Když Norma - železářství s „duší“ - před rokem skončila, vystrojili obdivovatelé prodejně pohřeb.
Z obchodu, kde to vonělo starými časy, se provozovatel František Dosoudil přesunul do skrovnější pobočky na Masarykově třídě.
Třetinové ploše navzdory umí zákazníkům nabídnout vše, co jen mohou v domácnosti či na chatě potřebovat.
I zde pan vedoucí oděn v modrém plášti dodržuje tradici: „Hřebíky a šroubky zásadně do papírového kornoutu. Jak nás to učili ve škole.“
Pane vedoucí, jak jdou kšefty?
Daří se. Samozřejmě to není Riegrova ulice, to řeknu na rovinu, ale daří se nám dobře.
Věrní zákazníci vás našli? Váží za vámi cestu pro šroubky nebo kuchyňské nádobí?
Ti věrní chodí dodnes. Sice nadávají, že to mají dál, musejí jezdit z větší dálky, ale chodí pořád. A jsme tomu rádi.
Hlavně starší generace?
Ta. Přesněji šedesátníci nejvíce, to jsou skalní zákazníci. Ale taky mladí, kluci, co k nám chodili s tátou do Riegrovky.
Poradit s protékajícím záchodem? Samozřejmě
Jak dlouho jste na Masarykově třídě? V Reigrovce by to bylo letos rovných 50 let, co tam působilo železářství, ve vaší režii od devadesátek. Tady?
V Riegrově ulici jsme začali podnikat v devadesátém roce. Tady o tři roky později. Poté, co zavřelo železářství „U Bystřičky“, jak jsme mu všichni říkali. Chtěli jsme tu mít základ, okrajovou prodejnu. To hlavní, kam jsme se soustředili, byla Riegrova ulice.
Co všechno zde nabízíte? S ohledem na podstatně menší prostory…
Všechno. Vedeme veškeré základní věci. Nemáme takové skladové prostory ani místo na prodejně, ale snažíme se mít všechno, co by mohli domácnosti či kutilové potřebovat. Působíme na 40 metrech čtverečních prodejní plochy - Riegrovka měla 120 metrů.
Hřebíky mi nasypete do papírového kornoutu?
Kolik chcete? I šroubky. Jak jsem to zavedl, přesněji, jak jsem se to naučil ve škole na konci šedesátých let, tak to dělám dodnes.
I tím bojujete vůči nadnárodní konkurenci?
Ne každý potřebuje balení po 100 kusech. V řadě věcí nás velké markety přebíjejí, ale v haléřových položkách určitě ne. Neprodají vám pět šroubků. Do vozíku musíte dát 50 nebo 100 kusů v plastovém balení a jet k pokladně.
Taky máte k zákazníkům blíže. Radí se s vámi? Myslím, jestli přijdou s problémem, například protékajícím záchodem, a vy najdete řešení na jejich trápení a prodáte vše potřebné k jeho odstranění?
To víte, že ano. V některých případech musím nejprve zjistit příčinu závady. Zákazník popisuje, že wc nejde splachovat, a dojdeme k tomu, že je špatný napouštěcí ventil. Najdeme řešení a vybavím ho materiálem a součástkami.
V sobotu zažíváme nájezdy
Usuzujete ze zkušeností z prodejny, že si hodně lidí umí samo opravit vybavení domácnosti nebo něco ukutit na chatě?
Řekl bych, že mladí se už dnes ani nesnaží něco opravovat. Jejich dědové, tátové, koupili nové těsnění, a bylo po problému v koupelně. Dnes se zavolá firma nebo koupí celý nový díl. Pak doma zjistí, že to nepasuje, tak koupí jiný díl. V minulosti to bylo jinak. Každý se snažil, aby to nestálo a vše dlouho fungovalo. Doba je jiná.
A kutilů ubývá?
Skalní chodí stále. Čekám, až se oteplí, to přijde sobota, otevíráme v osm ráno, a zažíváme nájezdy. Ten potřebuje šroubky, ten tyčky, vrták, další zase pletivo. Počítám příští sobotu nebo tu další, a je to tady. Už začínají kupovat rýče, vidím to tak za týden.
Poslední rozloučení s Normou v Riegrově ulici
play_fill
Pohřeb v Riegrovce mne dojal
Je vám smutno po Riegrovce?
Hlavně zákazníci často vzpomínají. A ty výčitky, proč jsem to opustil! Hlavně starší pánové, kteří chodili do obchodu s vnoučaty. Jak se to dětem líbilo, jak to v obchodě vonělo… Už jsem důchodce, musel jsem to omezit. Tady jsem spokojený.
Co jste říkal na odezvu Olomoučanů? Že by kdy vystrojili obchodu pohřeb…
Tak to mě dojalo. Bylo to perfektní. Děkuji.
Máte více času. Věnujete se kutilství?
V Samotiškách mám velkou zahradu. Mám skleník, spoustu stromů. Musím se přiznat, že jsem taky zkusil zasadit vinnou révu. Pryč šla jedna řada stromů a uvidíme, jak se sazenicím zadaří. Když jsem slyšel, jak všude kolem vysazují hrozno, musel jsem to prostě zkusit taky. Taky včelařím. Dříve jsme měli velké hospodářství, měl jsem prase, kozu. Teď už chovám jen slepice. Ale prasátko bych si ještě rád vykrmil. Uvidíme.
