Tereza Korejzová je máma tří dětí, podnikatelka a žena, která kromě práce, péče o děti a domácnost chová koně. Od malička ví, co chce a také si za tím jde. Koně jsou její celoživotní láska, kterou si zpočátku musela vydobýt, ale dnes ji sdílí už i se svými dětmi, a protože organizuje i akce pro veřejnost, sdílí ji vlastně i ostatními. Tereza tíhla ke koním od malička, ale rodiče zvířata nechovali, proto její potřebu nijak zvlášť nepodporovali.

Naštěstí pochází z vesnice, kde bylo příležitostí k naplňování této záliby dost.

„Pamatuju si, že jako malá jsem se strašně těšila až půjde soused s koňma na pole. Šla jsem vždycky za ním, koukala na koně, a když s prací skončil, prosila jsem ho, aby mně svezl. Máma mi doteď vypráví, že jsem byla schopná sedět a čekat i několik hodin, jen abych se mohla chvíli svézt,“ směje se Tereza. 

Prvního koně dostala v prvním ročního na střední škole.

„Hrozně jsem chtěla na zemědělku, to u rodičů nepřicházelo v úvahu. Řekli mi, že když půjdu na gympl, koupí mi koně. Tak jsem šla na gympl, moc mě to nebavilo, ale měla jsem toho koně,“ vzpomíná chovatelka.

Když s manželem začali bydlet sami, chov se rozrostl a přibyli i poníci.

„Naše děti, tedy ty starší dvě, seděly na koni snad v roce a doteď je to baví. Už máme poníka i pro nejmladší Helenku, aby měla na čem jezdit až trošku povyroste. Se spolkem obecních nadšenců každoročně organizuje několik akci. Nejoblíbenější je asi vodění medvěda. „V posledních letech se snažíme do našich převleků nějak zakomponovat i poníky, aby se povozily i ostatní děti,“ popisuje Tereza Korejzová.

V současné době má Tereza jen jednoho koně a čtyři poníky, ale do budoucna chce jednoznačně pořídit další. Věnuje se pony games a její vášeň sdělila i prostřední dcerka Gabriela.

„Gabriela je šikovná, baví ji to a už i leccos vyhrála, nejstarší Adam raději vystavuje a co bude bavit Helenku je zatím ve hvězdách,“ uzavírá s úsměvem.