Právě tímto problémem se zabývala páteční konference na půdě Právnické fakulty Univerzity Palackého (PF UP) v Olomouci.

Právní odborníci na ní představili výsledky studie, která zkoumala možné dopady nekalých praktik na spotřebitele.

Podle autorů práce Blanky Vítové a Michala Černého z PF UP prakticky nelze na národní úrovni proti výrobcům potravin činit právní kroky.

Pokud vyloženě neporušují potravinářské normy, nedopouštějí se z pohledu zákona žádného přečinu.

Státní předpisy vycházejí z evropské legislativy a neporušují nařízení vydaná Bruselem.

Podle studie výrobci činí různé kroky, jak ovlivnit vnímání své značky.

Například balení chipsů jsou v jednotlivých zemích vizuálně velmi podobná.

Balení se však můžou lišit gramáží, složením, chutí i kvalitou.

„Výrobci nejčastěji argumentují, že existují rozdílné chutě a výrobní postupy napříč státy," uvedla Blanka Vítová.

Podle ní se problém týká podnikatelů ve všech zemích Evropské unie.

Společnosti marketingově lákají spotřebitele, rozdíl v kvalitě pak člověk nalezne napsaný malým písmem za zadní straně výrobku.

„Kdyby spotřebitel věděl skutečné složení, tak by ho zřejmě nekoupil. Nelze to však požadovat za nekalou praktiku," dodala Vítová.

Značky kvality

Evropská unie se proti tomu snaží bojovat už od roku 1992 budováním tří značek kvality - chráněné označení původu, chráněné zeměpisné označení a zaručená tradiční specialita.

Pokud výrobce poruší složení potravin s takovou známkou, může o značku přijít, a navíc dostane velkou pokutu.

„V Česku se však jedná o pouhé desítky případů. Rekordmanem jsou Itálie a Francie, kde existují tisíce výrobku chráněných značkami EU," řekl Michal Černý s tím, že u brambůrek, které se prodávají v různých modifikacích napříč celým starým kontinentem, tak učinit nelze.

Řešením by bylo sjednotit nařízení Evropské unie a členských států v otázce nekalé soutěže. Podle Blanky Vítové je to téměř nereálné.

„Je těžké takovou legislativu prosadit," uzavřela Vítová.