Jedni je výhradně pálí, jiní nedají dopustit na povidla a někteří je jako zdroj vitaminů jedí jedině čerstvé. Švestky ale upotřebíte i mnoha dalšími způsoby.
Jak známo, švestka je plodem stromu slivoně švestky. Je to peckovice oválného tvaru, modré až fialové barvy a mírně nasládlé chuti.
Ve střední Evropě má pěstování švestek dlouhou tradici. I u nás jde o nejčastěji pěstovanou a také ceněnou dřevinu.
První sazenice dovezl ve čtrnáctém století Karel IV., a proto se jim dodnes říká „karlátka" nebo „kadlátky".
Švestka bývá součástí ovocných sadů, snadno se množí, je spíše teplomilná, proto se jí daří v mírném podnebí.
Švestky dozrávají ke konci léta a tělo před zimou doslova nabíjejí energií.
VYZKOUŠEJTE
Švestkové knedlíky
Švestkový dezert
Švestkový koláč
Švestky patří mezi podzimní ovoce, dříve byly velmi ceněnou potravinou, protože se dají mnoha způsoby konzervovat a následně jíst v různých formách po celý rok.
V období zimy a jara, kdy byl nedostatek čerstvé zeleniny a ovoce, sloužily švestky jako zdroj energie a zásobárna nedostatkových a zdraví prospěšných látek.
Jsou bohatým zdrojem vitaminů, minerálů, antioxidantů a stopových prvků. Mají detoxikační účinky a pro svůj obsah rozpustné i nerozpustné vlákniny jsou přírodním prostředkem proti zácpě.
Díky vitaminu E chrání buňky před volnými radikály, jsou prevencí některých druhů rakoviny, infarktu a pomáhají udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi.
Mimo to posilují nervy a zlepšují paměť. Švestky chutnají nejen čerstvě utržené ze stromu, ale mají široké uplatnění v kuchyni.
Jak uchovat přes zimu švestky čerstvé
Z nejměkčích plodů se vyrábějí povidla, kterými se pak plní ovocné knedlíky, buchty i koláče. Švestky jsou skvělé jako kompoty, suší se z nich křížaly nebo se z nich destilací vyrábí oblíbená slivovice.
Výborná je také švestková omáčka, která se vaří hlavně na Valašsku, nebo švestky zapékané v pohankové kaši.
Originálním rychlým předkrmem nebo dobrotou k zakousnutí jsou švestky ve slanině, které se opékají buď na grilu nebo na pánvi.
Švestky si můžete na zimu uchovat i čerstvé. Stačí, když je opatrně i se stopkami ve slunný podzimní den natrháte a necháte je ve vzdušné místnosti tři dny rozložené, aby se odpařily.
Potom je ve vrstvách uložíte do bedniček nebo soudků a prosypete je otrubami nebo jemnou řezankou tak, aby se nedotýkaly ani bedýnky, ani navzájem. Víko pevně přiklopíte a bedýnku uložíte do chladné místnosti. V zimě opatrně vyberete potřebné množství plodů a na sítu je chvíli podržíte nad párou.
Sbalit si pár švestek
A jedna zajímavost na závěr. Napadlo vás někdy, proč se říká sbalit si svých pět švestek?
Podívali jsme se do knih a tam vyčetli, že čeští zemědělci prý bývali v minulosti značně konzervativní a nové podněty přijímali s nedůvěrou, ba i se zjevným nepřátelstvím. Nepřáli rybníkářství a rybníky likvidovali, i když jejich vysušením získali jen několik hektarů kyselých luk.
Ani zakladatelé prvních sadů nemívali na růžích ustláno. Sedláci jim vyčítali, že jsou líní orat a vláčet pole, že nechtějí dobývat chléb v potu tváře, nýbrž bohatnout nějakým ďábelským úskokem.
Každý neúspěch prvních ovocnářů považovali zemědělci za své vítězství. A když jednomu z nich pomrzl za kruté zimy celý rozlehlý sad, nebralo veselí konce.
Mrazům nepodlehlo tehdy pouze několik švestek a ty vydaly nepatrnou úrodu. Sadař byl zničen, kapituloval a sedláci o něm říkali: „Sbalil si svých pět švestek a je pryč!"
Tato prohra byla ovšem jen dočasná. Dnes už se na starou nevraživost zapomnělo. Zbylo jen rčení o pěti švestkách.
