát minut a tohle jsou stominutovky. Celovečerní filmy. A stovka nefunguje jako dvě padesátky. Oblouk je mnohem větší, postav spousta… když píšu padesátku, mám s tím čtvrtinovou práci než s celovečerním filmem.

Nakonec jsi se s tím ale docela úspěšně popasovala.
Komické bylo, když jsem se zamyslela, o jakém hlavním hrdinovi je tolik celovečerních sérií, a zjistila jsem, že o jediném. O Jamesi Bondovi. Takže největší oříšek byl v dramaturgické rovině, a kdybych to měla k něčemu připodobnit, tak je to jako bys dělala třísetstránkovou Vlastu…

Natáčení Marie Terezie na krumlovském zámku:

Proč musely mít jednotlivé části zrovna 100 minut?
Kvůli vysílacím blokům, které má každá televize jinak dlouhé. Mnoho jich samozřejmě má i kratší formáty, ale rakouská televize potřebovala sto minut a všichni koproducenti se tomu přizpůsobili.

Když jsem se na Marii Terezii dívala já, připomněla mi Angeliku.
To napadlo leckoho. Ale Angelika je vlastně James Bond naruby. Jamesovi se náhle zjeví krasavice, do toho dostane úkol od Miss Moneypenny, přijdou lotři, on všechno vyřeší, krasavice skončí v jeho náručí… a v dalším díle znova a pak zase znova. Angelika se potká s Peyracem, ale jejich lásku hatí další ctitelé, o které přitom vůbec nestojí… a v dalším díle znova. Takhle se ale s reálnou historickou postavou pracovat nedá.

V jaké fázi jsi začala císařovnu nenávidět?
Ona za trable při práci na scénáři nemohla. Vážím si jí pořád stejně.

Jak jsi k ní vlastně přišla?
Jedna z největších postav středoevropských dějin, poslední královna na českém trůnu a žena v čele českého státu a nemáme o ní žádný velký film? Do toho přišlo třísté výročí jejího narození a zájem německého Beta filmu.

Bavila tě? Chtěla bys ji znát osobně?
Bavila mě, ano, ale nejvíc ve chvíli, když jsem zjistila, že po sobě nezanechala jedinou autentickou vzpomínku. Jako bys v současnosti zjistila, že po někom zbyl jen bohatý instagramový profil s dokonalou šťastnou rodinou. V tu chvíli si říkáš: Fakt? Tak co zametli pod koberec? Kde máte ty kostlivce? Marie Terezie měla dokonalou rodinu, všichni byli výborně vychovaní a vzdělaní. Všichni víme, že zavedla povinnou školní docházku…

Což se o ní dodnes učíme.
Ale už se neučíme, že ji k tomu vedla obrovská negramotnost v habsburské říši. Ve Francii i v Prusku už vycházely noviny, psát uměl leckdo. I proto existují podrobné zápisy dění u dvora, deníky a dopisy šlechticů.

Tady nikdo takový nebyl?
Buď nikdo takový nebyl, nebo to nedovolila ona. Informace o ní existovaly jen z druhé ruky. Došlo mi, že ona o sobě nechtěla nic říct, strašně si hlídala vnější obraz… Třeba si sama o sobě nechávala psát životopisy, ale jejich vzorem byly antické tragédie. Viděla se jako antická hrdinka.

V čem je podle tebe příběh Marie Terezie nadčasový?
Je typ moderní manažerky, ženy, která cítí ve své práci poslání, rozhodne se tomu obětovat prakticky všechno. Do toho plní domácí povinnosti, ale čas odpočinout si nemá. Možná to ani neumí. Jde za svým cílem – a v tom je nadčasová. Takové ženy se rodí a dnes je v politice také vidíme, třeba Angela Merkel je ze stejného těsta, taky má silnou víru a poslání. To, co jsou pro nás oběti, ona jako oběti nevnímá.

