V patnácti letech se člověk rozhoduje, co bude dělat. Já jsem chtěl pracovat jako opravář zemědělských strojů, stejně jako můj tatínek. Moje babička ale pracovala v Gale jako pomocná pracovnice a postupem času se dostala na oddělení reklamace. Dostal jsme tak do styku s koženými výrobky a nadchla mě jejich vůně.

Nakonec jsem tedy vystudoval brašnářství. Je smutné, že pouze čtyři jsme zůstali v oboru. Už jako kluk jsem doma šil batohy a pouzdra na nože. Miloval jsem vůni kůže. Přes devatenáct let jsem pak pracoval ve firmě, která šije sedla. Spoustu věcí jsem se zde naučil.

Pokud chce člověk podnikat, musí najít produkt, který má hodnotu. A dle mého názoru jsou to právě sedla. Základem každého sedla je kostra. Neustále jsem ve fázi rozvoje a testování.

Mám vlastní výrobky, vlastní představu o tom, jak by mělo sedlo vypadat. Moje kostra je celolaminátová. Snažím se, aby sedlo bylo co nejpohodlnější. Spolupracuji s kovářem, se kterým jsme na základě testování vyrobili vlastní výztuhu. Dále mi pomáhá specializovaný odborník, který mi vytváří kostry.

Dělám svou práci poctivě. Každý kůň i jezdec je jiný. Proto chci koně před zakázkou vidět a změřit. Výroba jednoho sedla mi zabere zhruba deset dní. Používám kvalitní hovězí kůži, především kruponovou část. Měkkou kůži, která se dá dobře tvarovat, používám na jiné výrobky, například na pouzdra na nože. Nejčastěji ovšem opravuji sedla: vypárané šití nebo zlomené výztuhy.

Vážím si veškeré ruční práce. Například ruční šití je mnohem pevnější. Řemeslo jako takové u nás pomalu zaniká a je to velká škoda. Lidé si raději koupí věci z Číny než výrobky poctivého českého řemeslníka. Pokud nebude komu předávat zkušenosti, řemeslo zanikne. Z knih se totiž všechno nedočteme.