Jak to, že byla úspěšná i v dobách, kdy ženy zrovna výsadní postavení ve společnosti neměly?
Obklopila se správnými lidmi. Vybírala si vlivné šlechtice, spojovala se jen s těmi, o kterých věděla, že mají vliv na ostatní. Ne vždy byli loajální. Měla ale velkou slabost pro jejich šlechtický původ, aby poslouchala nevznešené vzdělance, k tomu by se nesnížila. Naslouchala vzdělancům. I když po sobě zanechala viditelnou stopu, na největší reformy si netroufla. Zrušení nevolnictví přišlo o mnoho let později.

MIRKA ZLATNÍKOVÁ (53)
* Vystudovala Fakultu žurnalistiky UK v Praze.
* V médiích pracovala už od sedmnácti let, začínala v Českém rozhlase, působila v Mladé frontě Dnes, byla šéfredaktorkou lifestylových titulů, zakládala Marianne. Několik let působila jako ředitelka redakcí ve vydavatelských domech.
* Rok a půl se věnuje plně scenáristice a v médiích působí jako konzultantka.
* Napsala scénář k seriálu Dokonalý svět, podílela se na cyklech Soukromé pasti, Nevinné lži a na scénáři k filmu Teorie tygra. Je scenáristkou série o * Marii Terezii a knihy Marie Terezie: Miluj a panuj.
* Je rozvedená, má syna Davida (29) a dceru Adélu (23).

Přesto bych zvlášť vyzdvihla její pracovitost.
Když chceš něco dokázat, musíš vstát v šest ráno. A k tomu, abys v tuhle dobu vstala, musíš mít vnitřní motor. Marie Terezie měla potřebu pracovat ne proto, že se to od ní očekávalo, ale protože měla obrovskou zodpovědnost. Byla na sebe velmi přísná, což přinášelo výsledky. Měla takovou povahu. Zdědila ji její dcera Charlotta, která během Napoleonských válek ovlivnila Evropu podobně jako její matka. A mimochodem Marie Terezie ji neměla ani trochu ráda.

Vlastní dceru?
Jejich vztah byl výbušný, jako když kosa padne na kámen. Popisovala ji jako vzdorovitou, panovačnou, nepřizpůsobivou, ale byla to vynikající politička.

Co něco pikantního?
Historická hádanka: Marie Terezie byla jedenadvacetkrát těhotná, ale narodilo se jí „jen“ 16 dětí. Kde je těch pět? Zemřely u porodu? To nebylo nic, co by musel císařský palác tajit. Spekuluje se, že důvodem jejich zmizení je, že je nepočala s Františkem Štěpánem…

Taky byla tchyní Evropy a svoje děti cíleně umisťovala na evropské trůny. Sama si přitom prosadila sňatek z lásky.
Třeba ten sňatek z lásky postupem času nepovažovala za dobrý nápad. Zaplatila za něj válkou. Ke svým dětem byla nekompromisní, jen k jedné ze svých dcer se nechovala takhle tvrdě. Měla s ní výjimečný vztah – narodila se v den jejích narozenin, usmála se na ni, když byla miminko… Mimi měla jediná výjimku z pravidel.

Proč je dobré znát příběh Marie Terezie v 21. století?
Je dobré vědět, jaké vlastnosti by asi i dnes musela mít žena, která by se chtěla ve Střední Evropě prosadit. Velkou tvrdost a výjimečné diplomatické schopnosti.

Myslíš, že se cítila jako žena obětovaná pro vyšší princip?
Spíš to cítila jako boží poslání. Oběti k tomu poslání patřily.

Má její život nějakou paralelu s tvým?
Člověk nemůže být ráno tvrdá manažerka, odpoledne milující matka a večer křehká manželka. To nejde. Tahle věta, která zazní ve čtvrtém díle, ta je i moje.

A taky ta svatba z velké lásky?
Začátek mého manželství byl úplně jiný. Ona za svou lásku tvrdě bojovala, prostě se rozhodla, že si Františka Štěpána vezme, ať si o tom myslí kdo chce co chce včetně Františka Štěpána – tohle jsem já nikdy neuměla. V životě se mi nestalo, že bych se na někoho zaměřila a řekla si: Tohle jablko si utrhnu já. Spíš mám tendenci couvat.

Máš pravdu, to mi k tobě nepasuje. Obě ale takové známe.
Nedávno jsem slyšela, že jsou dva typy lidí. Jedni vedou se životem monolog, druzí dialog. Ti, kteří s ním vedou dialog, reagují na aktuální situaci. V každé pracovní, životní a vztahové situaci se rozhodují podle možností. A pak jsou lidi, kteří vedou monolog, a ti životu rovnou řeknou, co chtějí, a za tím si jdou. Marie Terezie vedla monolog a já se učím ten dialog. Jsem totiž třetí případ: často se s životem nebavím. Mlčím. Utíkám.

Jenže život se neptá a pořád po tobě chce nějaká rozhodnutí.
Mívám tendence mu ustupovat.

Co považuješ za svoje dobré časy?
Když jsem byla doma s dětmi a živila se pletením svetrů.

Tohle ti nevěřím!
Ale jo. Když bylo synovi rok dva, tak pletení byla moje práce. Přijela slečna, přivezla mi pytle vlny a vzory a odvezla si moje svetry. Prodávaly se na trzích.

Pak někdo přišel a řekl ti: Pojď pracovat do novin a ty jsi šla?
Přesně tak. K těm svetrům jsem se tehdy ještě starala o zahradu, pěstovala brambory, zeleninu, jahody a chovala králíky. Těsně před tím, než jsem se pustila do stavby kurníku pro slepice, jsem odešla do práce.

Co pak bylo s těmi králíky?
Pomřeli mi na králičí mor. Chudinky.

Stýská se ti někdy po svetrech?
Občas chodím po obchodech s galanterií, které se teď zase vynořily, a říkám si, že bych si koupila vlnu? Ale abych to uvedla na pravou míru, v novinách a v časopisech jsem pracovala a pracuju ráda, stejně jako mám ráda film. Jen teď s odstupem času vidím, že jsem mohla občas říct: Tohle dělat nechci a nebudu. Stanovit si hranice.

Scénáře byly tvůj únik od redakční rutiny?
Na začátku byla televize Nova. Vzniklo tam vývojové scenáristické oddělení, které oslovilo spoustu lidí z médií, studentů, spisovatelů… a oslovili i mě. Nevěděla jsem, že se ze zábavy stane náplň života. Teď, s Marií Terezií, skoro osud. Bylo to opravdu hodně náročné a odskákalo to zdraví.

Jak se budeš léčit?
Kromě jiného budu muset najít recept na rovnováhu. Způsob, jak psát, jak tvořit a jak odpočívat. Nedávno přišel Google s novou funkcí, která měří klidné dny, ve kterých jsi nepracovala, tedy v mém případě, kdy jsem nepsala, nemailovala a neměla schůzky. Tak jsem se podívala a dost jsem se zarazila. Měla jsem volný jeden den za měsíc. Pro začátek bych mohla zavést alespoň víkendy.

Před lety jsi mi říkala, že máš na psaní vyhrazenou jednu sobotu v měsíci, kam se ztratil ten zbytek?
Nějak se to stalo. V zahraničí je běžné, že scenáristé pracují takhle. Jsou tam jiné nároky na rychlost a kvalitu odevzdané práce, ale je tam i jiný způsob odpočinku. Třeba já bych si teď měla vzít rok volna.

To asi neklapne. Jak budeš odpočívat?
Stejně jako ty ráda čtu a chodím na koncerty, ale to je jen další zápřah pro mozek, který si potřebuje dát pauzu. Bohužel nejsem úplně sportovní typ. Lepší než jít běhat je pro mě přečíst sto stran knížky. Ale budu se to muset naučit.

Jak to mají scenáristé v zahraničí? Jak odpočívají oni?
V zásadě se shodují na tom, že s odpočinky se musí počítat na měsíce. Moje složenky a majitel domu si to bohužel nemyslí. Naštěstí jsou tady koníčky, jako je zahrádka, sbírání hub, vaření.

Taky u sporáku relaxuješ, to znám, já taky.
Ano, když mi chce někdo pomoct, odeženu ho!


ALENA NĚMEČKOVÁ